Vy jste patřil k velkým kritikům vlády Petra Nečase. Tvrdil jste, že sociálním důsledkem jejích úsporných opatření bude, že se lidé začnou cítit čím dál víc jako izolované jednotky, ne jako členové nějakého společenství, že se vytváří situace, kdy každý vede válku s každým za uchování svých individuálních zájmů. Co cítíte od současné vlády, která je u moci už takřka rok?

Aniž bych jásal nad tím, že je všechno naprosto v pořádku, tak se domnívám, že je zcela evidentní, že se situace ve společnosti v posledním roce mírně zklidnila. Kontrast těchto dvou vlád je zjevný jak po stránce vystupování, tak z pohledu různých skandálů, hádek a konfliktů, které odváděly pozornost od obsahu vládnutí, tedy právě od těch opatření. Pro nynější vládu to byl rok nějaké rekonstrukce a odstraňování nejhorších důsledků těch asociálních opatření vlády v letech 2010 až 2013. Z tohoto hlediska byl ten rok spíš mírně pozitivní. Teď je otázka, jakým způsobem proběhne ten kritický rok, a to je druhý rok vládnutí, tedy rok 2015.

Co považujete za nejhorší důsledky toho, co zemi vláda Petra Nečase zanechala?

Pokud jde o nejkřiklavější zděděné problémy, tak se to týká oblasti daňové, aby byla přece jenom jakási vyšší daňová spravedlnost, tak oblasti sociální péče. Mírně, ale přece jen, se zlepšila situace v oblasti důchodů. Pokud jde o zdravotnictví, tak očekávám, jaké budou další koncepční kroky, ale myslím, že ty nejhorší záležitosti napraveny byly. Tedy odvody za státní pojištěnce, regulační poplatky, které je potřeba nechat jenom tam, kde opravdu mají regulativní funkci. A samozřejmě se to týká i oblasti vzdělávání. Také služební zákon, byť k němu mám kritické výhrady, je konec konců alespoň jakýmsi vykročením. Z tohoto hlediska vidím spíš mírně pozitivní bilanci nynější vlády.

Od března minulého roku působíte v týmu poradců premiéra Bohuslava Sobotky pro oblast sociálních věcí, vědy a výzkumu, školství, zdravotnictví a rovných příležitostí. Ve které z těchto oblastí jsou změny nejnaléhavější a co byste chtěl Vy změnit nejdříve?

Skoro ve všech, co jste jmenoval. V oblasti vědy a výzkumu je potřeba dotáhnout politickou koncepci vědy a výzkumu v České republice, nové pojetí Rady vlády pro vývoj, výzkum a inovace, jejich vztah k nějakému státnímu úřadu, nechci mluvit přímo o ministerstvu vědy, potom otázky hodnocení výsledků vědy, výzkumu a inovací a konečně i způsob financování s nějakým střednědobým a dlouhodobým výhledem. V oblasti vzdělávání a školství se ti nejhorší kostlivci ze skříně vytahují a je snaha rychle reagovat, což byl případ nekvalifikovaných učitelů. Jsou to záležitosti nedostatečných kapacit předškolního vzdělávání, rovných příležitostí, pokud se jedná o děti ze sociálně znevýhodněného prostředí nebo různých etnik. Musím zmínit i novelu zákona o vysokých školách, která je ve vládě a měla by jít do Parlamentu. To všechno se nakupilo a je potřeba to řešit pokud možno v nějaké provázanosti nebo vizi. Zatím se reaguje tak nějak ad hoc a není vždy úplně jasné, do jaké míry je to dáno spíš momentální nutností řešit nějakou urgentní záležitost a do jaké míry je to dáno koncepčním postupem podle nějaké projednané a prodiskutované vize. Ve všech těch oblastech, když připomínkuji nějaké materiály, se snažím zprostředkovat své i kritické názory.