Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Ano, přelom nastal v Evropské unii. V tomto roce EU – respektive hlavně evropské mocnosti – nezvládla čtyři významná historická rozhodnutí, čímž vystavila celý evropský projekt bezprecedentní krizi. Obávám se, že už půjdeme jen dolů vodou, ale budu rád, pokud se EU vzpamatuje a vrátí se do nornálu. Nemůže ale fungovat tak, jak to bylo tento rok – to byla katastrofa, jedna za druhou. Největším nesmyslelm bylo rozhodnutí o povinných kvótách, kterým EU reagovala na absolutní selhání při uprchlické krizi, kdy sem Německo nezodpovědně zavolalo miliony lidí a až potom německou kancléřku napadlo, že to Evropa nemůže zvládnout. Evropu tak vystavila obrovské bezpečnostní hrozbě, protože ti lidé sem přišli bez hraničních kontrol. Navíc hrozí nárůst fašismu a krajní pravice. Toto evropské mocnosti absolutně nezvládly. Druhým fatálním rozhodnutím bylo znásilnění Řecka v létě. Levicová Syriza s mandátem řeckých lidí žádala prostor na to, aby mohla ekonomika růst a aby reformy byly sociálně únosné. EU arogantně protlačila neoliberální podmínky, čímž nejen že ponížila Řecko, ale i ukázala, že je to čistě elitářská, bankéřská, neoliberální parta, která nemá se sociálním cítěním nic společného. Třetím tragickým rozhodnutím bylo prodloužení sankcí vůči Rusku a šíření hloupé a nenávistné rusofobie. Toleruje se tu oligarchický zkorumpovaný ukrajinský režim, kde po zemi běhají ozbrojení fašisti, ale někdo má stále potřebu za všechno vinit Rusko. Je to hloupé, zejména pokud uvážíme, že Rusko životně potřebujeme v boji proti teroristům z Islámského státu. Čtvrté rozhodnutí EU, které patří k těm historickým a mimořádně škodlivým, je postoj EU k transatlantickému partnerství s USA, které je známé pod zkratkou TTIP. O této dohodě o volném obchodě se vyjednává nedemokraticky, netransparentně a arogantně. Ani odbory, ani občanská společnost, ani národní poslanci nemají možnost se do diskuze zapojit – zato velký byznys, korporace a banky sedí za stolem. Je jasné, o čí zájmy v TTIP jde. Radikální liberalizace, jaká se protlačuje přes TTIP, může ohrozit evropský sociální a zelený model, ochranu našich potravin před GMO z USA, také ochranu našich malých a středních výrobců. Hrozí nám invazie nadnárodních koncernů typu Monsanto z USA, které v Evropě nenechají kámen na kameni. Evropská unie nechce chránit Evropu před amerikanizací a šíleným neoliberalismem z USA. Všechna tato rozhodnutí, ať už se bavíme o migrační krizi, Řecku, Rusku či TTIP, v roce 2015 kulminovala do situace, že EU je v problémech. Lidé jsou unaveni z arogance, elitářství, neoliberalismu a rusofobie.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Úspěchem bylo, že po několika měsících „vítání upchlíků“ si evropští lídři uvědomili, že by bylo fajn hlídat hranice. Na posledních dvou summitech se tomu věnovali. Gratuluji. V 21. století, kdy jen tento rok Evropa čelila vícero teroristickým útokům v Paříži, konečně technokraté z Bruselu přišli na to, že ano, nebylo by na škodu kontrolovat lidi, kteří překračují evropské hranice. Když jsme mimochodem na bezpečnostní rizika upozorňovali na Slovensku půl roku zpět, a tedy od prvního dne, kdy vypukla migrační krize, obviňovali nás z toho, že jsme xenofobní. Přitom je to úplně jinak – muslimové jsou v drtivé většině úplně normální dobří lidé a nic proti nim nemáme, právě naopak, ale jednoduše není reálné, abyste sem šmahem ruky přijali miliony lidí s odlišnou kulturou a tvářili se, že to nebude mít politické následky, nemluvě o obavách lidí, kteří úplně racionálně vyhodnocují riziko u každého, kdo neprošel hraniční kontrolou a může být třebas i eskymák. Zkrátka, evropské elity selhaly prakticky ve všem, co se týká migrační krize. Poprvé to byly západní velmoci, které tuto krizi spustily svými imperiálními válkami v Iráku či Libyi, nehovoře o tom, že pomohly destabilizovat Sýrii. Pokud do toho připočteme století vykořisťování Afriky, kterou v éře globalizace lidsky likvidují nadnárodní korporace ze Západu, tak je jasné, kde jsou příčiny migrační krize. Druhým selháním byla humanistická póza, do které se dostaly západní elity pod tlakem liberálních kaváren. Každému normálnímu člověku je líto uprchlíků, ale každý normální člověk musí zvažovat následky svých činů a tedy nemůže dokořán otevřít hranice, a musí vědět, že Evropa nemá kapacitu na to, aby přijala všechny lidi, co trpí ve světě, neboť jich jsou miliardy. Slovensko podalo pomocnou ruku křesťanům z území, kde jsou kvůli Islámskému státu nejohroženější skupinou v oblasti. Jiní si z uprchlíků vybírají ty s ekonomicky vhodnou profesí. Tyto pokrytce západní tisk vynášel do nebes a z nás dělal islamofoby. Vrcholem bylo rozhodnutí o povinných kvótách, kterým EU převálcovala malé státy ze střední Evropy. Přitom všichni vědí, že nemůžete jako nějaký geastapák převážet lidi proti jejich vůli ze státu do státu, internovat je tam a násilím zadržovat. To je ten humanismus, že člověka, který vidí svou budoucnost v bohatém, multikulturálním Německu, pošlete do Estonska či do Rumunska jako někam do vyhnanství? To jsou čiré byrokratické fantasmagorie. Zažalovali jsme Brusel a budeme bojovat. Takto přeci nemůže Evropa fungovat, nechceme tu mít ani brežněvovské, ani junckerovské doktríny, máme právo pojmenovat hrozby, které vidíme, a nevystavovat bezpečnostním rizikům naše občany. Chceme být solidární a chceme pomáhat, ale v prvé řadě musíme chránit naše lidi. Voláme po realistickém přístupu a po řešení příčin. Bohužel, Evropa je dnes přeideologizovaná a chybí jí zdravý rozum.

Totéž se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové.