Právě byla u Krajského soudu v Brně nepravomocně odsouzena vaše klientka Alena Vitásková na 8,5 roku vězení. Co vy na to?
Jsem z toho spolu s kolegy obhájci nesmírně rozladěn. Nemohu se ubránit pocitu, že došlo k odsouzení, aniž by byla splněna veškerá kritéria vyžadovaná trestním zákonem i trestním řádem. Na argumenty obhajoby – ve věci jsme působili tři obhájci – se soud vůbec neohlížel, obhajobu nevyvracel a prakticky ji v ústním zdůvodnění přehlížel jako žírný lán. V takových případech není respektována ani rovnost stran. To, co soudu naservíroval státní zástupce v obžalobě, bylo soudem převzato téměř beze zbytku. Represivní trest nepochybně udělal radost těm osobám či skupinám, které inženýrka Vitásková netolerovala a ani při výkonu funkce předsedkyně ERÚ tolerovat nemohla. Můžeme jen doufat, že věc bude skutečně spravedlivě posouzena vyšší instancí, tedy Vrchním soudem, eventuelně Nejvyšším soudem České republiky.
Pojďme se věnovat globalizovanému světu. Není dnes mezinárodní právo – víc než kdy jindy – v pozici týrané ženy? Kdokoliv silnější si na ni dovolí...
Co na to říct? Mezinárodní právo se vytvářelo na základě obyčejů od šestnáctého století. Pak na základě nějakých konvencí a domluv mezi státy, pokud to podepsaly. Nyní jsme se v rámci Evropské unie dostali do situace, kdybychom měli dodržovat její předpisy. Tím, že jsme do EU vstoupili, jsme v jistém slova smyslu omezili státní svrchovanost a suverenitu. O některých věcech by si ale měly rozhodovat národní státy.
Existují evropské úmluvy o ochraně práv obviněných proti mučení, které by měly respektovat všechny země. Ale třeba Rusové nyní dospěli k závěru, že nebudou respektovat vše. Evropský soud pro lidská práva loni Moskvě nařídil zaplatit 1,9 mil. eur akcionářům někdejší největší ropné společnosti JUKOS. Odvolání byl zamítnuto. Ruské ministerstvo spravedlnosti pak prohlásilo, že další kroky Moskvy budou vycházet ze suverénních zájmů Ruska a jeho ústavy. Přestalo uznávat i verdikty haagského soudu. Nyní mám na stole případ o extradici, tedy vydání obviněného k trestnímu stíhání do státu žádajícího. Je jím Rusko. Případ je z mnoha ohledů dost podivný a vůbec nejsem přesvědčen, že mu tam bude zaručen spravedlivý proces. Dodržování lidských práv v Rusku je vůbec iluzorní záležitostí a ukazuje se, že soudy rozhodují často na základě poptávky.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský