Koncem minulého týdne navštívila Prahu kancléřka Merkelová. Jaký byl podle vás důvod její návštěvy?

Je to kancléřka sousedního státu a je zcela standardní, že se navštěvují významní státníci. Takže to bylo především o tom, abychom si potvrdili nějaké dlouhodobé vztahy, které máme, troufnu si říci především na ekonomické spolupráci. Bezpochyby paní kancléřka, tak jak to dělá všude, měla také zájem o to, aby se nějakým způsobem podařilo prolomit ten nesouhlas České republiky s její migrační a azylovou politikou, což já pevně věřím a doufám, že se nestalo.

Zdá se, že to se jí opravdu nepovedlo, protože i v zahraničním tisku se píše, že Merkelové snahy o sblížení v otázce uprchlíků se ukázaly jako nesplnitelná mise…

Každý analytik, a ona jich má podle mne kolem sebe poměrně hodně a zkušených, musel dopředu vědět, že to bude nesplněná mise. Ani pan premiér Sobotka si šest týdnů před krajskými volbami nemůže dovolit možná to, co by si dovolil někde jinde nebo v jiné době. Takže si myslím, že ona nemohla odjíždět zklamaná. Musela tušit, jak to v České republice vypadá. Spíš možná chtěla pro své západní partnery ukázat, že tu snahu měla. Je natolik zkušeným politikem, že musela vědět, do čeho jede. Trošku mne mrzí, že asi jediný, alespoň co víme z tisku, kdo byl reálně a otevřeně schopný říct, co si o celé situaci myslí, byl český prezident. Já si myslím, že je fér jednat s partnery na rovinu. A Německo je naším partnerem, ať se nám to líbí, nebo ne. Měli bychom si i ty nepříjemné věci umět říkat na rovinu.

Prezident Zeman řekl, že pokud si Německo pozvalo ilegální migranty, nemůže formou uprchlických kvót přenášet odpovědnost na země, které je nepozvaly. Myslíte si, že kancléřka bude na tato slova brát zřetel, nebo si dál „pojede po své linii“?