Poslední summit EU, kde se měla řešit zásadní opatření k zastavení nelegální uprchlické vlny z Blízkého i Středního východu a také z Afriky, nepřinesl ke zklamání veřejnosti i řady politiků nic konkrétního. Evropa se má dále jen opírat o sliby nespolehlivého spojence Turecka a věřit Řecku, jež má svých vnitřních problémů až nad hlavu, že zřídí další hotspoty a bude se řádně věnovat azylovému řízení. Nečeká nás tak za pár měsíců ještě větší příval běženců než loni? A co říkáte na závěry špičkových evropských politiků, kteří zásadně ovlivňují chod EU?

Problém posledního summitu Evropské unie byl v tom, že se migraci věnovalo jen minimum času. Drtivou většinu času spolkl David Cameron se svojí tragikomickou one-man show o vystoupení Velké Británie z EU. Jsem často kritická k činnosti Rady a Komise, ale domnívám se, že nyní cítím z jejich strany větší chuť spolupracovat a skutečně vytvářet řešení. Problém je, že David Cameron na několik měsíců ochromil Unii v jedné z nejcitlivějších chvil dějin sjednocené Evropy a tento čas nám bude nyní velmi chybět.

Věříte vůbec tomu, že opatření v Turecku a Řecku budou do měsíce či dvou skutečně fungovat a zastaví to novodobé stěhování národů?

Nemůžeme si dovolit upínat naše úsilí a naděje pouze jedním směrem. Problém migrace je komplexní a musí tak být i řešen. Zdá se mi, že Komisi sice trvalo asi rok, než si to uvědomila, ale naštěstí pak ji to přece jen došlo. Musíme řešit situaci v zemích, kde problém vzniká, a musíme se bavit o efektivní integraci cizinců do evropské společnosti. Zdá se mi, že jen málo řešíme, co je na začátku a konci celé problematiky, a proto nám celé téma jaksi stále uniká a nejsme tedy schopni ho vhodně řešit.

Ve vztahu k zemím jako je Řecko a Turecko bych dodala, že musíme jasně stanovit podmínky spolupráce a tyto podmínky musí být naplňovány. Je nám nyní zapotřebí efektivní spolupráce a nikoliv tvrdých deklarací či nekritického dohledu. Pomáhejme naším partnerům, avšak trvejme na tom, že dohodnuté podmínky budou dodržovány. Pokud nebudou, pak mějme plán B.

Realita dnešního světa je taková, že EU Turecko potřebuje. Ovšem Turecko zároveň potřebuje EU, takže nejsme v žádné patové situaci a měli bychom se podle toho i chovat. Unie ale potřebuje Turecko jakožto stabilního partnera, který ovšem skutečně plní to, co slíbí. V současnosti je to však tak, že Turecko bere od Evropy prostředky a dohodnuté podmínky neplní. Němci jsou si toho však velmi dobře vědomi a proto svolávají mimořádný summit, na kterém chtějí tuto problematiku řešit.

Je načase si uvědomit, že migrace se nezbavíme mávnutím kouzelného proutku. Pravdou je, že EU (i členské státy) situaci na počátku velmi podcenila a obdržela tvrdou lekci. Budoucnost ukáže, jestli jsme se poučili. Osobně vidím základ řešení v tom, že v Turecku (které bude ustanoveno jakožto bezpečná země pobytu) se pod správou OSN vybudují uprchlické tábory, které budou skutečně důstojné a bude z nich možné požádat o pobyt v Evropě. Uprchlíkům tak bude garantována péče a bezpečí (OSN má v této oblasti lepší know-how než Turecko) a budeme mít větší garanci, že prostředky se dostanou do správných rukou. Zde bych trvala na tom, aby se na financování těchto táborů podílely, i když různou měrou, další státy OSN, zejména USA. Migranti tak nebudou vydáni na milost a nemilost převaděčům, nebudou riskovat svůj život ve vlnách Středozemního moře a přitom se jim tak usnadní návrat do zemí původu, pokud se tam situace uklidní. Navíc tak budou mít evropské země větší kontrolu nad tím, kdo se dostává do Schengenského prostoru.

Návrhy Visegrádské čtyřky na záložní plán B, kdy by se posílily hraniční přechody v Makedonii a Bulharsku, pokud Řekové a Turci zklamou, byly zcela jednoznačně odmítnuty. Došlo tedy ke stejné situaci jako vloni, kdy vlády středoevropských států chtěly utečenecký exodus razantně řešit a byly za to označovány jako xenofobní. Tedy názory “nových“ členů EU jsou, podle názorů některých politiků, opět arogantně přehlíženy, i když na jejich slova už v mnoha případech došlo. Jak tento stav hodnotíte? Proč Německo, Francie a jiné zakladatelské státy EU na nás stále pohlížejí s tak velkým despektem?

Osobně to vnímám jako klasické diplomatické hrátky. Nesmíme zapomínat, že sami premiéři V4 zdůrazňují klíčovou roli Akčního plánu EU s Tureckem, tedy toho, co označujeme za plán A. Plán B je třeba prosazovat dlouhodobě a vytrvale, pokud má mít šanci. Navíc plán B nastoupí logicky až v době, kdy selže plán A. Tvrdá slova o despektu tedy nejsou na místě. Pokud se například podíváme na program předsedy Evropské rady na posledním summitu, vidíme, že s málokterým politikem jednal častěji než s premiérem Sobotkou. Nejsme otloukánky, a pokud bychom jimi skutečně byli, tak se z této pozici musíme společně dostat. To za nás opravdu nikdo neudělá. Všechny státy musí získávat pro svou politiku podporu a země V4 nejsou výjimkou. Slovensko bude brzy předsednickou zemí EU a to je šance pro V4 ukázat, jestli má návrhy životaschopných alternativ a bude mít i větší možnost je prosadit. Bez aktivity to však nepůjde. Teď vážně není na naříkání čas.