Donald Trump přichází s jedním silným prohlášením za druhým. V interview pro britský deník The Times zkritizoval mimo jiné EU i německou kancléřku za migrační politiku. Domnívá se, že kdyby EU nenutila země přijímat migranty, Británie by nevystoupila, a otevřenou politiku kancléřky Angely Merkelové vůči běžencům označil za „katastrofální chybu“. Přesto prý chce Trump po nástupu s lídry EU začít s čistým stolem. Povede se mu to?

Dovedu si představit, že Trumpovo vyjádření způsobilo evropským politikům šok. Byli totiž až dosud zvyklí na „politicky korektní“ chválu či alespoň cudné mlčení o do očí bijících přešlapech. Nyní budou muset vzít na vědomí, že se i v mezinárodní politice budou popisovat věci bez obalu a veřejně říkat i nepříjemné pravdy. Ve směru k Merkelové je hodnocení nastupujícího amerického prezidenta tvrdé, ale pravdivé. To samé říká stále větší procento evropské veřejnosti, stačí se jen podívat na výsledky průzkumů veřejného mínění. Ovšem jestli bychom chtěli od evropských politických elit nějakou sebereflexi nebo alespoň zamyšlení, byli bychom přílišní optimisté. Hollande jen vztekle poznamenal, že si radit nenecháme, a Angela Merkelová se zmohla na obvyklé fráze o jednotě a o osudu Evropy ve vlastních rukách. Hollanda už nikdo nebere vážně, ten je odepsaný, Merkelová má však šanci na znovuzvolení. Jenže o jakou jednotu podle ní má jít? Jednotu prosazovanou shora Německem a Bruselem? Domnívám se, že pojetí EU jako „elitního klubu“, kam je čas od času přizván někdo další na základě dlouhotrvajících tvrdých procedur, je již zastaralé. Donald Trump to pochopil a řekl to bez obalu. Nicméně si myslím, že po počátečních přestřelkách se vztahy „usadí“ a spolupráce bude pokračovat. Evropští lídři totiž nemají na výběr.

Brexit je podle Trumpa „velká věc“. V už zmiňovaném rozhovoru uvedl: „Lidé a státy chtějí svou vlastní identitu a Spojené království chce rovněž svou identitu.“ Domnívá se, že budou EU opouštět další státy. Může tento postoj amerického prezidenta nějak ovlivnit nálady v členských zemích? Navíc se objevila informace, že evropským lídrům telefonovali lidé z Trumpova týmu s dotazem, zda chtějí opustit EU. Jde pouze o sondování, nebo může mít budoucí prezident více informací a hodlá připravovat scénáře na možný rozpad Unie?

Evropští lídři jen pomalu a neradi přiznávají, že pokud se zpoza oceánu ozývají takováto prohlášení, je s Unií něco opravdu v nepořádku. „Tvrdý“ Brexit je ostatně sám o sobě velkou evropskou výzvou bez ohledu na to, co si o něm myslí Donald Trump. A je jen dobře, že právě americký prezident důvodům Britů rozumí a že je na rozdíl od některých „Evropanů“ nepovažuje za pitomce, kteří si šlapou po štěstí. To samozřejmě posílí kritické hlasy a požadavky na změnu evropských smluv. Nevypadá to ale, že by někdo další chtěl teď hned následovat Brity. Spíše se bude čekat, co to s Británií a EU v průběhu „rozvodu“ udělá, a podle toho budou jednotlivé členské země formovat budoucí přístup k Unii. Trump jako správný stratég musí být ovšem připraven na všechny eventuality. Je to mezinárodněpolitický nováček bez užších kontaktů na evropské politiky a nedivme se, že si opatřuje informace všemi možnými způsoby. Bez ohledu na kritické výroky si ale jako realista určitě nepřeje živelný, chaotický rozpad EU. To by neprospělo ani USA.

Kromě značné kritiky směrem k Evropské unii však budoucí 45. prezident Spojených států neslevil ani ze svých kritických názorů na NATO, které označil za „zastaralé“. Trump v rozhovoru příliš nepotěšil ani „válečné jestřáby“, když hovořil o možném zrušení protiruských sankcí výměnou za dohodu o snížení počtu jaderných zbraní. Je to dobrý obchod, nebo ne?