Evropští politici odmítli dodávku zbraní Ukrajině v obavě masivní eskalace konfliktu a dalšího krveprolití. Prezident Porošenko sice zbraně ze Západu úpěnlivě žádá, druhým dechem se ale bez problému zúčastnil mírového jednání s Merkelovou, Hollandem a Putinem. K tomu se v Evropě stále množí názory, že Ukrajina by neměla nikdy vstoupit do NATO. Jak při vědomí toho všeho odhadovat možný budoucí vývoj i s ohledem na dohody uzavřené v Minsku mezi Putinem, Porošenkem, Merkelovou a Hollandem?

To, že se podařilo podepsat dohodu o příměří, je sice pokrok, nicméně vše bude záležet na jejím skutečném dodržování. Skutečností je, že v Donbasu už zbraně jsou, a osobně nevěřím, že by je Rusko začalo z oblasti stahovat. Separatisté je mají a je otázkou, zda je budou ochotni někomu „odevzdat.“ Dohody v Minsku už byly uzavřeny před několika měsíci, přesto napětí eskalovalo a boje pokračovaly s územními zisky pro separatisty. Příměří snad začne v neděli a uvidíme, zda se prezidentu Putinovi skutečně podaří přimět separatisty ke klidu. Jakákoli provokace může znamenat konec všem dohodám a nové boje.

Na druhé straně jsou lidé v Donbasu, ať už stoupenci, nebo jen pasivní přihlížející událostem, válkou-neválkou unaveni. Když jsem několikrát na jaře v Doněcku, Slavjansku a okolí působil jako zvláštní zpravodaj ČRo, nebylo jednoznačné, že by lidé chtěli válčit. Ale většinou nebyli ozbrojení. Spíše panovala naštvanost na „jejich“ prezidenta Janukovyče, že své „krajany“ z východu Ukrajiny „nechal ve štychu“ a uprchl. Už na počátku konfliktu před 10 měsíci lidé neříkali, že chtějí k Rusku. Připomeňme, že celý Donbas je uhelnou oblastí se železárnami a těžkým průmyslem. Uhlí ovšem není příliš kvalitní. Když na ruské straně doněcké oblasti přestala moskevská vláda těžbu uhlí dotovat, mnoho dolů zkrachovalo. A lidem záleží především na obživě. Co se týče vstupu Ukrajiny do NATO, je to málo pravděpodobné.  Skutečností je, že část obyvatelstva není nakloněna závislosti na Moskvě. Projevovalo se to mimo jiné tím, že když fotbalový tým Šachtaru Doněck porazil krymský Simferopol, tehdy už anektovaný Ruskem, obyvatelé Doněcku, a to i ti rusky mluvící, vítězství slavili v ulicích s vlajkami Ukrajiny. Ale za těch dalších pár měsíců se jistě mnohé změnilo. Myslím, že ruský prezident o ekonomickou přítěž několika milionů lidí ve skutečnosti nestojí.