Evropští politici odmítli dodávku zbraní Ukrajině v obavě masivní eskalace konfliktu a dalšího krveprolití. Prezident Porošenko sice zbraně ze Západu úpěnlivě žádá, druhým dechem se ale bez problému zúčastnil mírového jednání s Merkelovou, Hollandem a Putinem. K tomu se v Evropě stále množí názory, že Ukrajina by neměla nikdy vstoupit do NATO. Jak při vědomí toho všeho odhadovat možný budoucí vývoj i s ohledem na dohody uzavřené v Minsku mezi Putinem, Porošenkem, Merkelovou a Hollandem?

To, že se podařilo podepsat dohodu o příměří, je sice pokrok, nicméně vše bude záležet na jejím skutečném dodržování. Skutečností je, že v Donbasu už zbraně jsou, a osobně nevěřím, že by je Rusko začalo z oblasti stahovat. Separatisté je mají a je otázkou, zda je budou ochotni někomu „odevzdat.“ Dohody v Minsku už byly uzavřeny před několika měsíci, přesto napětí eskalovalo a boje pokračovaly s územními zisky pro separatisty. Příměří snad začne v neděli a uvidíme, zda se prezidentu Putinovi skutečně podaří přimět separatisty ke klidu. Jakákoli provokace může znamenat konec všem dohodám a nové boje.

Na druhé straně jsou lidé v Donbasu, ať už stoupenci, nebo jen pasivní přihlížející událostem, válkou-neválkou unaveni. Když jsem několikrát na jaře v Doněcku, Slavjansku a okolí působil jako zvláštní zpravodaj ČRo, nebylo jednoznačné, že by lidé chtěli válčit. Ale většinou nebyli ozbrojení. Spíše panovala naštvanost na „jejich“ prezidenta Janukovyče, že své „krajany“ z východu Ukrajiny „nechal ve štychu“ a uprchl. Už na počátku konfliktu před 10 měsíci lidé neříkali, že chtějí k Rusku. Připomeňme, že celý Donbas je uhelnou oblastí se železárnami a těžkým průmyslem. Uhlí ovšem není příliš kvalitní. Když na ruské straně doněcké oblasti přestala moskevská vláda těžbu uhlí dotovat, mnoho dolů zkrachovalo. A lidem záleží především na obživě. Co se týče vstupu Ukrajiny do NATO, je to málo pravděpodobné.  Skutečností je, že část obyvatelstva není nakloněna závislosti na Moskvě. Projevovalo se to mimo jiné tím, že když fotbalový tým Šachtaru Doněck porazil krymský Simferopol, tehdy už anektovaný Ruskem, obyvatelé Doněcku, a to i ti rusky mluvící, vítězství slavili v ulicích s vlajkami Ukrajiny. Ale za těch dalších pár měsíců se jistě mnohé změnilo. Myslím, že ruský prezident o ekonomickou přítěž několika milionů lidí ve skutečnosti nestojí.

• TÉMA: Jednání v Minsku

Ukrajina to s vlastní armádou nemá jednoduché. Přestože gruzínský exprezident Saakašvili tvrdí, že ukrajinská armáda má na to, aby obsadila celé Rusko, realita je taková, že stále více mužů odmítá narukovat, tisíce se jich skrývají, jejich matky a ženy demonstrují a odmítají je „vydat“ do bojů. Kyjev navíc každý den války stojí prý pět až deset milionů dolarů. Pokud nakonec skutečně nedojde k dodání zbraní Ukrajině třeba z USA, jak dlouho podle vás bude Kyjev schopen separatistům vojensky odolávat?

Že by ukrajinská armáda mohla vojensky obsadit Rusko, je poněkud komická vize pana Saakašviliho. Ukrajinská armáda je slabá a špatně zásobovaná. Projevilo se to už na počátku „protiteroristické“ operace, kdy ukrajinská technika dojela jen tam, kam jí stačilo palivo. Často se nedostávala ani na frontovou linii. A zběhové? Byli to často nešťastníci, kteří následkem špatného zásobování nedostali v armádě několik dní najíst a zběhli ze zoufalství. To, že zvlášť lidé ze západních částí země, označované Donbasany jako nacionalistické, odmítají narukovat, svědčí o tom, že angažmá na východě a boj o vlastní území má své „hranice.“ A příliš to nesvědčí o „vlasteneckém“ nasazení Ukrajinců ze západních regionů, prezentovaném někdejší stranou Svoboda a radikály z Pravého sektoru. Jejich polovojenské jednotky nadělaly více škody než užitku.

Ke konfliktu na východě Ukrajiny se po dlouhé době vyjádřili i Číňané. Mluvčí ministerstva zahraničí ČLR Hua Chunin oznámila, že Peking je proti dodávkám zbraní a podporuje plánovanou schůzku v Minsku ve složení Hollande, Merkelová, Putin, Porošenko. Do jaké míry se dá říci, že jasně vymezené čínské stanovisko může ovlivnit rozhodování velmocí, které Čínu ke svému ekonomickému růstu často nezbytně potřebují?

Myslím, že Čína v tomto ohledu nemá na dění na Ukrajině velký vliv. Prohlášení Pekingu po mnoha měsících je důkazem, že se Peking nechce do konfliktu „vměšovat“. Že by kvůli Ukrajině třeba Čína rušila hospodářské smlouvy, není pravděpodobné. Sama je potřebuje ke svému rozvoji a hospodářské expanzi.

Evropská unie odložila platnost rozšíření sankčního seznamu proti některým ruským fyzickým i právnickým osobám. Brusel evidentně čekal na výsledky chystané minské schůzky. Jaké jsou důvody domnívat se, že (jak naznačuje stále více hlasů) se nyní konečně otvírá skutečná možnost k ukončení občanské války a definitivnímu vyřešení konfliktu?

To je otázka, na kterou asi v tuto chvíli nedokážou odpovědět ani přímí účastníci minských jednání – paní Merkelová, či pánové Hollande, Putin nebo Porošenko.