„Vítejte v Pražské kavárně,“ zahajuje Petr Žantovský první díl svého nového pořadu na internetové televizi ParlamentníchListů.cz. Prvním hostem byl přirozeně prezident Zeman, tedy ten, kdo má největší zásluhu na rozšíření a užívání pojmu pražská kavárna v české diskusi.

„Zavedl jste pražskou kavárnu jako označení pro určitý typ lidí. Můžete definovat, koho tím míníte?“ vyzval Žantovský hlavu státu na úvod pořadu. „Začal bych jakýmsi historickým přiřazením. Můj mluvčí Jirka Ovčáček mě upozornil na to, že tzv. pražská kavárna, kterou si budeme za chvíli definovat, se chová podobně, jako se chovala tzv. elita za druhé republiky. Pokusím se to ilustrovat dvěma příklady. V kavárně Praha sto padesát vysokoškolských studentů v říjnu 1938 skandovalo „Židi ven“. No a v listopadu téhož roku jiní studenti na filozofické fakultě strhli bystu nebo sochu Tomáše Masaryka. Studenti, to je skvělá sociální skupina, ale ještě nemá životní zkušenosti, aby nenaletěli totalitní a elitářské ideologii,“ sděloval Miloš Zeman v Pražské kavárně.

Pražská kavárna je podle prezidenta skupina lidí, kteří jsou zklamáni osudem. „To znamená lidí, kteří někdy něco byli, zastávali nějaké funkce, pak je ten osud vyplivl. Tito lidé teskní po své bývalé slávě. Sepisují nějaké petice, jednu za druhou, a ty zanikají jako jepice. A když se někdy pokusili o volební boj, tak téměř vždycky prohráli. Jsou to lidé, kteří byli uskupeni v těch politických stranách, které zanikly díky neschopnosti jejich vedoucích představitelů. Jsou to frustrovaní lidé, kteří vydávají nejrůznější manifesty a jejich smůla je, že tyto manifesty kromě spřátelených médií nikdo nečte,“ pokračoval v definici Zeman s tím, že součástí pražské kavárny jsou i ona spřátelená média.