Ohlédněme se ještě za uplynulým rokem, který někteří označují dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Máte jistě pravdu v tom, že rok 2015 byl velmi složitý a jsem rád, že již odchází. Na druhé straně občanská válka na Ukrajině nezačala letos. I řecká krize má za sebou již několik let. Teroristické útoky rovněž nejsou něčím zcela novým. Jen namátkou bych připomněl například útok na „dvojčata“ 11. září 2001, invazi do Iráku v březnu 2003, která v čase vedla ke vzniku Islámského státu, bombardování bývalé Jugoslávie v roce 1999 a kosovskou krizi a válku na Balkáně, která také vedla k migrační vlně. Za významný přelom z roku 2015 považuji dohodu velmocí s Íránem, která povede ke zrušení sankcí vůči této islámské republice a k naději, že se zlepší vztahy i mezi Íránem a Českou republikou. Jistou významnou naději vzbudilo jednání o ukončení pětileté války v Sýrii, ale zatím to je jen a jen naděje, která se nemusí realizovat. Velmi doufám, že se nepodaří například Saúdské Arábii toto mírové úsilí torpédovat, stejně jako se nepodařilo Izraeli zabránit dohodě velmocí s Íránem.

Bouřlivá byla a jistě i bude situace na celém kontinentu. Jako by se Evropa odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se konkrétně i o přežití Angely Merkelové.

Evropa skutečně čelí nejen největšímu přílivu migrantů, ale i krizi ve svém rozhodování. Již řecká krize potvrdila, že rozhodující slovo v Evropské unii mají nyní bankéři z Německa a Francie, obrovská bruselská finanční oligarchie a řada nevolených úředníků. Evropská demokracie a její původní hodnoty trpí. Evropští politici reagují nesmírně pomalu, opatrnicky, nejednoznačně a často vycházejí vstříc jiným zájmům, než jsou potřeby obyčejných evropských občanů. Výsledek je zklamání, skepse, nedůvěra k evropským institucím. Téměř bulvární medializace údajných hrozeb ze strany uprchlíků, povzbuzování strachu i xenofobie a vypjatého nacionalismu a populismu skutečně vede k nárůstu popularity euroskeptiků a především extrémně pravicových xenofobů, zvláště islamofobů. To platí po celé Evropě, ale největší strach z celého kontinentu mají Češi, kteří ovšem mají naprosto nejmenší zkušenosti s muslimy a vůbec se soužitím s jinými etniky. To není naše vina, to je dáno naší historií. Většina lidí u nás nikdy žádného muslima neviděla a vychází ve svých předsudcích jen z televizních reportáží. To nejenže není zdravý vývoj, ale je to velmi nebezpečný vývoj. Zmiňujete „neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou“, ale to je zjednodušené zevšeobecnění, které částečně platí například pro čtvrtě, jako je St. Denis v Paříži či Mecklenburg v Bruselu,(které jsem bez problémů nedávno navštívil), ale už to neplatí pro řadu měst ve Švédsku či severní Anglii. Obě tyto oblasti znám důvěrně a mám tam řadu přátel mezi přistěhovalci, kteří jsou mírumilovní a účinně zapojeni do pracovních procesů hostitelských zemí. Je pravda, že třeba v britském Bradfordu nedošlo k asimilaci velmi početné barevné menšiny, která však žije vedle bílé většiny a ne s ní, ale soužití je to bezproblémové a mírumilovné.

Za nesmírně smutnou skutečnost považuji fakt, že například řada českých stoupenců levice se náhle zhlédla v extrémní nacionalistické pravici, kterou v Evropě reprezentuje například Marine Le Penová. K ní se hlásí i několik českých xenofobních a nacionalistických straniček a hnutí, jejichž popularita stoupá.