EU kritizuje Rusko, že je nedemokratické. Ale přece Putin byl demokraticky zvolen a má podporu drtivé většiny Rusů. Mají Evropská komise či „evropský prezident“ větší legitimitu a podporu, když je de facto nikdo nezvolil? Má EU právo někoho poučovat o tom, co je demokratické, potom, jakým způsobem byla protlačena přes francouzské, nizozemské a irské „ne“ evropská ústava alias Lisabonská smlouva? Mají právo Spojené státy kritizovat Rusko, když prezident USA překračuje často své pravomoci a fakticky vyhlašuje války bez schválení Kongresem? Když je pošlapávána Ústava, jak dokazuje Ron Paul (v případě FED a tak dále)?

K samotnému principu demokracie bych se nechtěl vyjadřovat nějak pohrdlivě. Jednak jsme při sametové revoluci volali po demokracii, jednak nás nenapadá systém, který by ji mohl nahradit. Ruská demokracie není demokracií v evropském či americkém smyslu. Je pravda, že vláda ve volbách žádá mandát od voličů. Pro poctivost je třeba říci, že Putinova vláda je „televizokracií“, ruský Pervyj kanal je ve službách prezidentské moci, zatímco tištěná média zaujímají celé spektrum názorů jak vládních, tak i opozičních. Opozice musí počítat s administrativním sekýrováním a v horším případě, jak ukazuje vražda Borise Němcova, s ohrožením vlastního života ze strany temnějších zákoutí ruské politiky.

Slabou stránkou Západu je i to, že v ukrajinské krizi sám popřel princip demokratické výměny moci. Díky iniciativě tří evropských ministrů už byla na stole dohoda o předčasných volbách, ale Západ nakonec podpořil majdanisty a převrat s použitím násilí.

Není to také tak, že Putin zavedl v Rusku nějaký pořádek po jelcinovském chaosu? Nemohlo to bez nástupu Putina vypadat v Rusku jako nyní na Ukrajině – tedy rozpadlý mafiánský stát oligarchů? A jaká je alternativa k Putinovi? Komunisté, šovinisté či fašisté typu Žirinovského nebo „prozápadní liberálové“, kteří již v Rusku vládli a chtějí zavést výdobytky typu homosexuálních svazků a podobně...

Myslím, že Gorbačov a jeho faktický nástupce Jelcin si zaslouží vděk i shovívavost. Pád komunismu, který pochovali, byl kolosální změnou a ta se neobejde bez období nepořádků. Stejně tak se není co divit, že Rusové chtěli pořádek. Druhou slabou stránkou západní kritiky vůči ruskému politickému systému je i utkvělá představa, že přijetí západních volebních pravidel by znamenalo vítězství prozápadních sil v Rusku typu Borise Němcova, Arkadije Javlinského či Pussy Riot. Pravděpodobnější by však bylo vítězství sil mnohem nepřátelštějších vůči Západu. V roce 1993 se konaly první svobodné volby do Dumy a nezvítězila prozápadní projelcinovská strana Ruská volba Jegora Gajdara, ale Žirinovského Liberálně-demokratická strana. Prozápadní politici nemají šanci i proto, že Západ je vychvaluje, ale zároveň Rusko marginalizuje.