Tomáš Halík zmínil při svém kázání jedno svaté přijímání v minulosti, jehož se měl zúčastnit muž s plackou s přeškrtnutým minaretem „Islám tady nechceme“. „Hlásí se tím k hnutí pana Konvičky, Okamury a těchto lidí. Kdybych si toho včas všiml, svaté přijímání bych mu nepodal, protože není možné, aby ti, kteří se hlásí k ideologii nenávisti, přistupovali ke stolu Páně,“ řekl Halík. Co si o tom myslíte?

Je legrační, že lidé, kteří hlásají sekulární stát a víru považují za soukromou záležitost každého člověka, by náhle byli schopni zneužít výsostně náboženský úkon k politickému nátlaku. Zamyslet by se měli především nadřízení takového nehodného kněze. Mně dovolte se zamyslet nad „ideologií nenávisti“.

Ano, prosím...

Je to účelově šířený žvást. Nejde zjevně o žádnou ideologii. Lidé, kteří v Evropě nechtějí islám, nejsou vedeni žádnou ideologií, je to jen vyjádření postoje k určitému politickému jevu. Pokud by lidé migrující do Evropy zůstali doma, nikdo by proti nim, ani pro jejich národnost, ani pro jejich náboženství, nic neměl. Tak by tomu v případě skutečné nenávisti nebylo. Zde jde o přirozenou obranu domova před nájezdníky. Pravda je, že objektivně vzniká vztah nepřátelství, s nímž – pokud je mi známo – nemá svaté přijímání souvislost. To by pak v době války k němu nemohl přistoupit nikdo.

Víte, nenávist není skoro nikdy předpokladem nepřátelství, je tomu přesně naopak – totiž nepřátelství přerůstá v nenávist. S tím zřejmě počítají ti, kteří do Evropy migranty dopravují a snaží se je tu násilně usadit. Vyvolávají tím postupně nepřátelství, z něhož opravdu může rezultovat nenávist, která povede k evropské válečné katastrofě. Je snad tato katastrofa cílem globalizátorů? Podle mě ano. Bylo by divné, kdyby si toho vzdělaní lidé nebyli vědomi. Jestliže to v případě, jako je tento případ pana Halíka, nevypadá, pak jde buď o zaslepenost (tentokrát opravdu ideologického rázu), nebo o vědomou účast na zločinu páchaném na evropských národech.

jiří Hejlek. (FOTO: Hans Štembera)

Prezident Miloš Zeman podle mluvčího Ovčáčka vyzval ministra financí Ivana Pilného k tomu, aby se zamyslel nad přerozdělením 11 miliard korun, které podle jeho tvrzení jdou neziskovým organizacím. Co o tom soudíte? Pomáhají neziskovky naší společnosti?

Aby bylo úvodem jasno, řekněme si, že jsou dva čisté typy neziskovek. Zaprvé ty „opravdové“, které opravdu konají nějakou bohulibou činnost, zejména v oblasti zdravotnictví a sociální péče. Zadruhé jsou tu neziskovky „ideologické“, často nadnárodní, jejichž cílem je – jak se dnes říká – „měnit svět“. Velmi často jsou založeny nebo vydržovány multibilionáři, kteří je používají ke svým politickým a ideologickým manipulacím. V tom jim sice nelze přímo zabránit, ale takovéto organizace by měly být pečlivě monitorovány a jejich přístup do veřejného prostoru omezován.

Máme před sebou tedy tři okruhy problémů: předmět činnosti, působení na veřejnost a financování neziskovek. Mluvil jsem o užitečných neziskovkách. Často jsou však i ty používány k ideologickým účelům. Jako příklad si uveďme českého „Člověka v tísni“. Jako protiopatření doporučuji sledování takových „smíšených“ organizací a tlak na to, aby se věnovaly pouze neideologické činnosti.

Co se týče působení na veřejnosti, není možné je prezentovat jako objektivní a nezávislé, což se stále děje. Až příště uvidíte na obrazovce „bojovníka proti korupci“, například z organizace Transparency international, zamyslete se nad tím, kdo a jak toho člověka platí. Dostali jsme se tak ke třetímu problému, k financování. Některé státy (myslím, že například Izrael) přísně sledují, kdo neziskové organizace financuje. Je nezbytné, aby organizace financované globálními plutokraty nedostávaly další finanční prostředky ze státních rozpočtů. Pevně doufám, že výzva pana prezidenta směřuje právě k tomu, aby státní podporu dostaly jen opravdu humanitární organizace, které nejsou financovány ze zahraničí.

A co si myslíte o aktivitách George Sorose u nás a ve světě?

George Soros patří zajisté do špičky globální plutokracie. Mimořádný význam má samozřejmě ve střední Evropě. Ovšem z hlediska mých odborných zájmů mi nestojí za to, abych se podrobně pídil po jeho aktivitách. Byl bych rád, abychom byli co nejvíce uchráněni jeho vlivu, a považuji za nebezpečné, aby u nás měli politické funkce lidé, kteří jsou s ním nějak spojeni.

Polsko je popotahováno ze strany EU kvůli reformě justice, kterou uskutečňuje Právo a spravedlnost. Prý je ohrožena demokracie. Na stranu Polska se přidal Viktor Orbán, chce blokovat jeho potrestání. Jak hodnotíte Orbánovu politiku a jak vidíte budoucnost Visegrádské čtyřky?

Když dovolíte, nebudu se dnes vyjadřovat k meritorní stránce problému. Raději budu mluvit k panu Orbánovi, jehož nedávný projev mě nadchl. Naši politici by měli pozitivně reagovat na jeho výzvu, aby naše národy a jejich reprezentace táhly za jeden provaz. S Maďarskem, Slovenskem a Polskem sdílíme středoevropský prostor přes tisíc let. Jsou to staletí konfliktů i spolupráce. Nyní přišel čas, abychom se pevně semkli kolem společných zájmů. Pevněji, než jak by to bylo možné s jinými evropskými národy, protože Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko mají společné a zároveň od ostatních evropských národů odlišné zájmy.

Připadá mi trapné, když naši politici a žurnalisté se předhánějí v úvahách o tom, do jaké míry patříme k takzvanému Západu. Nevím, jaké mají osobní zkušenosti vaši čtenáři, ale já jsem zjistil, že ani po 28 letech naše země a národy nepřijali Západoevropané jako sobě rovné. Jsme pro ně „Východ“, i když oni někdy pocházejí z ještě východněji ležících oblastí Evropy. Skoro půl století existující ideologické rozdělení světa na Východ a Západ značně modifikovalo pojetí toho, co to je takzvaná západní civilizace. Bývalé bipolární rozdělení světa definitivně změnilo pojetí „Západu“.

Podstatu atlantické civilizace určuje od jejího počátku ve druhé polovině 17. století anglosaská hegemonie. Proto její jádro tvoří Britská říše a USA plus brzy Velkou francouzskou revolucí dobytá Francie a průmyslově-obchodní státy dnešního Beneluxu a porýnská území Německa. Střední Evropa ve státní formě podunajské monarchie byla od počátku odstrkovanou periferií. Železná opona od roku 1945 toto vydělení jádra atlantické civilizace potvrdila. Po roce 1989 se takzvaný Východ stal předmětem pohrdání a zároveň ekonomického i politického podrobení. Na tom se nic nedá změnit, svou ekonomickou situaci si podlézáním Západu nezlepšíme. Přitom středoevropské státy se díky Bohu neúčastnily kolonizace mimoevropského světa, takže nemusíme mít v současné migrační krizi špatné svědomí. Vše hovoří pro to, aby země střední Evropy vytvořily pevný blok a společně hledaly pro sebe výhodnější cestu, než je věčné přicmrndávání takzvanému Západu.

Dovolte mi připojit k tomu čerstvý postřeh...

Jasně...

Zároveň to celé souvisí s otázkou nenávisti, jak jsme o ní hovořili. Na upozornění dobrého kamaráda jsem na 2. programu ČT zhlédl dva roky starý snímek „Krvavý mír“, který k mému úžasu natočila BBC. V hodinovém pseudodokumentu se zcela zkresleně podávají události na konci a po konci druhé světové války. Pojednává o ubližování nevinným Němcům zlými východními slovanskými národy. O zvěrstvech, která se děla například ve Francii a v Itálii, nepadlo ani slovo. Za padouchy jsou v tomto snímku trochu Poláci, ale zejména Češi, kteří koncem války ubližovali svým německým sousedům, místo aby jim velkoryse odpustili fízlování a udávání, kterého se ta neviňátka po celou válku dopouštěla.

Kromě Čechů jsou zločinci také Rusové, kteří se jako vojáci dopouštěli násilností, jež byly ovšem – jak víme – méně než slaboučkým odvarem toho, co Němci a jejich místní přisluhovači páchali skoro tři a půl roku na území SSSR. Zaprvé je těžké si vzpomenout na účinnější znovurozněcování nenávisti mezi evropskými národy, která po sedmdesáti letech už dávno vyhasla. A zadruhé jde o ukázku bezmezného pohrdání a nenávisti britských tvůrců tohoto filmu vůči „barbarskému Východu“ a Slovanům zvláště. Myslím, že by se toho měli ujmout právníci.