V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v prvé řadě se všeobecně naléhá na země Aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je potřeba posilovat obranu na hranicích s ním?
U protiraketové obrany NATO jasně deklarovalo, že není namířena proti nebezpečí hrozícímu z Ruska, ostatně na případný raketový útok z Ruska není ani dimenzovaná, může Evropu ochránit proti jednotlivým střelám, nikoliv proti systematickému vojenskému útoku ze strany tak vybaveného státu, jako je Rusko.
Pokud jde o výdaje na obranu, členské státy NATO, zejména ty evropské, dlouhodobě nedodržují v tomto směru své závazky, což oslabuje jejich akceschopnost. Nedomnívám se, že apel na zvyšování těchto výdajů přímo souvisí s Ruskem, je obecnější povahy.
Co se týče posilování přítomnosti NATO ve východní Evropě, domnívám se, že jde o logickou reakci na nedávné kroky Ruska, především podporu separatistů na Ukrajině a anexi Krymu. Je to navíc krok, který sami východoevropští členové NATO, zejména Polsko a Pobaltí, požadují pro posílení svého pocitu bezpečí. A pocit bezpečí je jedním z důvodů, proč členové Aliance do NATO vstoupili.
V rámci debaty nad tímto tématem padla myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Získalo by to vaši podporu?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík