Co si myslíte o současné situaci v Sýrii? Objevuje se kritika Ruska, že likviduje bombovými útoky umírněnou opozici prezidenta Asada, že zabíjí nevinné civilisty místo toho, aby bojovali proti Islámskému státu.
Bylo by zajímavé vědět, kdo v té umírněné opozici je a v jakém vztahu je k Islámskému státu. Nevím, jestli existuje nějaký seznam skupin a klanů umírněné opozice, protože fakt je ten, že různých skupin, ať už nábožensky diferencovaných nebo diferencovaných svými cíli, bude několik desítek.
Myslíte si, že Rusové to vědí, nebo vycházejí z informací vládních syrských jednotek, když na opozici útočí?
Myslím, že to neví téměř nikdo. Rusové postupují podle jednoduché poučky: kdo je proti nám, je náš nepřítel.
Ale jakou to má souvislost s bojem proti Islámskému státu? Není v té oblasti čím dál větší chaos? Rusko bojuje proti opozici syrského prezidenta, kterou podporuje Západ, Turecko zase útočí proti Kurdům, kteří se skutečně postavili proti Islámskému státu, každý si prostě přihřívá vlastní polívčičku. Zapojit do bojů se chce i Saúdská Arábie, která tam nepochybně bude mít také své zájmy. Může v tomto konfliktu vůbec ještě dojít k nějakým dohodám o spolupráci nebo aspoň nějaké koordinaci bojů proti Islámskému státu mezi Ruskem a ostatními včetně Spojených států?
Když se zcela pragmaticky podíváme na to, jak vypadá skladba těch sil v Sýrii nebo na Středním východě, kromě toho, že jsou tam náboženské třenice mezi sunnity a šíity, pak existují ještě třenice, které jsou vyvolány zájmy jednotlivých států. Turecko má určitě jiný zájem než třeba Sýrie, Bašár Asad, určitě má jiný zájem než Írán, dokonce i než Irák. Saúdská Arábie má podle mne v mnohém stejný názor jako Turci, jednak proto, že jsou to sunnité, jednak proto, že sekulární stát, který v Sýrii byl, jim určitě ve vytvoření nějakého sunnitského teritoria překáží. Když se podíváte na Sýrii, jsou tam vládní ozbrojené síly, oficiální syrská armáda, pak je tam Islámský stát, vedle toho desítky různých skupin, i takové, které se přiklánějí k Al-kaidě. Takže když se chce dosáhnout ukončení bojů v Sýrii, a říká se, že se toho musí dosáhnout ne bombardováním, ale pozemním bojem, což je asi pravda, pokud diplomacie selhává, pak je zcela logické, kdo toho může dosáhnout. Mohou to být ty roztříštěné desítky skupin, které mají mnohdy odlišné zájmy? Asi těžko. Pak bychom se měli soustředit na sílu, která je jediná konsolidovaná, když pominu Islámský stát, který jí být nemůže, a to je syrská armáda. Myslím si, že by se tedy měl podporovat boj syrské armády, bez ohledu na Asada, podle mne je Asad jen zástupný problém. A to jsem ještě nejmenoval další věci, které do toho vstupují, třeba Kurdy a tureckou angažovanost proti Kurdům apod.
Když je tam tolik rozdílných a často protichůdných zájmů a každý preferuje ty své, není boj proti Islámskému státu pro některé jen zástěrka, aby si vyřešili svůj problém a svůj zájem, a ve skutečnosti nikdo nesleduje osud syrských obyvatel? Tedy kromě Evropy, protože čím víc se v Sýrii bojuje, tím víc uprchlíků směřuje do Evropy.
Boj proti Islámskému státu je podle mne v převážné většině sjednocujícím prvkem. Mnoho těch skupin a možná i států, například Turecko, za bojem s Islámským státem skrývá své zájmy, zejména protikurdské, což z jejich hlediska je trochu pochopitelné, ale ne příliš uchopitelné, ale boj s Islámským státem bude hrát velkou roli. Ale samozřejmě s těmi výjimkami, kdy – jak se říká – účel světí prostředky.
Ale Evropa má velký zájem na tom, aby válka v Sýrii skončila a s tím i přestala z této oblasti proudit vlna migrace do Evropy. Vidíte nějakou naději, že v dohledné době boje v Sýrii skončí a s tím i krize související s náporem uprchlíků?
Dovolím si být mírný optimista, protože některé náznaky z otevřených zdrojů dávají pocit, že by mohlo dojít k určitým dohodám zejména mezi Spojenými státy a Ruskem jako hlavními silami v tomto procesu dojít.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová