Prezident Miloš Zeman se rozhoduje, zda bude podruhé kandidovat. Je jeho rozhodnutí, a pak i výsledek volby, důležitý mezník, který určí další fungování této země, nebo vzhledem k významu jeho funkce fakticky o nic nejde?

Prezident má v naší zemi velmi silnou pozici. Například již tím, že jmenuje, bez potřeby jakékoli kontrasignace či účasti kohokoli jiného, guvernéra ČNB a členy bankovní rady. Tato funkce v případném druhém období může být zvlášť významná. V současné rozpolcené a hrotící se situaci nejen u nás, ale i ve světě, má pak pozice prezidenta velmi významnou roli z hlediska toho, jakou roli zaujme celá naší země v turbulencích globálního dění, které nás nepochybně čekají.

Nejobecněji řečeno, v čem Miloš Zeman jako prezident republiky prospívá české společnosti, a v čem jí škodí? Vadilo vám, když Zeman dal veřejně najevo radost nad vítězstvím Donalda Trumpa, či jak si počíná v tématu migrace? A co jeho podpora vůči ministrovi financí Andreji Babišovi?

Hlavní přínos Miloše Zemana je v tom, že nepatří do kategorie těch, které nazývám „slouha slouhů globální moci“. Těmi slouhy globální moci pak označuji viditelnou bývalou reprezentaci USA a současnou reprezentaci EU. Kam bude patřit Trump, to dnes ještě nelze říci. Ale zatím se ještě nedal současnou globální mocí plně ovládnout, proto chápu i Zemanovu radost.

Myslím, že stejný původ má i Zemanova vstřícnost vůči Babišovi. Současná globální moc vyrostla z propojení struktur založených na investování do společenské pozice a ekonomické segregace společnosti se strukturami založenými na vzájemném krytí porušování těch nejzákladnějších pravidel lidské společnosti. Ovládla institucionální systémy zemí, zdegenerovala, rozpadá se a žene svět od jedněch konfliktů ke stále větším. Je i příčinou hrocení situace uvnitř zemí, od USA až k nám. A jak ukázalo období mezi volbami v USA a nástupem Trumpa do úřadu, dokáže kolem sebe i kopat jako chcípající kobyla. Podle mě je velmi důležité zviditelnit mechanismy jejího fungování, abychom se před ní mohli bránit. Pokusil jsem se o to již před delší dobou.

 U Zemana se střídaly z hlediska důvěry veřejnosti průšvihové periody – evergreenem se staly zvláště kauza Peroutka či Mynářova bezpečnostní prověrka. Později to byla aféra s neudělením vyznamenání pro pana Jiřího Bradyho a kauza údajného vydírání hradního protokoláře Jindřicha Forejta. Číhá podle vašeho soudu někde na prezidenta průšvih, který mu případnou kandidaturu může totálně zbortit?

Zde musíme rozlišit dva typy kauz. Ty, které jsou zjevně prefabrikovány a které nelze brát vážně, jako jsou například kauzy „Peroutka“ či „Brady“. Pokud ale mám něco říci ke kauze „Peroutka“, tak mohu podotknout, že se Zeman trochu spletl v názvu článku, ale ne v obsahu a v podstatě toho, o co jde. K romu musím uvést něco, co jsem našel v Peroutkově článku „Dynamický život“ uveřejněného 26. dubna 1939 při příležitosti Hitlerových padesátin: „Proto i když byl napsán ‚Mein Kampf‘ obsahující vhodnou metodu pro národ velký, členové národa malého budou vždy se muset vracet pro poučení ke svým vlastním klasikům, kteří už před desítiletími promýšleli způsob politické taktiky národa malého.“

Zdůrazňuji, že to není vytrženo z kontextu a že celý článek – jak si každý může ověřit –, ale i řada dalších článků z uvedeného období obsahuje podobné formulace. Podle mého názoru Hitlerův „Mein Kampf“ není „vhodnou metodou“ pro žádný národ. Ani ten velký. Tady by ti, co útočí na Zemana přes kauzu Peroutka, proto měli trochu přibrzdit. Úctě k Peroutkově odkazu rozhodně nepřispívají. Podobné je to i v případě kauzy „Brady“.

Jinou věcí ale už jsou kauzy „Mynář“ či „Forejt“. Ty svědčí o vnitřních bojích na Hradě, o nedobrém okolí, které Miloše Zemana obklopuje, což však představuje značná rizika nejen pro něj. Zeman prostě nezvládl to, co se podařilo Klausovi, tedy vytvořit kolem sebe tým kvalitních lidí, kteří táhnou za jeden provaz. Pokud jsem se v předcházející otázce nevyjádřil ke slabinám Miloše Zemana, pak jde právě o jeho neschopnost vybudovat svůj tým. Příznačné v tomto je, že Forejt doplní ten Klausův.

Venkov má Zemana raději než město, ti starší spíš než ti mladší, ti chudší spíš než ti bohatší. Co pro ty, kteří mají Zemana rádi, prezident znamená? A které skupiny spíše mohou „přemluvit“ ty druhé? A mimochodem, co často sdílené obavy Zemanových voličů, že přijde „majdan“ a prezidenta svrhne?

Vidím to trochu jinak. Média se nám snaží namluvit, že Zemana si považují jen lidé omezení. Moje zkušenost však říká, že všichni lidé, které znám jako nositele kritického myšlení, jako lidi, kteří se v žádné době nenechali manipulovat, kteří nehonili bezohledně kariéru samolibě si dělajíc iluze o sobě, si Zemana váží. I když s ním v lecčems nesouhlasí. Je to tedy právě o tom slouhovství současné globální moci. A to je globální problém. Proto se ty „majdany“, včetně toho protitrumpovského v USA, podobají jako vejce vejci.

Máte pocit, že by se měnil vztah médií k Miloši Zemanovi? Platí ještě vzorec „Zeman řekne něco skandálního, média rozjedou cirkus a Zeman se jim směje“? Anebo už to novináře přestalo bavit?

Podle mě je třeba vycházet právě z výše zmíněného globálního kontextu toho, co se u nás děje. Štvanice na Zemana budou pokračovat. A budou pokračovat i štvanice na každého, kdo se postaví snaze současné globální moci uchovat si svůj vliv i za cenu zničení civilizace.

Není zrovna málo sportovců, herců, umělců, ale i vědců,či intelektuálů, kteří se proti Zemanovi veřejně ohrazují. Jen v poslední době to byli například Jan Kraus, Vavřinec Hradílek, Gabriela Koukalová, Leopold König, ale i další. Čím to je? Proč nemůže jít ve stopách Václava Havla?

Být špičkový sportovec, vědec či herec, to chce obrovskou vnitřní motivaci. Bez toho nikdo ničeho nedosáhne. A jakmile se komukoli takovou vnitřní silnou motivací podaří něco získat, vede to k tomu, že začne cítit potřebu přesahu dosažení špičkových cílů nejen ve své profesi, to znamená, že chce dokázat něco i mimo svou specifickou profesi. Naše psychika takto prostě funguje a v tomto jsme vystaveni určitému riziku. A když někdo nemá dostatek zkušeností a sebereflexe, tak se mu může i na stará kolena stát, že začne vyhlašovat „týdny neklidu“ a dělat další blbosti.

Zeman, Babiš a ČSSD – to je jistý politický trojúhelník. Podpoří Babiš Zemana tak, aby ho přitom nestavěl do popředí jako svého kandidáta? Jak to vidíte svou optikou – podpoří ČSSD Zemana, anebo ho bude chtít spíše „zapřít“? Skončí ČSSD takovým volebním průšvihem, že ji pak převezmou Zemanovi lidé?

Právě včera jsme u nás na Vysoké škole finanční a správní, v rámci našeho pravidelného dobrovolného teoretického semináře, měli expertní rozpravu k výsledkům voleb 2017 v ČR, k roli programů jednotlivých stran a k roli společenskovědního poznání při koncipování těchto programů. Vystoupil jsem tam s představou toho, co nazývám „standardním modelem voleb 2017 v ČR“. Což znamená k tomu, jak volby dopadnou, pokud žádná ze stran nepřijde s programem, který by pojmenoval současné problémy a naznačil cestu jejich řešení.

Vždyť to, co všechny strany v současné době nabízejí, nejsou programy, ale jen sliby, které se vůbec nemíní vážně. Voliči to cítí a dají to politickým stranám znát. V případě, že alespoň některé strany nezmění své chování, získá Babiš těsně nad 30 procent, KSČM těsně nad 10 procent, KDU-ČSL, která půjde v jednokoalici s podporou STAN, ODS, ČSSD a možná i Okamurova SPD od osmi do šesti procent. Po přepočtu Babiš ještě posílí. Vládní koalici tak vytvoří Babiš s lidovci, ale bude si prosazovat ústavní zákony s podporou komunistů.

To jsou tedy nadějné vyhlídky! Několika posledními kroky, které ČSSD udělala, pak úspěšně atakuje hranici pěti procent shora. Bude pak mít vůbec nějaký význam boj o její ovládnutí?

Prezidentští kandidáti, kteří se hlásí nebo se o nich mluví: Michal Horáček, Marek Hilšer, Jiří Drahoš, Martin Stropnický, Jaroslav Kubera. Koho z nich se má Zeman obávat? A koho byste si z nich vybral vy?

Těch se Zeman nemusí obávat. Všichni patří do kategorie „slouhové slouhů současné globální moci“. Ale třeba se ještě někdo objeví.

V jedné diskusi jsem uvedl, že protikandidátem Zemana bude Jarda Jenerál. Tak jako Babiš z pozice předsedy vlády řídí stát jako firmu, tak Jenerál bude z pozice prezidenta řídit stát jako svaz mládeže. Kampaň povede nostalgickou; k volbám stejně nepůjde nikdo jiný než ti, co si pamatují, jak v ponormalizační době Jenerál coby předseda SSM přeměnil tuto organizaci ve „Svaz mládeže s lidskou tváří“. Už se nevylučovalo za milostné avantýry, no a na základě jeho přímluvy u Husáka začaly být na vysoké školy přijímány děti rodičů, kteří byli vyškrtnuti a vyloučeni ze strany. Pochopitelně, že jsem to nemyslel vážně...

Chtěl jsem tím jen říci, jak obtížně bude hledat někoho, s kým by veřejnost spojila svoje očekávání, že nebude slouhou té moci, která přivedla svět na pokraj katastrofy.