V jaké atmosféře a v jakém stavu naše země spěje k letošnímu 28. říjnu a 17. listopadu? Dějí se v poslední době věci, které ji mohou ohrozit, nebo které naopak slibují posun směrem k lepšímu? V jakém stavu naše politika spěje do roku nejdůležitějších voleb?

Kdybych soudil podle toho, co se nám snaží několik novinářů velkých médií a pár aktivistických politiků vnutit jako naši nejžhavější aktuální agendu, musel bych si myslet, že jsme uprostřed nejzuřivější bitvy o osud národa a demokracie. Přitom v tomto případě jde jen o jednu z nepodstatných epizod dlouhodobého útoku havlistů na základy státu. Epizoda je to nepodstatná, onen dlouhotrvající a dobře sponzorovaný útok už podstatný je, protože postupně, krok za krokem, dělá dírky pod čarou ponoru naší státní a národní lodě. Lodě, které by se oni rádi zbavili, aby nás všechny naservírovali berlínské a bruselské vrchnosti. Pokud si nenecháme vnutit aktuální třeštění našich médií, pak přece daleko důležitější než nějaký spor o vyznamenání jednoho pána nebo o přijetí jednoho pouťového podfukáře v růžovém županu je to, co se nyní děje s naším světem.

A co se s ním děje?

V Americe vrcholí jeden z posledních zoufalých pokusů obyčejných lidí setřást diktát mocných zájmových sil a v Evropě zase vrcholí realizace gigantického sociálně-inženýrského projektu, jehož cílem je za pomocí organizovaného dovozu milionů Arabů rozbít poslední zbytky toho, co drží náš svět pohromadě a co drží každého z nás jako svobodného člověka. O tom by měly být sněmovní volby příštího roku. Ale nebudou. Budou o zástupných malichernostech, které budou veřejnosti předhozeny jako hlavní předmět sporu.

Jak vnímáte aktuální spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec Daniel Herman tvrdí, že Řád TGM strýci nebude udělen kvůli postoji synovce k dalajlámovi, přičemž prezident Zeman to odmítá?

Já si nenechávám vnutit od médií témata, o kterých mám přemýšlet. A tohle je úplná titěrnost, ze které se havlisté snaží dělat problém číslo jedna. Lidi víc trápí třeba to, že se jim vinou elektronické evidence tržeb zdraží služby a zboží.

Jak jste tedy vnímal návštěvu dalajlámy, která opět vzbudila vášně? Co říci ke sporu o to, zda se raději setkávat s dalajlámou, nebo raději dát přednost ekonomickým vztahům s Čínou?

Takové dilema vůbec neexistuje. S Čínou, stejně jako s kýmkoli jiným, mějme vzájemně výhodné vztahy ve všech oblastech, nejen v ekonomické. A sledujme při tom své zájmy. Křepčení kolem toho starého marxisty, který kočuje se svým varieté po světě a nechává si platit za moudra typu: naslouchejme vnitřním hlasům, je jen a jen legrační. Asi jako vnitřní hlasy, které k nám promlouvají po snědení talíře fazolí.

Co říkáte kroku Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších, kteří odmítají přijít na státní oslavu 28. října a místo toho hodlají uspořádat vlastní akci na Staroměstském náměstí? Chápete to jako vyjádření jejich názoru, nebo to spěje k nebezpečnému rozdělení jednotlivých skupin společnosti? Když už ani slavit neumíme spolu, chceme si spolu vůbec ještě povídat?

Současný prezident mě nikam nezve, ale když mě zvával prezident Havel, se kterým jsem nesouhlasil skoro v ničem, bral jsem to jako příležitost k uctění naší státnosti. Lidé, o kterých mluvíte, asi budou jako svátek státnosti slavit výročí Lisabonské smlouvy.