Vy jste v roce 1969 emigroval z Československa do Kanady. Co vás k tomu vedlo?

Nechtěl jsem, abych musel znovu prožít padesátá léta. Toho jsem se skutečně tenkrát bál. Nechtěl jsem, aby můj starý a nemocný otec musel znovu do Jáchymova. Další motiv byl, že mě nechtěli vzít na žádnou školu a chtěl jsem studovat.

ZDE najdete seznam osobností, které ParlamentníListy.cz vyzvaly ke zhodnocení posledních 25 let

Vy jste se vrátil zpátky do vlasti kdy?

Vrátil jsem se v roce 1990 na několik měsíců, pak jsem odjel zpátky. V Kanadě jsem vyřešil všechny své závazky a vrátil jsem se natrvalo v roce 1992.

Jak jste tehdy jako emigrant vnímal listopad ´89?

Celé noci jsem proležel v Torontu u televize, sledoval jsem, co se děje v Evropě a čekal jsem, kdy to vypukne v Praze, protože bylo logické, že to dojde i do Prahy. Tehdy jsem úplně vše nechápal. Bylo mi divné, že ti viditelní lidé, kteří vedou Občanské fórum, byli z velké části bývalí komunisté z roku 1968, tak jsem měl trochu strach, aby to nebyl pokus o obnovu socialismu s lidskou tváří. Ty obavy se částečně naplnili, ale naštěstí tu vznikl nový proud kolem Václava Kaluse a ODS, který ukázal, že z toho je cesta ven.

Jak s odstupem 25 let hodnotíte listopad? Jaká přinesl pozitiva a jaká negativa, co se nepovedlo?

Povedlo se, že jsme se tehdy dokázali aspoň částečně odstřihnout od minulosti. Nepochopil jsem ale, co chtěli někteří lidé dokázat tím, že říkali „nejsme jako oni“. Já jsem čekal, že heslo „nejsme jako oni“ znamená, že nebudeme věšet komunisty na lucerny, že nebudeme dělat masovou perzekuci komunistů, ale že ti lidé, kteří zavinili to, co se u nás před listopadem dělo, budou řádně souzeni a odsouzeni. Bohužel „nejsme jako oni“ znamenalo, že je vše zapomenuto. To byla tehdy velká chyba.

Takže se podle vás nepodařilo vypořádat s dědictvím komunismu...

Nepodařilo se hlavně splnit očekávání. Tehdy zde byla po určitou dobu názorová jednota, ale ta byla postavena na negativním vymezení. Všichni věděli, co nechceme, ale nevěděli jsme jako národ, co vlastně chceme. Když přišly první potíže, začalo se to diferencovat a ta jednota se začala drolit. Vinu na tom přisuzuji nesplněnému očekávání. Lidé byli zklamaní. Čekali velké věci, jak se jejich životy rázem změní, že u nás bude blahobyt, svoboda, že všechno půjde velmi rychle. Já jsem návratu k západnímu fungování tehdy dával 15 až 20 let a i já jsem se mýlil. Většina lidí to očekávala daleko dřív a byli zklamaní, že se to nedostavilo. Velkou vinu za to zklamání dávám médiím, protože ta se začala koncentrovat na všechna negativa. Média šíří negativismus mezi lidmi. Vinu na tom zklamání nesou i politické strany, které nedokázaly prezentovat se v lepší formě.