V médiích se nedávno objevila zpráva, že budete jedním z těch, kteří zabojují o křeslo v horní komoře v Parlamentu. Co vás k takovému rozhodnutí vedlo? Někde jsem, myslím, četl, že jste uvedl, že „už se na to nemůžete dívat“. Na co konkrétně?

V bouřlivých dobách roku 1989 jsme stáli v řadě v Laterně magice a optovalo se do Parlamentu. Šlo to fofrem, jdeš … jdeš … skoro všichni šli. Když došlo na mě, nešel jsem, nějak jsem to necítil. Dodnes sleduji, jak probíhá správa našich věcí veřejných, a dost věcí se mi nelíbí. Poslední dobou se vzmáhají chorobně ambiciózní mocižrouti, manipulující s námi marketingovým inženýrstvím, využívajícím našich strachů a nejnižších pudů. A to nejen u nás. Jan Werich říkal: „Lidská blbost je věčná a nedá se nad ní vyhrát, ale je třeba s ní neustále bojovat, protože jinak zaplaví celý svět. S tendencemi mocižroutů je to stejné, je nutné důsledně prosazovat principy liberální demokracie ve veřejném prostoru a udržet jejich snahy v rozumných mezích. Dospěl jsem k rozhodnutí, že chci svou troškou přispět k udržení naší naděje a práva na spravedlnost, svobodu a šťastný, kvalitní život.

Vy máte podle odborníků v politice velkou šanci uspět, nakonec patříte mezi velmi oblíbené herce, máte velkou základnu fanynek… Nebojíte se ale trochu, že právě tím, že vstoupíte do politiky, některé fanoušky ztratíte? Některým vašim kolegům to na popularitě v minulosti příliš nepřidalo.

Nejsem rádoby celebrita večírků a obrázkových časopisů. Víc než čtyřicet let hraju divadlo, točím filmy, a jestli se moje práce lidem líbí, tak mě to těší. Na popularitu nehraju. Nejdu do politiky, ale do nezávislého senátorství a hodlám pracovat v Senátu naplno. Přemýšlím o věcech a budu nahlížet na vše, čím se Senát zabývá, očima normálních lidí, se kterými už čtyřicet let společně žiju na Praze 2 a denně se potkáváme. Takže ne, vůbec se nebojím.

Jedním z vašich soupeřů ohledně kandidatury do Senátu bude na Praze 2 Marek Hilšer. Vnímáte ho jako silného „protivníka“? Oslovil vás před časem jako kandidát na prezidenta?

Ostatní kandidáty nesleduju a nijak nevnímám. Jsem autentický občan tohoto volebního obvodu se životními zkušenostmi a názory vedoucími ke konstruktivnímu řešení problémů a životních situací. A vámi zmíněný mě neoslovil.

Vy jste se rozhodl kandidovat za ODS. Čím právě tato strana získala vaše sympatie?

Nikdy jsem nebyl v žádné straně ani hnutí, dokonce ani v pionýru – u nás na vesnici to tak nefrčelo. Takže pro upřesnění: jsem nezávislý kandidát s podporou ODS. Je to jediná tradiční strana, která prošla jistou katarzí v opozici, obměnou lidí, a jsem přesvědčen, že současné vedení chce upřímně usilovat o zlepšení kvality našeho života. S jinou stranou bych do toho ani nešel, neboť principy liberální demokracie parlamentního typu, které dlouhodobě prosazuje, jsou mi blízké a myšlenkově s nimi v zásadě souzním.

Jak vůbec vidíte budoucnost ODS? Je pravda, že při parlamentních volbách nedosáhla oproti minulým rokům špatného výsledku. Získala přes 11 procent…

Všichni známe Churchillův výrok, že parlamentní, liberální demokracie je nejméně špatný model správy věcí veřejných ze všech možných a vyzkoušených. Z tohoto pohledu jsem přesvědčen, že v našem rozbouřeném a informačním smogem zapleveleném světě si to uvědomí stále více a více lidí a přidá se na tuto cestu, protože v životě není nic definitivního ani ideálního, život je o myšlení a usilování o určité všelidské hodnoty, což je někdy cesta dost klopotná.

Vy jste se dříve vlastně už v politice tak trochu angažoval, a to krátce po revoluci v Občanském fóru. Jak dnes s odstupem času hodnotíte revoluční a porevoluční dobu, a právě třeba i činnost tehdejšího OF?

Politika se tomu nedá říct, byl jsem revolucionář se vší romantikou, jezdili jsme po republice a burcovali lidi. Někde jsme dostali málem na držku, někde nás vítali a nakonec se to jaksi podařilo.
Hodnocení…? Byl to dějinný přerod, vzedmutá vlna nadšení a jsem rád, že jsem to zažil. Ovšem nemylme se, dodnes se u nás nepodařilo vybudovat institucionální mapu demokracie a jejích pravidel podle vzoru déle trvajících demokracií. A to je blbý a musíme s tím něco udělat.