Je tu první vláda Andreje Babiše. Nemá předjednanou podporu, nicméně opozice z Demokratického bloku tvrdí, že se nakonec opře o Okamuru a KSČM. Sám Babiš to odmítá, některé zdroje z médií nicméně tvrdí, že do konce prosince by s Okamurou rád dojednal podporu. Mluví se též o vládě s KDU-ČSL a ČSSD, které se propadají v průzkumech. Jak to celé podle vás dopadne?

Kdo má rozum, ten v tyto dny jedná a snaží se nějak zužitkovat vliv, který mu dali voliči. Kdo to nedělá a trucuje, ten hlasy svých voličů znehodnocuje. Zkrátka, určitě se nyní jedná a jedná. Co z toho vyjde, to se uvidí. Platí totiž i to, že kdo má rozum, nedá ostatním nic zadarmo nebo levně. Každý by se měl snažit v zájmu svých voličů šroubovat svou cenu nahoru, kam až to jde. K čemu tyto procesy povedou, k jakému konkrétně řešení, to se teprve ukáže, třeba to bude podpora i napříč stranami.

Hned po volbách jsem si tipl, že Babiš vládu s důvěrou sestaví na druhý pokus. Na první ne, protože on i ti ostatní musejí trochu dělat drahoty. Na třetí také ne, protože to už je moc risk. Na ten druhý, to by znamenalo vládu s důvěrou asi tak v půlce února. Zatím na své předpovědi nic neměním, ale klidně to může nabrat jiný vítr, někdo se jinak vyspí nebo dostane pěknou nabídku...

Kdo Babiše nakonec podpoří a jakou formou, to je právě věc aktuálních oficiálních i neoficiálních vyjednávání. Rozhodně ale nečekám to, před čím někteří straší: časově neomezená vláda bez podpory a bez důvěry. Ostatní strany bez ANO mají dohromady ústavní většinu, mohou se kdykoli sejít a sněmovnu rozpustit. V takovém případě prezident republiky žádný prostor už nemá a nové volby podle ústavy vyhlásit musí. Pokud se na tom ostatní strany ale neshodnou, pak to přece znamená, že Babiš tak úplně bez podpory není.     

Václav Klaus mladší říká, že by se ODS měla snažit jít do vlády. Špičky strany to odmítají. Co vy na to?

Nevím, jestli to říká doslova takto, ale „já na to“ asi toto: V ODS jsem nikdy nebyl (a ostatně ani v žádné jiné straně) a nemám právo jim radit. Ale jako vnější pozorovatel názor mám. Neříkám, že by se ODS měla snažit jít do vlády. Říkám jen, že by se měla snažit. O cokoli. Voliči jí dali slušnou vyjednávací sílu. A ODS se prozatím rozhodla, že ji nijak používat nebude. Okamžitě po volbách si měli členové klubu spolu s vedením strany sednout a srovnat si své cíle a priority. Včetně stanovení limitů, kam nelze jít, co nelze obětovat nikdy a co zase třeba i směnit za podporu svých jiných priorit. Říká se tomu politické vyjednávání a znají to na každé radnici. Prostě si říct například: chceme zjednodušení daní a jejich snížení, chceme vyrovnaný rozpočet, chceme zastavit regulace a vybrané zrušit, požadujeme ukončení rozdávání naší státní suverenity, odstranit křiklavé příklady šikany živnostníků, výjimku na povinnost zavedení eura, omezení dotací do zelené politiky. Nebo cokoli jiného, to je jejich věc.

Pak si stanovit taktiku, jak své priority co nejvíce prosadit a co za to eventuálně ještě nabídnout a co už ne. A pak jednat a jednat. Každý den. Tvrdě a cílevědomě. Třeba by zjistili, že ostatní jim rádi v mnohém ustoupí, jen když jim ODS slíbí něco, co se obětovat dá. A třeba by nezískali nic a šli by od toho. Ale s vědomím, že něco zkusili. Já jsem ale nic z toho od ODS neviděl, ani neslyšel. Slyšel jsem jedinou větu: „Milí voliči, vaše hlasy posloužily k tomu, že budeme chodit čtyři roky do parlamentní kantýny, občas proneseme plamenný projev, ale z programu, pro který jste nás volili, neprosadíme nic.“

Případný vstup do vlády je jen jednou z variant, možností něco užitečného vyjednat je mnoho. Navíc není vstup jako vstup, do vlády lze vstoupit jako ochotný otloukánek, nebo jako ten, kdo s celou vládou cvičí, protože ta bez něj padne. Lze do ní vstoupit jako ten, kterému i silnější soupeř zobe z ruky, protože musí. Ale to se musí umět vyjednat.

Ať už vznikne jakákoli vláda, co by tato země v tuto chvíli potřebovala? Když odhlédneme od toho, jaká vláda vznikne, co je teď pro nás nejdůležitější? A zajistí nám to Babiš?

Hlavní je teď nedovolit, aby k nám cizí moc bez našeho souhlasu usazovala desetitisíce černochů a Arabů, kteří se rozhodli vyslyšet pozvání jít za lepším životem, za lepším domovem v bohatých zemích. My jsme to pozvání nevyslovili, my je do Evropy hromadně nevozíme, my jsme neselhali v hlídání vnějších hranic schengenského prostoru. Jakoukoli silou nesmíme připustit, aby s námi někdo takhle zacházel. A jestli to zajistí Babiš? Bez zásadního tlaku případných vládních spojenců i opozice podle mne nezajistí. Chvíli se tak bude tvářit, ale pak mu z Bruselu něco slíbí… V tu chvíli musí nový premiér dostat varování, že nemá kam ustoupit, že za ním jsme už jen my. Musí se nás bát víc než Bruselu. 

Předseda sněmovny Radek Vondráček řekl, že proti vydání Babiše a Faltýnka bude hlasovat až ve chvíli, kdy zde bude nezávislá policie a justice. Sdělil též, že teď, když je Babiš kandidátem na premiéra, je v zájmu Česka ho nevydávat, neboť je důležitý. Vondráček byl za tyto výroky kritizován, připojujete se k té kritice?

Na to se mi špatně odpovídá, protože to hned každý dá do souvislosti s tím, jestli Babiše nenávidím, nebo mu fandím. Já ale dlouhodobě říkám totéž, a to už od dob, kdy o žádného Babiše nešlo. Čtenářům se to nebude líbit, ale já bych byl opatrný s omezováním imunity a s jejím snadným odebíráním jednotlivcům. Ona imunita není žádný výmysl s cílem udělat zákonodárcům komfortní život. Ta má chránit voliče, občana. On někoho pošle do parlamentu bojovat za jeho zájmy, a státní moc ho semele a zavře.

Omezování imunity je v zájmu moci a mocných, i když to tak pro mnohé vypadá úplně obráceně. Rozhodování o zbavení imunity je rozhodováním politickým, jinak by se přece o něm nehlasovalo. Do svého hlasování může každý promítnout svůj pohled. Nejde o soud, který musí rozhodovat nestranně a objektivně o vině a nevině. Je to prostě věc názoru. Správná je ale i připomínka, že právě proto, že nejde o rozhodování o vině, ale o umožnění, aby vina byla vůbec prozkoumána, je třeba nechat spravedlnosti průchod. Tyhle všechny věci budou poslanci hodnotit podle svého a mohou mít názory různé, a tedy se i mohou navzájem kritizovat. Monopol na zaručeně správný pohled ale nemá nikdo, tak bych trochu ubral na vášních. 

Máte nyní, na prahu Babišovy vlády, strach, že Babiš zneužíváním policie a dalších složek ohrozí demokracii?

Strach o demokracii má mít člověk pořád. I nyní za Babiše. Největším žroutem demokracie je ale Evropská unie. Lidé nemají žádnou šanci ovlivnit, co za hrůzy tam vzniká a všem je pak vnucováno jako povinnost. Myslím však, že se člověk má bát nejen o demokracii, ale má se bát i demokracie. V demokracii je bohužel možné, aby si dva lidé odhlasovali, že jim patří majetek toho třetího. Nyní zažíváme období, kdy bývají v parlamentu většinově odhlasovávána pravidla, která sice mohou mít podporu většiny, ale která se montují jiným lidem do života.

Třeba?

Typický příklad je omezování svobody smlouvy. Jeden nabízí nějakou službu, druhý ji dobrovolně přijme. Výhodné je to pro oba. A v tom vstupují do hry další tři, kterým do smlouvy mezi těmi dvěma nic není, a smlouvu jim zakážou. Zákaz hospod, kde majitel nezakázal kouřit, protože to jeho zákazníkům nevadí, je jen jedním z mnoha příkladů. Ale zpět k vaší otázce. Jsem si jist, že policie i prokuratura jsou zneužívány už nyní. Často za potlesku veřejnosti, které se to vyloží jako hon na lumpy.

Po sněmovních volbách neutichají nářky na téma, že jsme si pustili do sněmovny „fašisty, xenofoby, hulváty, rasisty a tak dále“. Podle bývalé slovenské diplomatky Magdy Vášáryové mají voliči v hlavách zmatek. Češi prý volili jinak, než bylo zvykem, a je na pováženou, že „vítězí ti, co křičí“, ale „naše společnost si musí poradit i s extrémními názory“, uvedla například pro časopis Finmag... Jedno z řešení tohoto stavu vidí bývalý poslanec Ivan Gabal v prezidentské volbě. „Můžeme tak korigovat, že jsme si pustili neonacisty do sněmovny,“ zmínil pro DVTV. Poučení bychom si měli prý vzít ze Slovenska, kde klima k porozumění nasměroval Andrej Kiska. Do jaké míry je Česká republika skutečně ohrožena xenofobními tendencemi? A je třeba situaci vyvážit právě volbou prezidenta?

Paní Magda Vášáryová je velmi elegantní dáma. A třeba v takových Postřižinách jí to vysloveně sluší…

Budeme si nadávat do nacistů? Budeme se nálepkovat? Co takhle věcně hodnotit jednotlivé názory? Jenže to by museli dnešní kádrováci připustit soutěž názorů. Nálepkování jim slouží k tomu, aby nemuseli nad jiným názorem politicky vítězit, ale aby ho mohli vyloučit ze hry.

A model Kiska? To je pro nás ten nejčernější scénář. Mocné síly vytáhnou z klobouku úplně neznámého člověka bez minulosti, nikdo o něm nic neví, nikdo žádné jeho názory nezná, nalijou se pořádné miliony do kampaně, zajistí zahraniční podpora a poslušný papoušek cizích zájmů je tu. To je nejlepší cesta, aby českého voliče reprezentoval někdo, komu je český volič ukradený. Máme naopak chtít někoho, čí názory dobře a dlouhodobě známe. 

V Evropě se může do roku 2050 až ztrojnásobit počet muslimů, tvrdí výzkumná agentura Pew research Center. Pracuje s různými variantami. V ČR nyní podle ní máme 0,2 procenta muslimů, nejhůře toto číslo může stoupnout na 1,2 procenta. Mnohem hůře na tom však mohou být Švédsko, Francie či Německo, kde muslimů může být 20 až 30 procent. Je to problém? Jde o zbytečnou hysterii namířenou proti myšlence multikulturalismu, nebo se máme zvýšeného počtu muslimů bát?

Muslimů, buddhistů, animistů ani hinduistů se podle mne bát nemusíme. Po jednotlivcích či rodinách přicházeli různí lidé po celá staletí tam či jinam si hledat práci, štěstí a uplatnění. To, co se děje nyní, je ale úplně něco jiného. Jde o organizovaný import milionů lidí z jiných kontinentů a jejich hromadné umělé vysazování v naší krajině. To mi vadí. A vadilo by mi to i tehdy, kdyby ty miliony exotických lidí byly jakéhokoli jiného náboženství. Je to organizované ničení naší civilizace. A nemůžou za to ti přivezení přistěhovalci, ti jdou prostě za lepším, za bezpracným snadným životem. Mohou za to ti, kdo k takovému dovozu dali pokyn a kdo ho organizují a silou protlačují.