Už tuto neděli se konají zemské volby v Meklenbursku – Předním Pomořansku. Vzhledem k tomu, že jde o jednu z nejmenších spolkových zemí s 1,6 milionem obyvatel, v čem jsou zajímavé?

V této zemi má svoje trvalé bydliště právě kancléřka Angela Merkelová. A podle současných preferencí to vypadá, že si její CDU odnese z těchto zemských voleb porážku. Mohla by dokonce skončit až třetí, což by bylo velice bolestivé.

Alternative für Deutschland (AfD), jediná významná strana Německa s antiimigračním a euroskeptickým programem, naopak očekává výrazný zisk hlasů, v rozsahu 20 až 30 procent. Je možné, že bude vůbec poprvé vítězkou nějakých voleb. Do zemské vlády se ale téměř jistě nedostane, v nouzi se proti ní spojí celá levo-pravá “národní fronta”, jen aby proimigrační politika Angely Merkelové mohla dále pokračovat.

Angela Merkelová byla za Meklenbursko – Přední Pomořansko poprvé zvolena jako poslankyně v roce 1990 do Bundestagu. Bere proto německá veřejnost nedělní volby také jako hlasování o samotné kancléřce?

Rozhodně. Dá se očekávat, že k volbám se tentokrát dostaví řada “chronických nevoličů”, jen aby hlasovali pro AfD a poslali tak Angele Merkelové vzkaz, že ji nechtějí. Stejně tak to bylo v zemských volbách v březnu tohoto roku.

V této spolkové zemi vládnou od roku 1998 socialisté poté, co vystřídali CDU. Jak může výsledky a zemskou pozicí těchto stran zamíchat Alternativa pro Německo, která vznikla teprve před třemi lety?

V Německu nastal dost zvláštní efekt, kdy jinak pravicově liberální AfD dokáže přebírat voliče stranám z levé i z pravé části politického spektra. Za normálních okolností by levicový volič pro AfD nikdy nehlasoval, protože její hospodářské představy odpovídají spíše našim Svobodným. Ale jelikož je to jediná významná strana, která hlasitě protestuje proti “Willkommenspolitik” německé kancléřky, dokáže sbírat protestní hlasy na tomto tématu.

Všechny ostatní německé strany zatím udržují AfD v izolaci, jako by byla malomocná, ale dříve nebo později vyhraje někde volby takovým rozdílem, že tohoto přístupu budou muset nechat. Myslím si ale, že to se stane nejdříve v roce 2019 v Sasku. Tamní šéf CDU Stanislaw Tillich je totiž jeden z mála německých politiků, který by si troufl na tak odvážný krok. Ale to je ještě daleko. Dokud bude v čele CDU Angela Merkelová, bude Alternativa pro Německo považována za “nepřítele státu”.

O dva týdny později se konají zemské volby v tříapůlmilionovém hlavním městě Berlíně. Co od nich lze očekávat i v kombinaci s předpokládanými výsledky v Meklenbursku – Předním Pomořansku?

I v Berlíně bude mít AfD významný zisk, ačkoliv menší než v Meklenbursku. Odhadoval bych jej na 15 až 17 procent. Na berlínské politické scéně však bude ještě izolovanější. Berlín je zvláštní město, neustále se pyšní svojí “otevřeností světu” a politicky korektní kulturou, například veganismem. V praxi je tam velké množství Turků a Arabů s volebním právem, kteří už svými hlasy zajistí, aby AfD neměla šanci se podílet na řízení města.

Na rozdíl od zemských voleb v Německu se v Rakousku bude hlasovat první říjnovou neděli na celostátní úrovni. Proč jste opakované druhé kolo prezidentské volby v komentáři na svém webu Kechlibar.net přirovnal k referendu?

Protože rakouští voliči jej tak vnímají. Budou se rozhodovat mezi dvěma zásadně odlišnými kandidáty, kteří symbolizují zcela jinou politiku. Hofer je rakouský patriot a odmítá masovou migraci. Van der Bellen je internacionalista, velký příznivec Evropské unie a přijímání lidí z cizích zemí. A výsledek těchto voleb podstatným způsobem ovlivní praktickou politiku vídeňské vlády v dalších letech.

Co může vítězství jednoho, nebo druhého konkrétně znamenat pro Rakousko i vzhledem k parlamentním volbám?

Pravidelné volby v Rakousku se mají konat až za dva roky, na podzim 2018. To v Německu budou mít volby příští rok.

Ale klíčové slovo je “pravidelné”. Rakouský prezident má totiž ústavně danou pravomoc rozpustit parlament a vypsat předčasné volby. V posledních desítkách let ji nevyužívá, ale právě Norbert Hofer řekl, že by byl ochoten ji využít, kdyby měl dojem, že spolková vláda neřeší migrační krizi správným způsobem.

Což znamená, že by nad vládou od té chvíle visel Damoklův meč v podobě předčasných voleb. Současné preference jsou takové, že pro sociální demokraty (SPÖ) by předčasné volby znamenaly odchod do opozice a vládu by sestavovala nejspíše FPÖ (tedy Hoferova strana) spolu s ÖVP (lidovci).

Pokud se rakouským prezidentem stane Norbert Hofer, jak tvrdý úder to bude pro migrační politiku Angely Merkelové a Evropské unie?

Bude to takzvaný “další hřebíček do rakve”. Rakousko se během posledního roku velmi změnilo. Původně věrný spojenec Angely Merkelové se stal jejím tvrdým kritikem. Tento vývoj by se dále posílil a upevnil. Je dokonce možné, že by Rakušané usilovali o přijetí do Visegrádské čtyřky, nebo aspoň o intenzivnější spolupráci s ní.

Hoferovo případné vítězství by rovněž inspirovalo další euroskeptiky, například Geerta Wilderse v Nizozemsku. Podobné úspěchy dokážou překračovat hranice. Rovněž v Bavorsku, které je Rakousku kulturně podobné, by zpráva o vítězství Hofera mohla vést ke změně politických postojů. Někteří bavorští politici za CSU, například Markus Söder, už jsou teď vůči kancléřce velmi kritičtí. A působí tam také AfD pod vedením Čecha Petra Bystroně, která “uzobává” CSU hlasy zprava.

Konečně by Hoferovo vítězství také vedlo k další roztržce mezi Tureckem a Evropskou unií, protože právě Norbert Hofer prosazuje nekompromisní postoj proti příznivcům tureckého prezidenta Erdogana, kteří žijí v Rakousku. Je možné, že by na to turecký prezident zareagoval “vypuštěním” pár set tisíc migrantů směrem na Evropu, to by pak byla velmi závažná situace.