Jistým překvapením – i když někteří jako Jaroslav Bašta to předvídali – byl propadák ČSSD pod deset procent téměř k hranici volitelnosti… Kde vidíte příčinu toho, že Babiš udělil ČSSD až takový výprask?
Volby v evropských zemích v posledních letech ukazují, že sociálnědemokratické strany zažívají velký propad téměř všude. Nejvýraznější byl v poslední době ve Francii. Naše země je součástí tohoto trendu. Socialisté v celé Evropě mají v podmínkách globalizované ekonomiky potíž uhájit svoji agendu, která je založena na silném sociálním státu a funkčním veřejném sektoru. Globalizace ekonomiky umožňuje především velkým firmám minimalizovat daňovou povinnost, což je jeden z důvodů zadlužování států a osekávání sociálního státu. Zároveň umožňuje konkurenci laciné pracovní síly z chudších zemí (ať již delokalizací pracovních míst, anebo dovozem laciných pracovníků). To ohrožuje především méně kvalifikované dělníky a pracovníky terciéru. Výsledkem je, že socialisty přestávají volit jak dělníci, tak zaměstnanci veřejného sektoru. Ve Francii z toho těžil Macron, u nás Babiš. Oba přišli v podstatě k hotovému.
Úpadek ČSSD ale asi není jen záležitostí těchto voleb. Česká strana sociálně demokratická získala ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006 celkem 1 728 827 hlasů, což činilo 32,32 procenta. V roce 2010 již jen 1 155 267 hlasů, což bylo 22,08 procenta. V roce 2013 měla ČSSD 1 016 829 voličů, což činilo 20,45 procenta. V letošních volbách měla ČSSD již jen 368 347 voličů a 7,27 procenta. Od voleb v roce 2006 přišla ČSSD o 1 360 480 voličů…
Opět musím upozornit, že stejným trendem procházejí socialistické strany i na Západě. U nás se ho jen podařilo zkrátit, takže se úpadek voličské přízně odehrává rychleji. Pokud se trend neobrátí, mohou sociální demokraté skončit jako mimoparlamentní strana. Vůči tomuto osudu však dnes není imunní žádná politická strana, dokonce ani ta Babišova. Znáte to: rychle nabyl, rychle pozbyl.
K úspěchu Babiše Václav Klaus ml. uvedl: „V jádru slíbil lidem: ‚Hej, budete se mít stejně jako poslední čtyři roky. To jde ne? Nebudou žádné změny. Nechci zvyšovat daně jako někteří nalevo. Nejsem proti EU ani zase úplně nějak pro ni. Nebudou žádné změny. Vždyť jsme bohatá země. Tušíte sice, že to nebude na furt, ale proč si to ještě chvíli neužít. … Nevíme moc, co s námi bude. Tak proč nepočkat… Já to budu řídit a chci to řídit.‘ Není to fakt moc, ale stačilo to.“ Kde vidíte příčinu Babišova úspěchu vy?
Myslím si, že to určitě nebude takhle jednoduché. Babišovi se podařilo získat do své strany řadu kvalitních lidí včetně úspěšných podnikatelů a schopných manažerů. Jako příklad mohu uvést prof. Vondráka, bývalého rektora Technické univerzity v Ostravě. Už proto je nesmysl tvrdit, že jeho strana ohrožuje demokracii. Pokud ho takoví lidé neopustí, je to pro mne docela spolehlivý indikátor toho, že demokracie ohrožena není.
A co Okamurova strana. Je podle vás extremistická?
Pokud nepoužíváme slovo „extremismus“ jako nadávku a k diskreditaci nepohodlných názorů, pak musíme uznat, že extremismus je spojen s násilím a s nerespektováním zákonů. Tomio Okamura a jeho strana se ničeho takového nedopustili. Nezlehčujme slova. Až se objeví skuteční extremisté, už pak pro ně nebudeme mít označení.
Jak vysvětlit úspěch Okamury? Média mu nepřála...
Mluví otevřeně o tématech, o kterých politici mlčí anebo pro jistotu jenom mlží. Také nesmíme zapomínat na to, že důvěra v mainstreamová média je na bodě mrazu. Pokud třeba Česká televize o nějakém politikovi a politické straně mlčí, je to v dnešní době reklama k nezaplacení.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík