Proč jste takovým kritikem dostavby Dukovan a Temelína?

Nejsem kritikem Jaderné elektrárny Temelín (JETE) a Jaderné elektrárny Dukovany (JEDU). Skoro by se dalo říci, že přesně naopak. Právě provoz těchto jaderných elektráren, o jejichž stavbě bylo rozhodnuto za socialismu, přináší nyní společnosti ČEZ největší zisky, což je dobře i pro minoritní akcionáře ČEZu, mezi které patřím. Dokončení JETE v roce 2003, přes obrovský odpor Německa a Rakouska z té doby, nazývám největším úspěchem české energetiky v novodobé historii. Dokonce to s nadsázkou označuji jako energetické vítězství na Bílé hoře, díky němuž je česká energetika i nyní a na další desetiletí v relativním klidu proti jiným zemím v Evropské unii (EU) a nemusíme panikařit. Bohužel panikaříme…

Mám jen zásadní výhrady k tomu, jak se připravuje, organizuje a prezentuje příprava tendru na jeden blok JEDU. Kritizuji, jaké se k tomu používají podvodné a záměrně matoucí argumenty, jak zastřít reálnou cenu bloku, jak přehlížet realitu aktuálních jaderných projektů v Evropě a ve Spojených státech amerických (USA). Naopak se argumentuje až primitivně pro nás nesouměřitelnými projekty ve Spojených arabských emirátech (SAE), Pákistánu, Bělorusku a podobně. Poukazuji na to, jak se přehlíží naše pozice v Evropské unii (EU). Na tu nezbytnost podřídit se jednotnému energetickému trhu EU a respektování jeho pravidel, ať se nám to líbí nebo ne. Upozorňuji, že z pohledu bilance české energetiky stavba jednoho bloku JEDU vůbec nic neřeší, a naopak v Dukovanech komplikuje situaci s ekonomicky mnohem výhodnější variantou prodloužení životnosti stávajících čtyř bloků JEDU.

Upozorňuji, že v jaderné energetice máme v EU jediného spojence, a to Francii, a přitom nejsme schopni se inspirovat jejich úspěšným jaderným vyjednáváním v Bruselu, jimi prošlapanou cestou, která se musí těžce vybojovat v EU s protijaderným Německem a Rakouskem. Upozorňuji, že vstupem Česka do EU se díky naší geografické poloze z naší energetiky stala další spolková země Německa, ať se nám to líbí, nebo ne. Stalo se totiž to, že budoucnost naší energetiky ovlivňují mnohem více německá energetická politika, německá politická rozhodnutí v této oblasti než ta naše domácí, která jsou navíc nijaká nebo chaotická, čímž naši pozici v EU ještě více komplikujeme. Němci k nám „vyvážejí“ svou cenu elektřiny, která je dnes diktovaná vývojem trhu Evropského systému pro obchodování s emisemi (EU ETS), tedy tržní cenou oxidu uhličitého (CO₂), a to je zásadní. To vše ignorujeme, a donedávna jsme se snažili o spuštění tendru, který měl ale od začátku jediného vítěze, a to ruský Rosatom. Fakticky šlo o „zastřenou“ přímou zakázku, neb nikdo další v tendru díky podmínkám nemohl proti Rusům uspět, a to, ať z důvodu omezení maximálního požadovaného výkonu 1200 megawattů (MW), nebo referencí a podobně.