Jak je to se zemědělci a pesticidy? Nejsou to až příliš dobří přátelé?

Zemědělci musí při používání pesticidů dodržovat přísné normy, kdy pro každou plodinu existuje seznam povolených účinných látek a přípravků. Každý nový přípravek a jeho hlavní účinná látka musí splňovat velmi přísná kritéria pro registraci a následné uvedení na trh. Teď se hodně v médiích hovořilo o zákazu glyfosátů, které mají negativní dopad na živé organismy. Takovým nejznámějším přípravkem z této skupiny je třeba hojně používaný Roundup.

Vše je však nahraditelné a existuje spousta dalších herbicidů s různými účinnými látkami, které se v konvenčním zemědělství běžně používají, ať už jsou méně či více škodlivé. Zůstává ale otázkou, zda stanovené předpisy budou zemědělci a zemědělské společnosti poctivě dodržovat.

Hovoříte o kritické situaci s půdou…

V ČR klesá živočišná výroba, tudíž klesá i produkce organických hnojiv a čím dál tím méně jsou v konvenčním zemědělství využívána. Je to celkem podstatný problém, neboť tato hnojiva zajišťují dlouhodobou produktivitu půdy. Anorganické hnojení je méně nákladné než organické a hnůj, močůvka i kejda má delší poločas rozpadu. Anorganika je dnes prostě pro zemědělce výhodnější časově i finančně. Pokud to takto bude pokračovat dál, bude půda za pár let mrtvá a neplodná. Nehledě na to, že se v poslední době pěstuje velmi mnoho kukuřice, která je širokořádkovou plodinou, takže na mnoha lokalitách dochází k erozi ať již vodní nebo naopak způsobenou suchem. Kukuřici lze na rozdíl od jiných polních plodin pěstovat stále po sobě jako monokulturu. To však sebou nese mnoho negativ, například zvýšený výskyt chorob a škůdců, vyšší míra zaplevelení, jednostranné odčerpávání živin, zhoršování vlastností půdy, pokles výnosů a další. Kromě kukuřice zatěžuje půdu také pěstování řepky olejky, která na našem území zaujímá ročně okolo 400 tisíc hektarů. Je to nejintenzivněji obhospodařovaná plodina s nejvyšším počtem vstupů do porostu v podobě hnojení a postřiků pesticidy.

Jak vnímáte klimatické změny poslední doby v souvislosti s českým zemědělstvím?

V ČR stále více přibývá hospodářsky méně příznivých až ohrožených oblastí, kde zejména půdní úrodnost není na hraně – ale již za hranou. Proto jsou zemědělcům doporučována různá ochranná opatření, na která i získávají speciální dotace. Mezi tato opatření patří mimo jiné třeba zakládání trvale travních porostů, trvalých kultur, například vinice, chmelnice či sady – nebo zalesňování půdy. V poslední době se také doporučuje zakládání takzvaných biopásů, kdy se pole rozdělí na několik pruhů, osázených jednoletými nebo víceletými rostlinami, bylinami, travami či keři. Biopásy přispívají jednak k rozmanitosti krajiny, ale hlavně zabraňují půdní erozi a zvyšují přirozenou biodiverzitu na daném stanovišti a v dané lokalitě, podobně jako osívání polí na souvrati.

Velký důraz je také kladen na dodržování osevních postupů. Naše pole by podle těchto doporučení měla vlastně vypadat jako krásné barevné obrazce, avšak lze něco takového v Čechách spatřit? Některá zmíněná doporučení musí ze zákona dodržovat alespoň ekologičtí zemědělci. Ti jsou povinni zařazovat do osevních postupů například jeteloviny a luskoviny. Bobovité rostliny  obecně jsou totiž zlepšujícími plodinami, dají se například zaorat jako zelené hnojení a mají hlízkové bakterie na kořenech, takže nepotřebují anorganické hnojení dusíkem. Ekologičtí zemědělci tak nejen díky těmto půdo-ochranným opatřením získávají od státu vyšší dotace.

My na univerzitě učíme jak sestavit a dodržovat vhodné osevní postupy a vštěpujeme je studentům a hlavně budoucím agronomům do hlavy, praxe je však úplně jiná. Kluci, co u nás studují bakalářský nebo magisterský program Fytotechnika, většinou mají nějaké hospodářství. I přes naši snahu stejně v praxi pěstují hlavně to co je rentabilní, nikoliv to co chrání půdu a udržuje ji živou. Přirozeně, proč by pěstovali plodiny, na kterých prodělají nebo je dokonce budou dotovat. Dalším významným problémem je pěstování různých plodin nikoliv k potravinářským, ale k technickým účelům. Například u řepky masivně používané do pohonných hmot se už nemusí dodržovat tak přísné kvalitativní parametry, jako u řepky určené na potravinářský olej.

Říkáme, že česká krajina se mění. Stále se hovoří o ekologii. Vidíte nějaký konkrétní posun nebo restart?

Aby byl možný restart, musejí nejprve lidé kompletně změnit myšlení. Vždyť je patrné, že většině jde pouze o byznys. Není to o tom, jestli budeme zdraví my, naše půda, voda, vzduch či potraviny – ale o tom, kolik z čeho budeme mít peněz. Modlou lidstva jsou momentálně prachy, pro které lidé dokáží udělat víceméně cokoliv.

Proč by zemědělci pěstovali jetel nebo hrách, který nevydělá nic a zároveň je připravuje o čas tím, že by pole mohli využít pro rentabilnější plodiny? Většina luštěnin je dnes z dovozu, byť se tady dříve pěstovaly masivně a byly nazývány „jídlem chudých“. Dnes musíme ujít spoustu kilometrů, než najdeme nějaké malé hrachové políčko. Lidé si téměř neuvědomují, že co se týče potravin, téměř jsme v Čechách ztratili svou soběstačnost, přestože díky mírnému pásmu jsme schopni vypěstovat si mnoho druhů kvalitních plodin. Nemusíme být závislí na dovozu.

Krásným příkladem, jak si vážnost situace vůbec neuvědomujeme, je i naše univerzita. Na denní studium oboru Rostlinná produkce se ročně hlásí kolem 20 studentů, na rozdíl třeba od oboru Kynologie, kam se jich hlásí kolem 200. Na Rostlinnou produkci studenty přijímáme bez přijímacích zkoušek, protože je to takové minimum lidí, že přijímačky ani nemá cenu dělat. Jsme rádi, že se najde alespoň někdo, komu není současná situace lhostejná a přemýšlí o tom, z čeho budeme za pár let žít. Vždyť rostliny, které zemědělci vypěstují, živí nás i zvířata. Dnes například granule a konzervy pro domácí mazlíčky obsahují ve většině čtyři procenta, maximálně deset procent masa, a zbytek jsou obilniny a vlhkost.

Já jsem měl představu, že jsme soběstačnější alespoň v léčivých rostlinách…

Ale kdeže, to už dávno není pravda. V ČR se pěstuje na několika málo hektarech pouze heřmánek, ostropestřec mariánský, kmín a námel, tedy paličkovice nachová. Lze k nim ještě částečně připojit mák, ze kterého Zentiva a Slovakofarma vykupují makovinu v ceně asi pět korun za kilogram na produkci morfinu. Na měsíček lékařský, mátu či meduňku můžeme na českých polích zapomenout. Samozřejmě je to také tak trochu záležitost Ministerstva zemědělství a Ministerstva zdravotnictví, aby upravila svůj postoj k léčivým aromatickým a kořeninovým rostlinám. Představa, že by v Česku byly lány s léčivými rostlinami, zůstane zatím opravdu jen pouhou ideou.

Možná, že zažíváme nové stěhování národů za zdroji, potravinami a vodou…

Zcela jistě. Dnes jsou aktuální daleko závažnější věci, které by bylo potřeba řešit důsledněji. Již od nepaměti lidé migrovali za potravou, vodou či lepším klimatem a lze říci, že se dokonce migrace v dějinách lidstva opakovaly periodicky. Podobně, jako se v periodických cyklech opakují třeba doby ledové nebo sopečná činnost. Například Vesuv má prý periodu jednou za 2000 let, čili u něho můžeme v blízké době očekávat podobnou aktivitu jako za dob Pompejí v roce 79. Migrace je pro lidstvo přirozená věc a naše planeta to zažila mnohokrát. Neměli bychom z toho být tak vyplašení, přestože žijeme doslova v hektické a vyhrocené době. Spíš bychom se měli zamyslet sami nad sebou, jaké jsme si na sebe vytvořili dokonalé zbraně nebo syntetické jedy a ještě jsme na to hrdí.

Osobně nic proti moderní civilizaci nemám, ale zašli jsme na můj vkus příliš daleko. Nasnadě je také otázka geneticky modifikovaných organismů, což dnešní zemědělci hodně preferují. Většina agronomů, kteří mají hospodářství, je vnímá jako super věc. Jistě, omezí se tím například používání pesticidů, protože daná rostlina je odolná vůči různým patogenům, ale co je v tomto případě lepší? Samozřejmě vím, že když nakrmíme krávy GMO kukuřicí, tak se jim nic nestane, když sníme GMO sóju, tak z toho druhý den neumřeme. Ovšem otázkou je, co čeká naše děti. Aby se jim pak třeba nezačali běžně rodit potomci s jednou ručičkou nebo dvěma hlavičkami. Z dlouhodobého hlediska to pro nás může mít dle mého fatální následky v podobě ještě většího nárůstu rakoviny, autoimunitních potíží, jako jsou alergie či roztroušená skleróza  a další civilizační choroby.

… takže se nám může jednou stát, že „vyprodukujeme“ nějakou Godzillu jako v levných hororových filmech…

Těžko říci, co se může stát. Netroufám si vůbec odhadnout, co bude v tomto ohledu zítra, natož za 40 let. Jak bude třeba vypadat a co bude muset prožívat dítě mého dítěte, pokud budeme v tomto duchu a tímto tempem pokračovat. Pravdou ale je, že s přibývajícími zdravotními problémy se lidé pomalu začínají vracet k přírodním produktům bez chemických aditiv a pokud nemusí použít lék, dají přednost bylince. Lze jen doufat, že nás v Česku jednou bude s tímto postojem většina a udržíme naši zemi čistou, zdravou a plodnou pro budoucí generace. Já osobně českému národu pevně věřím.

Češi jsou velice chytří a důmyslní lidé, vždyť si vezměme naše vědce, umělce, sportovce a další významné osobnosti. Jak jsme malá zemička, tak celosvětově vynikáme v mnoho oborech a odvětvích a můžeme být hrdí na nemálo světových kapacit. Tak proč si toto bohatství nechráníme a nejsme jako stát soběstační, když bychom bez větších problémů mohli být?