Je o Vás známo, že jste konvertoval k islámu. Kdy to bylo a co Vás vedlo k tomuto rozhodnutí?

Než odpovím na Vaši otázku, dovolil bych si poopravit Vaše úvodní tvrzení. V první řadě si nemyslím, že vědomost o tom, v co věřím, resp. jakým způsobem praktikuji svoji víru v Boha, by měla být nějakým "veřejným" tajemstvím, že by to bylo, nebo mělo být "známé". Za druhé, pokud mluvíme o někom, že konvertoval, znamená to, že změnil svou "mateřskou" víru na jinou. Toto však v mém případě neplatí. Já jsem víru nezměnil. Islám je mou první a jedinou vírou - volbou. A teď, odpověď na otázku, jak jsem se k islámu dostal.

Na začátku to rozhodně byla touha po poznání Boha. První zkušenosti s praktickou vírou jsem měl díky mé babičce až během letních prázdnin na vesnici začátkem 90. let. Tady jsem se setkal s křesťanstvím, které mě sice zaujalo, ale nebyl jsem věřícím křesťanem. Už na základní škole jsem se aktivně zajímal o historii a tento zájem vyvolal řadu otázek i o autentičnosti křesťanství, které jsem v té době postupně objevoval a studoval. Zároveň však tyto otázky ve mně podnítily touhu po poznání a hledání víry, která by byla logická a zbavena pochybností. Branou k islámu byla pro mě kniha významného arabského učence a faktického zakladatele sociologie Ibn Chaldúna (z. 1406) Úvod do dějin (al-Mukaddima), která vyšla ve slovenském překladu prof. Paulíniho již v osmdesátých letech minulého století. Prostřednictvím ní jsem se seznámil s Koránem, islámským étosem, islámskou filozofií a se základy islámské věrouky. Toto byl z hlediska mého pozdějšího rozhodnutí přistoupit k islámu první a důležitý krok. Následovalo několik let studia islámu - zejména prostřednictvím knih o islámu z pera různých religionistů či islámských učenců. V rámci studia na vysoké škole jsem napsal několik prací o islámu, včetně diplomové práce Islám v Evropě. V tomto čase jsem se poprvé setkal i s muslimy žijícími na Slovensku. Pár let na to jsem se už po zralé úvaze rozhodl vyslovit Sahadi (vyznání víry) a o víře v Boha nejen psát, ale také ji praktikovat.

Takže na rozdíl od většiny muslimů v našem geografickém prostoru jsem se k islámu dostal nikoli prostřednictvím osobních setkání s muslimy, nebo pod vlivem vlastní zkušenosti s muslimskou zemí, ale díky knihám a studiu smyslu toho, co znamená islám - dobrovolné podřízení se Boží vůli a následování Božích zákonů. Toho, co katolický teolog Hans Küng definuje jako étos víry v Boha.

Jaké je to být muslimem? Nelitoval jste někdy svého rozhodnutí?

Možná by bylo dobré v první řadě vysvětlit, co znamená být muslimem. Kdo je muslim? Muslimem je každý, kdo následuje islám, tedy každý, kdo se dobrovolně podřizuje vůli Boží a Božím zákonům. Každý, kdo věří v jediného Boha a následuje Jeho učení, které bylo lidstvu zprostředkované prostřednictvím jeho poslů a Knih. Počínaje Adamem, přes Abrahama, Mojžíše (Tóra) a Ježíše (Evangelium) až po Muhammada (Korán). Stvořitelem islámu je Bůh. Muhammad a ti, kteří zvěstovali Slovo před ním, jsou jen zprostředkovateli. Z tohoto důvodu je nesprávné označovat muslimy jako mohamedány. Stejně, jako je nesprávné myslet si, že muslimové jsou jen Arabové a islám je pouze pro Araby, nebo nepatří do té, nebo oné části světa.

Mohl bych parafrázovat knihu Emmy Tekelyové (Být ženou je úžasné) a říci, že být muslimem je úžasné - zejména pokud to přesvědčení, víra je osobním a dobrovolným rozhodnutím člověka. Pokud člověk ví, v co věří, a proč věří. Pokud je člověk přesvědčený a vyrovnaný s tím, kým je a co to znamená být muslimem. Pokud zná svou víru a nebojí se o ni. Nepoznání smyslu islámu, frustrace a strach z vlastní slabosti jsou nejčastějšími důvody, které vedou lidi v lepším případě k nespokojenosti a v horším případě k páchání zla. K činům, které jsou v příkrém rozporu s islámem. Jelikož moje rozhodnutí bylo svobodné a rozumově odůvodněné, a protože moje víra v Boha a jeho Knihy jsou bez pochybností, neměl jsem nikdy důvod svého rozhodnutí litovat.

Kolik lidí na Slovensku vyznává islám?

V rámci výzkumu, který jsme spolu s kolegou Štefančíkem, PhD. zrealizovali pro naši publikaci Mladí migranti v slovenskej spoločnosti (2012), jsme na základě rozhovorů s představiteli muslimské komunity na Slovensku dospěli k součtu cca 4 800 muslimů. Toto číslo se shoduje i s obecně známými odhady, které se pohybují v počtu do 5 000 muslimů. Počet je značně omezen sezónně, protože velkou část komunity tvoří zahraniční studenti (především z arabských zemí), resp. sezónní pracovníci (z Balkánu).

A v Česku?

Problematice muslimů žijících v České republice se v akademické rovině podrobněji nevěnuji. Takže co se týče počtu, mohu jen akceptovat výstupy českých kolegů, podle nichž ke konci roku žilo v České republice přibližně 19 000 muslimů. Sčítání lidu v roce 2011 (podobně jako na Slovensku, kde byl počet 1 212) vykazuje pouze 1 921, což však v obou případech je zapříčiněno tím, že část věřících není občany konkrétního státu, resp. využili své právo nepřihlásit se k žádné denominaci. V případě Slovenska je to číslo nízké i proto, že na Slovensku islám není dosud státem uznaný - registrovaný a tak se ani neuvádí jako možnost při sčítání lidu.

Slovensko je dnes již poslední zemí v EU, kde není mešita. Co si o tom myslíte?

Je to pravda a je to škoda pro muslimskou komunitu, jejíž příslušníci nemají možnost využívat všechna práva, která si mohou uplatňovat věřící jiných - registrovaných - církví a náboženských obcí. A také absentuje adekvátní náboženské vzdělávání pro dospělé i mládež, vzdělávání o islámu a v islámu, které by bylo rozhodně prospěšné i pro jejich integraci do majoritní společnosti. Už jsem zmiňoval, že člověk, který zná svou víru a nebojí se o svou víru, je nejen šťastnějším, ale také má lepší vztah ke státu, který akceptuje jeho svobodné rozhodnutí a jeho víru. A je to i škoda pro nemuslimskou společnost, která by se prostřednictvím mešity / mešit mohla seznámit s islámem, poznat islám a muslimy a takto se zbavit vlastního strachu. 

Ve dvou slovenských městech (Bratislava, Žilina) se nedávno konaly protesty proti "islamizaci" Evropy. Proč se lidé bojí migrantů a uprchlíků? Selhaly v tomto případě politické elity? Rozumíte alespoň trošku strachu lidí, kteří s muslimy prostě nechtějí mít nic společného?

Pokusím se postupně a ve stručnosti odpovědět na všechny Vaše dotazy. Za prvé. Lidé se migrantů a uprchlíků bojí především proto, že jsou dnes a denně konfrontováni s negativním obrazem uprchlíků. Různí migranti už sice přicházeli na území Slovenska v 70. a 80. letech (Vietnamci, Afghánci nebo občané z bývalé Jugoslávie), ale především v letech devadesátých v souvislosti s válkami na Balkáně, Afghánistánu a na Kavkaze, avšak jejich příchod nebyl démonizován v médiích a nebyl ani tématem politického boje o voliče. Uprchlíci nebyli dostatečně děsiví a tak ani zajímaví. Hysterie, kterou vyvolává pravidelná dávka televizních hrůz a výmyslů publikovaných a následně hromadně šířených na internetu se pochopitelně projevila v tom, že křesťané z obce Ladce odmítají přijmout ve své obci křesťanské uprchlíky ze Sýrie. Lidé se bojí, neboť jediným zdrojem jejich poznání jsou hrůzu nahánějící a hrůzu šířící informace.

Za druhé. Selhaly všechny elity. Mediální v tom, jak informují o uprchlících. Náboženské v tom, že nedokážou věřícím vysvětlit, co znamená pomoc bližním. Politické v tom, jak se jako hyeny, snaží přiživit na lidských emocích, na strachu slovenské veřejnosti z nepoznaného, na touze lidí na útěku, kteří hledají místo pro bezpečný a lepší život. Místo toho, aby lidem vysvětlovali, kdo jsou uprchlíci a proč utíkají, místo aby hledali řešení pro Evropu, Slovensko a uprchlíky, předbíhají se v šíření negativních zpráv a emocí a získávání hlasů vyděšených občanů.

Za třetí. Rozumím strachu, který je důsledkem opakujících se negativních zpráv o muslimech. Rozumím strachu, který mohou mít lidé, pokud znají islám jen z bulvárních zpráv a spojují si ho jen s terorismem, kamenováním či vraždami ze cti. Nerozumím strachu poznat pravdu o islámu. Nerozumím strachu poznat lidi a pomoci lidem, kteří jsou v nouzi. Stejně rozumím strachu lidí z fotbalových výtržníků, ale nerozuměl bych těm, kteří by se báli jít se podívat na fotbal, nebo dokonce měli strach z hráčů na hřišti.