Dá se při pohledu na příznivá čísla české ekonomiky usuzovat na to, že po letech krize se konečně můžeme už těšit na období prosperity?

Bezesporu se ukazuje, že ta velmi dlouhá recese, kterou jsme s menšími přestávkami zažívali od roku 2009, je u konce. Druhá věc je, jak se prosperita projeví u širší populace. Číslo HDP vypadá sice velice hezky, ale jde o to, jestli se projeví také u těch, kteří byli poklesem ekonomiky v minulých letech nejvíce zasaženi. Myslím, že si vláda tyhle věci docela slušně uvědomuje a průběžně se snaží o zvyšování minimální mzdy, která je skutečně abnormálně nízká i v celoevropském srovnání, a jde i o případné navyšování důchodů. Vývoj u nás vypadá velmi pozitivně, nicméně to, co nás ohrožuje, a to platí univerzálně, je vývoj ve světové ekonomice. Ten není zas tak moc dobrý, ale s tím nic nenaděláme. Je tam spousta velkých rizik, eurozóna nebo příliš velký propad cen surovin, a bude záležet také na tom, jestli bude vláda schopna vymyslet nějakou slušnou strategii na to, jak na to alespoň trochu zareagovat.

Příznivý ekonomický vývoj vyvolává nutně otázku, zda se lidem u nás žije lépe než před dvěma roky, kdy končila Nečasova vláda škrtů a úspor. Dá se to posoudit?

Tak samozřejmě se nám trošku obrátil vývoj mezd. Ale je pořád relativně velmi skrovný ve srovnání s tím, jak rostou zisky. To je zjevný nepoměr. Dynamika zisků je podstatně větší než dynamika mezd, což není, bohužel, žádná výjimka, to je poměrně běžný jev u vyspělých zemí. Ale hlavně si myslím, že se změnila nálada ve společnosti, protože za Nečasovy vlády to byla atmosféra nekončících škrtů a čekání, koho dalšího si vyberou za obětního beránka, kterého budou chtít zaříznout. Atmosféra je prostě jiná, je znát uvolnění. Projevuje se to třeba i na vývoji sentimentu, což je otázka tržeb a podobně, kdy jako by cítíme, že ekonomická atmosféra je bezesporu lepší. Zase bych to však úplně nepřeceňovala, protože rizika tam pořád jsou. Ale minimálně ta trajektorie je pozitivní.

Jaký vliv mají přijatá opatření Sobotkovy vlády, ať už ve zvýšení minimální mzdy, růstu platů ve státní sféře, nebo velkorysejší valorizaci důchodů?

Důchodci to všechno většinou vydají, takže i to pomáhá ekonomiku roztáčet. Zvýšení minimální mzdy považuji za velmi důležitý krok, protože je stále velmi nízká. Je pod hranicí pracující chudoby, tedy je naprosto nemotivující. Sama o sobě neplní funkci, kterou by plnit měla. A to její postupné zvyšování vidím jako jeden ze zásadních kroků nejen k oživení poptávky, ale vůbec toho, aby ta práce měla nějaký důstojný smysl. Protože ve chvíli, kdy člověk má práci, ale přesto vydělává tak málo, že je závislý ještě na nějakých dávkách, tak to je úplně absurdní situace. A tomu je třeba se maximálně vyhnout.