Jak hodnotit celoevropské dopady výsledků britských voleb, kde David Cameron jednoznačně zvítězil? Dle pozorovatelů existuje zhruba 60 jeho poslanců, kteří si „ohlídají“, aby jejich premiér skutečně vypsal referendum o vystoupení z EU, byť sám Cameron z EU vystoupit nechce.

Cameron referendum slíbil (nepochybně tím i oslabil ve volbách národní stranu UKIP) a neodvážil by se takový slib nesplnit. Už nyní chystá zákon o referendu, které chce vyhlásit před rokem 2017, ještě než propuknou německé, francouzské a oblastní volby do skotského parlamentu, bude mít proto dost co dělat, aby vyjednal nějaké - nejen kosmetické ústupky ze strany Unie. Skotsko je důležité, protože skotská národní strana by regionální volby využila rovněž jako hlasování o Unii, aby zdůraznila odlišný politický charakter Skotska. Většina Skotů na rozdíl od Angličanů si přeje v Unii zůstat a tak celostátní referendum přihraje Cameronovi nějakých dva milionů prounijních hlasů a oslabí separatismus.

Bude britský volič chtít pryč z EU? Co by to pro Unii znamenalo? Může ještě Cameron vyjednat na EU nějaké ústupky, kterými by zvýšil šanci, že Britové v EU budou chtít zůstat?

Britské většinové euroskeptiky (cca 60 % populace) premiér slibem vyjednat v Bruselu ústupky z regulací a „kompetencí” Unie rozdělil na pragmatiky a fanaticky zaťaté antifederalisty, kteří chtějí pryč za každou cenu (33 %). Bude opravdu záležet, co vyjedná. Seznam požadavků je dlouhý a vyjednávání velmi obtížné. Mnohé záležitosti jako volný pohyb osob a princip stále těsnější integrace, jsou conditio sine qua non ideologie eurofederalistů, ale dají se různým způsobem obejít anebo poskytnou Británii výjimku, jakkoli unionisté výjimky neuznávají, považují je za útok na samu podstatu budování evropského státu.

Vzhledem k tomu, že se ale silně obávají odloučení Spojeného království, budou jistě ochotni poskytnout Cameronovi víc než jen sliby a kosmetické úpravy. Otázka je, zda vyjednávání nerozbouří emoce na obou stranách a nevyvolá v Anglii vlnu antifederálního rozhořčení. Naprostá většina Angličanů má zájem pouze na volném evropském trhu. Proto požadují výjimku ze sociální legislativy, která omezuje firmy, právo britského parlamentu odmítnout i nařízení, která jsou závislá na primárním právu EU a nadřazená národní legislativě a samozřejmě i nezávislost londýnské City, čili výjimku z finanční regulace EU.

Uvidíme, co z tak zásadních požadavků je vůbec možné vyjednat.