V současné době se americká armáda snaží uklidnit obavy hlavně pobaltských zemí, které mají nejblíž k ruské hranici, a proto v Estonsku, Litvě, Lotyšsku a Polsku uskutečnila rotační vojenské cvičení. Vojenský konvoj na zpáteční cestě projede i Českou republikou. Vznikají kolem toho obrovské vášně, hlavně ze strany komunistů a jejich příznivců, kteří chtějí průjezd vojenských jednotek NATO dokonce blokovat. Jak tyto nálady vnímáte?

Já se na konflikt Rusko–Ukrajina nedívám černobíle a účastníky sporu nedělím na hodné a zlé. Co ale nemohu připustit, je to, že by mohl někdo jako strýc Baloun z Kremlu zazvonit u našeho bytu a říci: Jsem váš strýc Putin, mám vás rád a budu u vás bydlet. Jinými slovy – nemohu se ztotožnit s tím, že někdo přijde a řekne: tento kus půdy je můj a já si ho vezmu zpátky. A za třetí – nedivím se zemím, jako jsou pobaltské země a Polsko, že díky svým historickým zkušenostem, které mají ať již s komunistickou nebo ruskou imperiální rozpínavostí, jsou tváří tvář  tomu, co vidí na Ukrajině, zneklidněny a že mimo jiné žádají, aby jiné země, se kterými je pojí členství v NATO, daly najevo, že jsou s nimi, kdyby jim hrozilo nějaké ohrožení, neřkuli napadení či narušení jejich územní celistvosti. A za poslední: Česká republika je členem NATO, náš vstup do NATO byl jedním z nejdůležitějších rozhodnutí učiněných po listopadu 1989, pro mne osobně je to důležitější než členství v Evropské unii, a definitivně nás to vyrvalo z komunistického impéria, respektive jeho pohrobků a pozůstatků. Komunistům jejich odpor ani nemohu zazlívat, ti se chovají stále stejně, byli vždycky proti tomu a vždycky si přáli, aby nad Pražským hradem vlála rudá vlajka z Kremlu. Ale s čím se nemohu srovnat, je rostoucí počet těch, kteří si myslí, že svoboda je zadarmo, že členství v NATO znamená jen plnými doušky si užívat povinností jiných států, které se dobrovolně zavázaly přispěchat nám na pomoc, když budeme ohroženi. Vadí mi neschopnost unést i svoji míru odpovědnosti za kolektivní obranu dalších členů NATO. Já bych na místo toho dokonce přivítal aktivní účast českých vojáků na takovýchto cvičeních v Pobaltí a v Polsku, abychom více a jasně deklarovali, že jsme členy NATO, uvědomujeme si svoji odpovědnost, věříme, že když budeme v obtížích, bude nám pomoženo, a plníme své povinnosti, které z toho všeho plynou.

Vždyť bychom měli být připraveni i my pomoci, kdyby byl napaden někdo jiný z členů NATO…

Přesně tak. Ten princip, který v NATO funguje, jeden za všechny a všichni za jednoho, je nesmírně důležitý a činí z NATO jednu z nejdemokratičtějších institucí svého druhu na světě. Přiznám se, že jsem zaskočen tou ztrátou historické paměti, neuvědomění si našich spojeneckých závazků a profitů, které Česká republika z členství v Severoatlantické alianci má. Zklamaný jsem z toho, jak jsou nejen komunisté, ale i někteří lidé, kteří si nepamatují totalitní stát, schopni se chovat.

Veřejnost v Česku rozpoltila už v minulosti diskuse o možném umístění amerického radaru. Američané v souvislosti s konfliktem na Ukrajině uvažují o zřízení vojenské základny ve východní Evropě. Některé státy se o to ucházejí. Neměli bychom se kvůli zvýšení naší bezpečnosti také ucházet o to, aby byla tato základna zřízena u nás?

Jsem si plně vědom toho, že to je téma, které rozděluje naši společnost, ale právě proto, jak funguje NATO, právě proto, že náš hlas je stejně důležitý jako hlas každého z členů, myslím, že pokud by to byla obecně přijatá obecná strategie NATO, měla by Česká republika usilovat o to, aby tady taková základna zřízena byla. A Česká republika by měla být podstatně aktivnější při plnění svých spojeneckých závazků. Znovu říkám, že jen naivní a hloupí lidé si mohou myslet, že svoboda je zadarmo a že svobodu není potřeba opečovávat a chránit jako vzácnou květinu a že svět bez imperiálních ambicí některých nedemokratických režimů není možné zastavit jinak než vlastní dostatečnou silou, připravenou se jim postavit.

Američané se také rozhodují, zda mají vyzbrojit ukrajinskou armádu, Evropa je zatím proti, sází stále na diplomatické řešení ukrajinského konfliktu. České osobnosti poslaly dopis západním státníkům s výzvou, aby Ukrajinu nenechali na holičkách, vytýkají Evropě politiku appeasementu, která už zklamala v historii při ustupování Hitlerovi v Mnichově. Přirovnávají současné chování Putinovy administrativy k 30. letům minulého století v Německu. Nacházíte tam také shodné rysy?

Nepochybně ano, ta paralela se přímo nabízí. Co se děje na Ukrajině, má velmi podobné rysy s tím, co se dělo s tehdejším Československem v letech 1938 až 39. A jen faktů neznalý člověk by mohl něco takového popírat. A to, že je velmi křehká dělící linie, pokud vůbec existuje, mezi komunistickou rozpínavostí bývalého Sovětského svazu a imperiálními ambicemi současného Ruska, je snad naprosto zjevné. Tudíž jsem přesvědčen o tom, že je povinností západní civilizace v tomto okamžiku, když je požádána o pomoc, tuto pomoc poskytnout.

Takže byste byl pro vyzbrojení ukrajinské armády…

Nepochybně ano.

Mluvil jste o paralele s Německem koncem třicátých let. Ale možná je dnes nebezpečí ještě vyšší, když si uvědomíme, že prezident Putin hovořil v souvislosti s anexí Krymu o připravenosti použít jaderné zbraně. Myslíte si, že jde jen o zastrašování, nebo by byl opravdu schopen dojít tak daleko?

Myslím si, že nám Vladimir Putin, a je třeba to uznat i ocenit, i když to může znít možná zvráceně, nastavil zrcadlo. Ukázal Evropu nahou, neschopnou, nezpůsobilou jasné, srozumitelné a dostatečně silné reakce, a to je věc, která mne trápí. Vladimir Putin a jeho Rusko dosáhlo a dosáhne pouze tolik, kolik jemu i Rusku Evropa a zbytek světa dovolí. Je to velmi jednoduché myšlenkové schéma, které současný americký prezident nepochopil, a proto kdysi hovořil o resetu vztahů mezi Ruskem a Spojenými státy. Je to myšlenkové schéma, které stále ještě nechápou mnozí evropští lídři a které bohužel nechápe ani velké množství politiků v České republice. Ano, vztah s Ruskem má být korektní, má být postaven na spolupráci, ale v okamžiku, kdy druhá strana vycítí, že je jen o trochu silnější než vy, její podstata expandovat se nedá zastavit a expanze na váš úkor je jen otázkou času.

Souhlasíte tedy s názorem, že Rusko a jeho prezident rozumí jen síle a že diplomatická jednání, o která se neustále snaží Evropa, k ničemu moc nevedou? O obsazení Krymu už se přestává mluvit, teď jen Angela Merkelová řekla, že na Krym nezapomínáme, ale tím to zase skončilo. Neměla by Evropa dát Putinovi důrazněji najevo, že takové jednání nehodlá trpět?

Myslím, že Vladimir Putin a celý ten režim, který reprezentuje, rozumí pojmu síla. A nemám na mysli jen sílu vojenskou, ale sílu ve všech rozměrech. Ať už je to síla politická, ekonomická nebo koneckonců vojenská. A v okamžiku, když bude počítat s nejednotou evropských zemí, neschopností Evropské unie jako celku jasně definovat svůj postoj vůči němu, bude stále znovu zkoušet, kam až bude moci. Divíte se mu? Já kdybych byl takový jako on, nepostupoval bych jinak.