Čím dál častěji se hovoří o tom, jak je prezident Miloš Zeman nemocný, dokonce smrtelně. Brněnský radní za Žít Brno Svatopluk Bartík zveřejnil, že Zeman podle jeho „nejmenovaného zdroje“ trpí rakovinou a zbývá mu jen několik měsíců života. Následovala odmítavá reakce z Hradu. Dá se už dnes tipovat, že čím více se bude blížit prezidentská volba, tak tím více se budou objevovat takovéto zaručené zprávy o „nemocném“ Zemanovi?

Způsob snahy poškodit prezidenta Zemana je přímo úměrný ubohosti jeho nepřátel. Měli by se snažit přesvědčit argumenty, ale to se nedaří. Mainstream se ho snaží bojkotovat a dehonestovat. Každému držiteli červené karty je věnována větší pozornost než prezidentu republiky.

Prezident Zeman není zcela zdravý muž. Nakolik je zdravější nebo nemocnější než jeho souvěkovci, to si netroufám odhadnout. Domnívám se, že nedostatek tělesného zdraví, který nebrání výkonu funkce, nemůže být překážkou ani ke zvolení do funkce. V součinu zkušeností, osobních kontaktů a osobních kvalit nemá Miloš Zeman konkurenci ani v jednom protikandidátovi. Ti, kteří by mu chtěli překážet, to nemají lehké.

Debaty o zdravotním stavu Zemana oživily seznam chorob Václava Havla, které prodělal za více než dvacet let, z nichž jej většina postihla v prezidentském úřadu. Třeba v roce 1996 ho postihl těžký zápal plic a o několik dní později mu byla odstraněna polovina pravé plíce kvůli zhoubnému nádoru, což si následně vyžádalo dlouhou rekonvalescenci, kdy nemohl vykonávat své povinnosti. V dubnu 1998 se musel podrobit těžké operaci tlustého střeva s pooperačními komplikacemi. Takže Zeman není zdaleka sám, kdo má v prezidentském úřadu problémy se zdravím...

Jako ministr zdravotnictví jsem na vládě opakovaně referoval o zdravotních problémech prezidenta Havla. Nepamatuji si, že by na něj někdo kvůli jeho nemocem útočil. Občas jsem zaslechl narážky na jeho ne právě zdravý životní styl. Pokud jde o jeho kriminál, určitě to nebyl sibiřský Gulag. Václav Havel byl silný kuřák a zdaleka nikoli abstinent. Miloš Zeman byl silný kuřák a nikoli abstinent. Myslím, že rozhodující je intelektová výkonnost, kompetence a politické konání, s nímž se ztotožňuje většina voličů. Tak uvidíme.

Do boje o Hrad vpadl Mirek Topolánek, který je momentálně – dle sázkových kanceláří – na 3. místě. Okamžitě začaly klesat sázkové indexy dalších kandidátů, Michal Horáček se propadl v měření pravděpodobnosti vítězství již pod něj. Má Topolánek šanci uspět? Pomůže Miloši Zemanovi tím, že zastíní Jiřího Drahoše, o kterém i „kavárna“ teď tvrdí, že je to „želé 2“?

Být přijatelnější než Horáček je měkké kritérium. Topolánek má šanci uspět, jestliže se všichni jeho protikandidáti budou voličům jevit jako horší než on. Takovému vývoji podle mne nic nenasvědčuje. Mirek Topolánek sází na svoje kouzlo osobnosti. Mýlil se už tehdy, když zdviženým „ukazováčkem“ prý vzkazoval Kalouskovi, že je jednička.

V aule pražské Právnické fakulty ve středu proběhla debata prezidentských kandidátů. Mirek Topolánek tam kromě jiného uvedl, že prezident je pro české občany něco mezi tatíčkem Masarykem a bohem, a takové vizi se prakticky nedá dostát. „Má to být člověk, který dá slovům jako vlast a naděje ten správný smysl,“ popsal svou vizi prezidentství. Dají se mu jeho bohulibé úmysly věřit?

O smyslu slov „vlast“ a „naděje“ mají, myslím, voliči jasnou představu a jiný smysl si od Topolánka těžko dají vnutit. Myslím, že si ho většina voličů spojuje spíše s hrozbami než s nadějemi. Lidé ke všemu ochotní nemají vlast, mají jen bydliště.

Mezi politickými stranami se stále živě debatuje o možné toleranci vlády Andreje Babiše. Komunisté „vyměkli“ a začínají o tom uvažovat, Tomio Okamura se tváří zásadově, i když ve hře je třeba podpora návrhů na obecné referendum, v ČSSD dle informací z tisku též pomalu zraje varianta spolupráce s Babišem. Senátor Pirátů Libor Michálek také vybízí k podmíněné spolupráci s ANO. Dá se už teď odhadnout, kdo „podlehne“ a co mu bude za podporu ze strany Babiše „slíbeno“?

Komunisté nejsou připraveni na nové volby, nebo přesněji, jsou připraveni stejně málo jako ti ostatní z budoucí opozice menšinové vlády v demisi. Tomio Okamura může málo a většího vlivu dosáhne jen pokud něco ze slibů splní. On na to nemá dost lidí a nebude na to mít ani čas, ale jeho voliči to přesto očekávají. I on potřebuje volby co nejpozději. Problém je v tom, že na spolupráci s Babišem se nedá přiliš vydělat a nové volby hrozí prodělkem.

Bude hrát nějakou úlohu mezi politickými stranami úvaha, že by Babiš mohl všechny ostatní zbavit vlivu na státní podniky a na státní správu?

Babiš bude prosazovat zákony s podporou pravice. Občas nějaký veřejností sledovaný, ale věcně nepodstatný zákon neprojde jen proto, že ho navrhuje Babiš. Ovšem pokud jde o další pravomoci premiéra a členů vlády, nikdo jim v jejich uplatnění nezabrání. Za krátkou dobu mohou nastrkat na většinu klíčových pozic svoje lidi, kteří budou pro Babiše pracovat ještě dlouhá léta.

Miloš Zeman jede do Ruska a s ním chce jet i rekordně velká delegace podnikatelů. Bude kvůli návštěvě Zemana v Rusku opět velkých rozruch v médiích? Pokud se o Rusku hovoří, tak i odpůrci V. Putina přiznávají, že Rusku se momentálně ekonomicky daří, a to navzdory sankcím. Jak s odstupem hodnotit to, jak naše politika – ale zejména EU jako celek – zareagovala na události na Ukrajině z roku 2014?

Rusko je obrovskou obchodní příležitostí. Jedině spolupráce s Ruskem nám může pomoci vymanit se z pozice relativně levné montovny. Sankce proti Rusku zasahují Českou republiku daleko do budoucna. Zpřetrhané obchodní vztahy se navazují těžko. To je jeden ze skutečných motivů „protiruských“ sankcí. Přesycené trhy západní Evropy dost příležitostí nenabízejí.

Politiku Schwarzenberga, ale také Zaorálka a dalších, nepokládám za „naši“, ale „jejich“. Američtí jestřábi mají v Evropě svoje loutky. Ukrajina stála nad propastí a naši představitelé ji postrčili kupředu. Z jejich pomoci se dlouho nevzpamatuje.

Andrej Babiš se v rozhovoru pro americkou zpravodajskou stanici CNN přihlásil k hodnotám Evropské unie a litoval odchodu Británie z EU, protože to podle něj evropský blok poškodí... Pokud ale jde o náš případný odchod z EU, dle ekonomů bychom hned ztratili 400 tisíc pracovních míst a naráz bychom prý „zchudli“ o třetinu. Exposlanec KDU-ČSL Ivan Gabal dokonce tvrdí, že bychom museli vracet miliardy evropských dotací, které jsme již využili. Zastánci „czexitu“ ovšem namítají, že bychom mohli zůstat na evropském trhu v rámci EFTA, a to zcela automaticky. Jak se na to celé dívat?

Babiš je a vždy byl především oportunista. To je jeho životní krédo. Podle slov Werichovy písně bych odhadoval, že už jako kojenec dovedl volat „sláva onomu prsu, které více mléka dává“.

Když se mluví o „ekonomech“, pak stojí za to je vyjmenovat. Někteří mají názor opačný. Když se řekne „ekonomové“, může to být pravda, pokud jde alespoň o dva absolventy nějaké ekonomické školy. Tvrzení bez důkazů nemají žádnou cenu, ale na důkazy se už nikdo neptá. V jakém stadiu rozpadu bude EU v okamžiku „czexitu“, to je dnes těžké odhadnout. Dělat účet bez hostinského nemá smysl. Gabalem bych se vůbec nezabýval, je to exot.

Západní svět je ohromen vlnou nařčení ze sexuálního obtěžování. Jde zejména o umělecké kruhy. Bylo odhaleno bolavé místo naší civilizace, nebo jde o nafouklou věc?

Pokud je nařčení rovnou nezpochybnitelným důkazem, tak se nelze divit. Dnes jsme o tom diskutovali na soudně znaleckém semináři. Zejména pro ženy je příliš snadné a zcela bez rizika někoho označit jako pachatele. Bývalý manžel se pak často léta soudí, ale svoje děti už neuvidí. Bolavých míst naší civilizace je mnoho. Například „lidská práva“ jedněch, kterými jsou tím upírána práva jiným. Z uměleckých kruhů často zaznívá ignorance, exhibicionismus, hysterie a narcismus. Pokud se tímto hodnocením někdo cítí dotčen, může si aspoň vybrat.