Nemělo by se už konečně po bruselské tragédii razantně omezit bezhlavé přijímání uprchlíků do Evropy a neměli bychom se v daleko větší míře zaměřit na jejich prověřování, které zatím – i podle názoru zaměstnanců Ministerstva vnitra – na řeckých hotspotech moc nefunguje?

Než prověříte všechny migranty, tak vám mezitím vybuchne pár desítek radikálních islamistů, kteří se v Evropě narodili a kteří si i při všech sociálních potížích žili v průměru mnohem lépe než patrně většina těch, kdo k nám přicházejí. Tvrdší v případě registrace být musíme. Ovšem s vědomím, že se tím tak mnoho zase nevyřeší. Úterní výbuch na bruselském letišti mne minul zhruba o čtvrt hodinu. O to více mne mrzí, že někteří mí kolegové europoslanci zareagovali tím, že snad přestanou do Bruselu jezdit. Jeden z nich se dokonce chlubil, že let odřekl, protože situace se mu zdála nebezpečná. Já tam budu jezdit i nadále a nadále budu používat veřejnou dopravu, nikoliv parlamentní auta. Jestliže nejsme schopni situaci zlepšit, musíme aspoň žít ve stejných podmínkách jako ostatní. Posera není ten, kdo má strach, ale ten, kdo se strachu vyhne tím, že se nevystaví rizikům, ve kterých musejí žít i se svými dětmi druzí lidé.

Současná německá vláda stále prezentuje k uprchlické krizi tzv. společné evropské řešení. V rámci dohody s Tureckem uvažují politické špičky v EU ve shodě s Berlínem stále o zavedení kvót. Tentokrát se jedná o běžence z tureckých utečeneckých táborů v systému jeden za jednoho, jak to zaznělo na posledním summitu EU s Tureckem. Domníváte se, že i po bruselských útocích a také po výsledcích zemských voleb, kdy část německé populace dala najevo svůj nesouhlas s dalším příjímáním uprchlíků, bude systém přidělování v EU i nadále aktuálním tématem? Neoslabila se síla německé kancléřky a její vlády?

Angela Merkelová bude na systému přerozdělování trvat tak dlouho, dokud to bude považovat za výhodné. Jakmile to za výhodné považovat přestane, prohlásí, že vždy byla zásadní odpůrkyní systému přerozdělování. Obávám se, že její tvrzení pak budou opět opakovat ozvěnou i někteří naši politici. Docela je chápu, osvědčují si tím, že i oni jsou profesionálové.

Jak byste vůbec zhodnotil uplynulé zemské volby ve třech německých regionech? CDU kancléřky Merkelové sice ztratila některé voliče ve dvou spolkových zemích, ale na vládě v nich se může stále podílet. Hnutí Alternativa pro Německo, která se staví proti migraci, naopak získala poměrně dost hlasů. O čem to svědčí? Domníváte se, že Německo bude například nuceno poněkud změnit svůj „otevřený“ kurs politiky vůči běžencům?   

Na výsledcích německých zemských voleb mne nejvíce zaujalo, že ve dvou ze tří zemí skončila SPD na čtvrtém místě. Jsem velice zvědav, zda to u této části německé levice povede k nějaké formě přehodnocení dosavadní politiky. Až dosud vystupovali poslanci za SPD v Evropském parlamentu jako jakýsi předvoj Angely Merkelové. Byl bych moc rád, kdyby to už skončilo, protože mi to připadá nevkusné a politicky sebevražedné.

I když Angelu Merkelovou v řadě evropských zemí zrovna moc nemusí, stále má ještě v Německu, i přes určitý pokles, celkem dost velkou popularitu, o které se může některým našim politikům je zdát. A to i přes fakt, že téměř v každém německém městě mají s migranty alespoň nějaké problémy. Čím si to vysvětlujete? 

Na to se musíte zeptat samotných Němců. Mně se Angela nelíbila ani jako propagandistka Honeckerovy mládeže, ani jako vůdkyně německých křesťanských konzervativců. Obojí sice dělá naprosto profesionálně, chybí mi však v tom aspoň špetka věrohodnosti. Proč to nechybí mnoha Němcům, to je pro mne velká záhada.

Na Slovensku se dostali do parlamentu krajní extremisté ze strany Naše Slovensko, u našich západních sousedů bodovalo sdružení Alternativa pro Německo. Bude nyní v evropských zemích kvůli uprchlické krizi trendem volba uskupení podobného typu? Doplatí na to například v budoucnu i strany založené na liberalismu?   

Před tímto trendem varuji už déle než rok. Vysloužil jsem si za to nálepku rasisty, nácka a xenofoba. Kritizovali mne v této souvislosti tak vynikající odborníci, jako jsou pánové Ondřej Slačálek a Ondřej Císař. Ani jeden z nich bohužel dosud neprozradil, jak chce nástupu krajní pravice zabránit. Asi si tento plán nechávají až na dobu, kdy tento problém začne ohrožovat i naši kavárnu. 

V Sýrii byl dojednán mír, kterému ale nikdo příliš nevěří. Západ obviňuje Rusko z brutálního postupu majícího za cíl udržet za každou cenu u moci Bašára Asada. Rusko zase obviňuje Turecko z podpory Islámského státu a naznačuje, že by Západ, Turecko a Saúdská Arábie v rámci „plánu B“ mohli obsadit části Sýrie. Kde je pravda? A hlavně, kde je budoucnost válkou ničené Sýrie?

To, že se zmíněné státy nedokázaly domluvit na společném postupu, je ještě mnohem zlověstnější než hrozba atentátů, která v dohledné době už jen poroste. Spojené státy věnovaly miliony dolarů na destabilizaci syrského režimu. Dohoda o společném postupu s Ruskem by je vyšla mnohem laciněji. Snad bude umět počítat aspoň příští americký prezident. A nemusí být na rozdíl od toho současného ani nositelem Nobelovy ceny míru.

Situace Ruska jako takového může vypadat zneklidňujícím způsobem díky problémům s cenou ropy, která podráží ruské hospodářství. Lidé sice Putinovi věří, nicméně... Máme se připravit na obnovení konfliktu na Ukrajině nebo na začátek jiné války za účelem vybuzení vlastenectví a zakrytí vnitřních problémů? Jaké faktory v „ruské“ problematice jsou běžně opomíjeny?

Vývoj v Rusku záleží do značné míry na tom, kolik milionů dolarů bude vydáno na jeho destabilizaci. Za to, co dělal Jelcin zadarmo, budou chtít jeho možní pokračovatelé dobře zaplatit. Až k tomu jednou dojde a kolega Štětina začne slavit, měli bychom se postarat aspoň o to, aby si ruští a ukrajinští utečenci na našem území navzájem příliš neškodili. Jsou přece jen jedné krve.

Francie, Británie, Dánsko, Nizozemí, Maďarsko, Polsko... Ve všech těchto zemích existují výrazné politické síly, které se odklánějí od hlavního proudu evropského myšlení. Chtějí výstup svých zemí z EU, případně navázání větší spolupráce s Ruskem. Měl by se Brusel některých z nich obávat? Kterých nejvíc?

Nejsem ten, kdo by se cítil oprávněn sestavovat jakési seznamy největších potenciálních škůdců. Musí mi stačit, že moje jméno se na skoro všech seznamech objevuje. Jsem veden na seznamech lidí, kteří zaprodali republiku za místo v Bruselu i na seznamech údajných nácků, kteří šíří xenofobii. Jakýsi mladý levičák o mne napsal, že bych měl vypadnout z republiky. Snad proto, aby zde bylo o jedno místo více pro migranty. Na jednom seznamu pocházejícím z levicové dílny figuruji dokonce společně s Adamem B. Bartošem, který mne svého času zařadil na svůj seznam pravdoláskařů. Až někdo zhotoví přehled přitroublých zhotovovatelů seznamů, bude takový seznam prakticky nekonečný. A bude to asi jediný seznam, na kterém figurovat nebudu.

Množí se varování před příchodem další ekonomické krize. Exšéf Bank of England Lord Mervyn King například uvádí, že světové hospodářství je na pokraji další havárie. Česká ekonomka Šichtařová prorokuje krizi s velkým K, běžně se používá termín „dokonalá bouře“. Ekonomická bouře prý začne na finančních trzích, které jsou údajně přehřáté. Co z toho může být pravda a v jakém horizontu?

Když to přesně neví paní Šichtařová, nemůžu to pochopitelně vědět ani já. Ekonomové obecně dokážou zdůvodnit, proč krize nutně musela přijít (pokud skutečně nastane), tak také to, proč v žádném případě přijít nemohla (pokud k ní nedojde). Já takový odborník nejsem. Jenom bych z hlediska obyčejného selského rozumu podotkl, že pokud bankéři vydělali na krizi předchozí, není z jejich strany jediný racionální důvod bránit se krizi příští. A my můžeme být v takovém případě naprosto klidní. Teorie neviditelné ruky nám přece sděluje, že pokud bankéř hájí svůj osobní zájem, vykvete z toho dříve nebo později nepochybně blaho celé společnosti.