Jaký význam podle vás měla schůzka lídrů Francie, Itálie a Německa, která předcházela návštěvě Angely Merkelové v ČR?

I když se přesně neví, o čem všem se na této schůzce rokovalo, složení účastníků napovídá, že původní jádro Evropské unie se zamýšlí nad tím, co udělat s kvazi státním útvarem, který se v důsledku překotného rozšiřování stal prakticky neřiditelným. Situace se stala zcela absurdní, čtvrtinu hlasů v EU budou mít zakrátko nástupnické státy, které vznikly na Balkánu po rozbití Jugoslávie. Ti, kdo mají v Evropě skutečný vliv, si teď po Brexitu ujasňují, co budou s tímto útvarem, který se pomalu stěhuje na východ, dělat dál.

Oficiálně na společném summitu hledali „nové impulzy pro Evropu“. Jak by takové impulzy podle vás měly vypadat?

Všichni se shodují na tom, že je třeba Evropskou unii zásadně změnit. V tomto bodě ovšem shoda končí a každý si změnu představuje jinak. Názory jsou natolik protikladné, že těžko může dojít k nějakému kompromisu. Jedni by chtěli udělat z EU pouze jednotný trh, jiní by ji chtěli federalizovat, zrušit pravomoci národních vlád a z komisařů udělat ministry. První tábor fakticky myšlenku sjednocené Evropy odepisuje, protože k volnému trhu stačí systém vhodně nastavených obchodních smluv. Druhý tábor odepisuje demokracii, protože komisaři by prakticky tvořili úřednickou vládu, do jejíhož složení by občané neměli co mluvit.

Britové z EU vystupují a v dalších zemích jako Nizozemsko, Rakousko či Dánsko se začíná mluvit o tom, že by se mohlo také vystoupit. Těsně po britském referendu se spekulovalo, zda budou následovat i další země. Jaké jsou podle vás nálady nyní, více než dva měsíce poté?

Především se ukazuje, že proces vystoupení Británie bude mnohem delší, komplikovanější a s nejistějším výsledkem, než si stoupenci odchodu mysleli. Británie vždycky byla v Evropě jen jednou nohou a tipuji, že po pár letech se zjistí, že ani tzv. Brexit na tom nic nezměnil. Myslím, že zemím, které leží v jádru Evropy, nebude umožněno, aby o svém odchodu rozhodly. Země na periférii to budou mít asi snadnější. Problém je v tom, že nevíme, zda Česko patří do jádra, anebo na periférii.

Jedním z problémů u nás v ČR je stále klesající důvěra obyvatelstva v Unii. Lze říci, kdo za to nese největší vinu? Existuje alternativa ke členství v EU?

Jednoduchá odpověď je, že za to mohou buď byrokratičtí bruselští úředníci, anebo provinciální Češi, kteří nepochopili velikost evropské myšlenky. Přihlouplá odpověď zní, že v tom má prsty Putin. Realita je mnohem složitější. Ve všech evropských zemích přichází od 70. let 20. století vlna odporu k jakýmkoliv autoritám: k rodině a manželství, státu a jeho institucím, škole a jejím formativním ambicím, ale také k soudnictví, ke klasickým profesím typu lékaře atd. Evropská unie má ambici stát se nadnárodním státem. Jak chcete posilovat její autoritu, když upadá autorita států národních? Pokud se EU v této situaci bude chovat byrokratičtěji než národní státy, autoritu si nezíská. Jestliže se bude chovat liberálněji, bude považována za bezmocnou a nefunkční. Zatím se Evropě daří postupovat oběma směry současně, což není nejšťastnější.

Ke druhé části otázky. Alternativou ke členství v Evropské unii je návrat do prvorepublikových poměrů. To znamená do situace, kdy se o nás bude rozhodovat v Německu, Francouzům a Italům to nebude nijak vadit, Španělé a Nizozemci, natož pak Britové to ani nezaregistrují.

Co přinesla návštěva Angely Merkelové v České republice? Je něco na tezi, že zde hledala „klíč k zemím V4“?

Co přinesla tato návštěva, se dozvíme teprve s odstupem času. Určitě se to nedozvíme z tiskových prohlášení po návštěvě. Pochybuji, že německá kancléřka navštívila Prahu hnána touhou spatřit nové špičkové přístroje v ČVUT. Asi měla k návštěvě i další důvody. Protože se zdůrazňuje, že v popředí jednání nebyla otázka migrantů a kvót, soudím, že se jednalo především o migrantech a kvótách. Ale mohu se mýlit. Třeba přijela Angela Merkelová do Prahy skutečně jen kvůli tomu, aby si zde pět hodin libovala, že v našich vzájemných vztazích neexistují žádné problémy. Nekažme si babí léto planými spekulacemi. Až přijde vhodný čas, jistě se dozvíme, zda se něco ujednalo a co to vlastně bylo.