Začněme vývojem na syrské frontě. Ruská média halasně tvrdí, že Asad už v bojích rozhodl ve svůj prospěch, a současně obviňují tureckého prezidenta Erdogana, že pomáhá IS tím, že jeho rodina od radikálů kupuje ropu, a tím pádem Erdoganův vztek na vývoj v Sýrii souvisí s tímhle. Jak situaci střízlivě a nepropagandisticky posoudit?

Vidíte, jak je ta ruská propaganda slabá! Já jsem nic halasného nezaslechl. Naopak, slýchám stálé nářky a kvílení nad špatností Putina a Ruska vůbec a nad jejich agresivitou. S jedinou agresivitou, s níž se však setkávám, je agresivita té protiruské propagandy. Vaše otázka naznačuje, že cosi jako ruská propaganda existuje, ale naše obyvatelstvo je před ní chráněno jak v bavlnce. Ať chce, nebo ne. Přestože sám profesor Zubov řekl, že nejlepší obranou proti propagandě není kontrapropaganda, ale pravda. (To si ovšem dovolil dost, říkat to ausgerechnet tady... kdoví, jestli z toho strašně nesvobodného Ruska náhodou není zvyklý říkat věci, které my tady svobodně neříkáme?)

Pravda ovšem může vyniknout pouze na pozadí dalších názorů, z nichž si svobodný občan vybere. Tady to však vypadá, že kořínek všech bolševiků je tuhý – nyní sice pod jiným kabátem, ale chtějí dělat totéž, co minulý režim: indoktrinovat děti už na školách. Kdo je platí?

Já jsem pro zavedení obdoby amerického zákona FARA, o povinné registraci vlivových činitelů, placených ze zahraničí! Ať deklarují, kdo je platí, a pak ať si mluví, žvaní, naříkají, kvílí, přemlouvají, ať si třepí hubu, jak dovedou. Ale jinak ne! Promiňte ten výbuch, vaří se ve mně tělní tekutiny, abych to řekl politicky korektně, když slyším o něčem tak mýtickém, jako je ruská propaganda!

Ale zpět k té Sýrii. Z mého pohledu je konstant málo a o ničem jiném nemá cenu spekulovat (a nejkompetentnější komentáře k Sýrii má stejně Tereza Spencerová).

Jednou z jistot je, že Asad je legitimním vládcem Sýrie a že pouze ty síly, které on pozve do země, tam jsou legálně. Všichni ostatní se dopouštějí agrese, ať ji okecávají jakkoliv. Nemají tam co dělat. Tento argument je neprůstřelný, protože u Asada máme svou velvyslankyni a legitimita jejího postavení je zdůrazněna tím, že zastupuje v Sýrii i zájmy například Spojených států amerických.

Další konstantou je spor o Tartus, respektive americká snaha Rusy odtamtud vyštípat. Přesvědčivě a s velkým předstihem tyto záměry popisuje George Friedman („Příštích sto let“), takže opravdu nejde o ruskou propagandu.

Další nespornou okolností je geografická poloha Sýrie, zejména z pohledu uhlovodíkových produktovodů. Geopolitický význam Sýrie též nelze podcenit, viděno z hlediska migrace už ani omylem.

Dalším nesporným poznatkem je, že migrační vlna do Evropy začala po vojenském vměšování Západu do syrských vnitřních záležitostí – a současně též to, že migranti dlouho čekali na uklidnění situace v Turecku u syrských hranic. A nyní – po ruském vojenském zásahu – se první z nich vracejí na osvobozená území. Tyto dvě věty obsahují jak původ, tak i řešení migrační krize.

Další nespornou okolností je, že ropu od IS kupuje kdekdo a činí tak v „dobré víře“, že ta ropa se asi vysrážela obchodníkům na zahrádce místo ranní rosy. Erdoganův klan jistě ropu od IS nakupuje, taktéž Izrael – a Asad jakbysmet. No nekupte to, když ji potřebujete a je tak lacino!

Ostatně, mluvě o paradoxech, spojených s ropným byznysem, stačí vzpomenout, že Rockefellerova Standard Oil dodávala celou válku ropu Hitlerovi, proti němuž ovšem rukovali Rockefellerovi američtí spoluobčané (tudíž Rockefeller nebyl nikdy postaven před soud, přestože porušil zákon zakazující obchod s nepřítelem, protože zveřejnění této hanebné skutečnosti by „mohlo narušit morálku amerických vojáků“).

Další konstantou, bohužel, je pokračující turecké šílenství. Jednotlivé jeho aspekty jsou třeba i pochopitelné, ale že se Turecko nechá vtáhnout do geopolitiky jako beranidlo na Rusy a že si za to bude účtovat volnou ruku proti Kurdům, to může mít dost příšerné důsledky. Zdá se, že Evropa kdysi dávno prošvihla příležitost, jak Turky vzít do Evropy – to jí zřejmě vadila armáda, byla asi „málo demokratická“. Tak teď má Evropa v Turecku vojáky odstavené, a tudíž „hodně demokracie“. No, kdosi řekl, že podobné experimenty se nemají zkoušet na lidech, ale nejprve na laboratorních zvířatech.