Při zasedání bezpečnostního výboru v tomto týdnu vyvolaly vášně návrhy na zpřísnění pravidel pro legální držitele zbraní, zejména zkrácení platnosti zbrojního průkazu z deseti na pět let. Vy osobně jste uváděla, že by bylo dobré zachovat buď nynější stav, nebo nechat desetiletou platnost průkazu. V těch nových návrzích jde ale o více změn. Jaké máte na ně názory?

Máte pravdu v tom, že nejde jen o délku platnosti zbrojního průkazu, kde bych chtěla pro upřesnění uvést, že navrhuji buď zachování stávající desetileté lhůty nebo její kombinaci s povinnou zdravotní prohlídkou vždy po pěti letech. Zkrácení platnosti na pět let považuji za přílišnou restrikci, zvlášť když k prodloužení na deset let došlo před relativně krátkou dobou. Domnívám se, že ke změně například psychického stavu může dojít z důvodu nějaké tragické události ze dne na den, a důsledkům bychom nezabránili, i kdyby tato lhůta byla dvouletá.

Obecně se domnívám, že není dobré, že se vláda snaží o zpřísnění zbrojního zákona v reakci na tragédii z Uherského Brodu, kde šlo o útok střílejícího šílence, kterému bohužel nezabrání sebepřísnější zákon. Nemyslím si, že by byla chyba právě v této legislativě, a trochu mi to připomíná přístup Evropské komise a její reakci na teroristické útoky v Paříži, kterou je ona naprosto nepřijatelná směrnice regulující legální držbu zbraní. Když jsme po událostech v Uherském Brodě nebo ve Vrběticích volali po určité revizi souvisejících předpisů, jak nám na výboru připomněl náměstek Mlsna, musím za sebe říct, že jsem primárně neměla na mysli právě tento zákon, který je nastaven poměrně dobře. Šlo spíše o připravenost systému - policie, složek IZS - na takové situace a jejich schopnost efektivně reagovat.

Během jednání se ukázalo, že v této novele je těch sporných míst skutečně povícero. Osobně mám velký problém s tím, že by policie měla kvůli případům, kdy chce zadržet legálně drženou zbraň, získat nově možnost faktické domovní prohlídky, a to bez svolení soudu. Takové další prolamování domovní svobody je pro mě nepřijatelné. Za problematické považuji i ustanovení, které by vládě ve stavu ohrožení státu nebo ve válečném stavu umožnilo nařídit všeobecné odevzdání zbraní. Dále je třeba také vyjasnit nebo možná spíše zúžit okruh subjektů, které mají přístup k centrálnímu registru zbraní a k jednotlivým okruhům informací zde obsaženým. Ale o tom všem ještě povedeme debatu. 

Za šikanování učitelky Střední průmyslové školy v Praze Na Třebešíně padl trest – podmínečné vyloučení a trojka z chování pro studenty, kteří kantorku při vyučování brutálně ponižovali. Je tím podle vás věc vyřízená? Ozývají se totiž čím dál hlasitější názory, že se případ vedení školy vymkl z rukou....

Myslím si, že věc zdaleka není uzavřená. Nemám o této tragické události jiné informace než z médií, nechci tedy činit jakékoliv závěry či soudy. Jsem přesvědčena, že tuto záležitost musí prověřit školní inspekce, potažmo policie. Je třeba odpovědět na otázku, zda souvislost mezi smrtí té paní učitelky, jejíhož osudu je mi skutečně velmi líto a jejíž rodině bych ráda vyjádřila soustrast, a naprosto odpudivým a odsouzeníhodným případem šikany je prokazatelná. Dále se musí zcela jistě vyšetřit i to, zda vedení školy o šikaně bylo skutečně informováno, a pokud ano, pak zcela jistě musí rada města vyvodit personální důsledky. Můj dojem je, že trest za takto brutální chování by pro studenty měl být vyšší, měl by mít exemplární charakter. Ale jak jsem řekla, předpokládám, že vše bude prošetřeno a nemám důvod nevěřit příslušným orgánům, že se tak v dohledné době stane.

Lídři EU tento čtvrtek a pátek na summitu Evropské rady řešili mimo jiné migrační krizi. Veřejnost ale aktivity EU ve vztahu k migrantům poměrně ostře odsuzuje – politici EU prý věci neřeší s dostatečným nasazením a přešlapují stále na místě. Co si o tom myslíte?

Summit, stejně jako řada předchozích jednání, nepřinesl v otázce imigrační krize nic převratného. Nebo lépe lze rovnou říct, že nepřinesl nic. Chápu, že řešil zároveň druhou velmi podstatnou otázku, a sice budoucnost členství Velké Británie, nicméně v otázce imigrace jsem nezaznamenala nic, co by nás někam posouvalo. A tak nezbývá než čekat, zda konečně dojde k nějakému rozhodnutí na mimořádném summitu s Tureckem v březnu. Ale pro jistotu, abych předešla zklamání, si nedělám žádné iluze.