V polovině listopadu jste se rozhodl, že budete obhajovat senátorský mandát. A to v barvách Strany soukromníků, která má výraznou podporu senátora a majitele skupiny Synot Iva Valenty. Proč jste tak učinil?
K tomu mne vedlo více důvodů. Moje práce senátora v regionu je podle mnohých občanů úspěšná a chtějí, abych znovu kandidoval. Jsem bezpartijní, ale jako zcela nezávislý kandidát bez podpory strany či hnutí nemáte v případě zvolení možnost získat státní příspěvek, který dostávají strany a hnutí za zvoleného zákonodárce. Z nabídek, které jsem dostal, jsem považoval tuto za nejvíce přijatelnou, protože se již chci vyjadřovat a jednat jen dle svého svědomí. Stranická disciplína mi v tom občas bránila.
Na tiskovce Soukromníků jste vtipkoval o žluté barvě v jejím logu a narážel na svůj žlutý trikot při Závodu míru před takřka třiceti lety. Ale vážně. Co si ceníte na straně, za kterou chcete v Blansku obhájit mandát?
Já nejsem jejich členem, tak musím vše brát tak, co může přinést mé osobě a mým voličům. Dává mi v případě mého znovuzvolení možnost jednat tak, jako jednám dnes. To je pro mne podstatné.
Mnozí vás mohou označovat za „politického turistu“. Zvolen jste byl před pěti lety za ČSSD. Prošel jste koketérií se stranou SPO – dříve SPOZ. Nyní jste skončil zcela na pravici. Můžete to vysvětlit?
Tak v prvé řadě já v žádné politické straně nejsem a ani se do žádné politické strany nechystám. Pokud jsem takto hodnocen, tak to více vypovídá o hodnotiteli než hodnoceném. Z ČSSD jsem vystoupil po necelých třech letech, důvodem bylo to, že nesouhlasím se způsoby jednání, které v této straně panují. Chci pracovat zejména pro svůj region. Pokud se organizace SPO u nás rozpadla již po dvou měsících, zaujal jsem postoj, že nejlépe zájmy svých voličů mohu dále hájit tak, že budu bez stranické příslušnosti. I díky tomu budu schopen komunikovat se všemi stranami, které mému regionu mohou přinést nějaký prospěch. Dívám se na svět tak, že pokud je problém, má se vyřešit. Politikaření mi není vlastní.
Jste poradcem prezidenta Miloše Zemana pro sport. Jako bývalý špičkový sportovec akcentujete rozvoj mládežnického sportu. Jaký je objektivní stav rozvoje sportu mládeže, když víme, že mnohdy na rozdíl od minulosti jsou limitujícím faktorem peníze?
Víte, prošel jsem si celým systémem, který před rokem 89 byl pro sportovce jedním z nejlepších na světě. To, co dnes tady máme, je možné nazvat plánovaný rozklad sportu v ČR. O systému financování mládežnického sportu si můžu nechat jenom zdát. Talentované děti z vesnic nemají žádnou šanci. Ze sportu se stal prachsprostý byznys…
Jak bylo řečeno, obhajovat mandát budete v senátním obvodu Blansko. To je region, kde mají silné postavení třeba i komunisté. Co je nejklíčovějším problémem Blanenska? Jaké reálné pomoci se v uplynulých pěti letech tomuto regionu dostalo od vás jako senátora?
V prvé řadě práce senátora v takovém obvodu je výrazně odlišná od práce ve velkém městě, třeba obvodu v Praze. Máme přes 150 měst a obcí a já se snažím i s těmi malinkými spolupracovat. Spolupracuji se starosty, pomáhám jim získávat dotace na rozvoj a údržbu obcí, navštěvuji dětské domovy i domovy pro seniory, s manželkou jsme pomohli rodině z Barmy, aby se mohla dobře začlenit do života v našem regionu. Jsem rád, že se mi povedlo vyjednat omezení rychlosti mezi obcemi Milonice a Závist, což umožňuje hlavně dětem bezpečněji přecházet na zastávku autobusu. Objektivně největším problémem, který ztěžuje život občanů, je přetížená silnice R43, která trpí tím, že okolní cesty se opravují, a tím se situace ještě zhoršila.
Volby jsou přesně za rok. Máte představu, čím svůj první senátorský mandát završíte?
Chtěl bych ještě získat další peníze do regionu, a to nejen pro sport, ale zejména bezpečnost lidí na cestách, vždycky je co zlepšovat. Aktivní starostové mne vyhledávají sami a i když se nepodaří vyřešit všechny dotační programy, jak se snažíme, nepochybuji, že alespoň v některých úspěšní budeme.
Česká republika se zatím jeví jako středoevropský ostrůvek klidu. Ekonomicky rosteme, uprchlíci se nám vyhýbají, s islámským terorismem na rozdíl od jiných zemí zatím problém nemáme. Není ten klid pouhá iluze?
Ministr vnitra a policejní prezident společným úsilím zajistili, že Česká republika nejen důsledně dodržuje mezinárodní smlouvy v oblasti bezpečnosti, kterými jsme vázáni, ale správným přístupem k ochraně našich zájmů zajistili, že ti, co nehodlají dodržovat platné normy, pochopili, že zde pro ně není místo. Nikomu do pusy pečení holubi nelétají, a proto ten, kdo migranty o tom přesvědčil před jejich rozhodnutím vejít do Evropy, nechť za to nese odpovědnost. Nevím o tom, že by byla za to vinna Česká republika. Co se týká klidu, tak je třeba vidět věci komplexně. Nejde pominout fakt, že 1. prosince končí v Rusku možnost pobývat až statisícům Ukrajinců, kteří tam pobývají jako ekonomičtí migranti. Postup Ruska nebude moci v budoucnu ovlivnit ani Evropský soud pro lidská práva, který rozhodoval o stížnostech Gruzínů, kteří museli z Ruska odejít po nešťastném napadení Jižní Osetie Saakašvilim a následné válce mezi Gruzií a Ruskem. Očekávají se v Rusku legislativní změny, kdy nejvyšším rozhodnutím bude již nález Ústavního soudu RF, a ne ESLP. Proto budeme muset vzít za fakt, že potok migrantů bude směřovat i z Ukrajiny, a bude na vládě, jak se k tomu postaví.
Nedávné demonstrace v den výročí 17. listopadu znovu ukázaly, že česká společnost je rozdělena. Rozdělují ji silné osobnosti. V síle osobnosti je v tuto chvíli na čele Miloš Zeman, který společnost dokázal sjednotit v pohledu na terorismus a islámskou hrozbu. Přesto, neměli bychom se jako skoro bezvýznamný stát chovat spíše neutrálněji?
Já odmítám termín, že jsme bezvýznamný stát. Významnost státu není dána jen jeho velikostí, počtem obyvatel, ale také jeho polohou a schopností přijímat samostatné řešení ve prospěch občanů státu. V tomto směru je poloha naší země ideální, nikdy nebudeme pro velmoci bezvýznamní. Horší je to už s prosazováním oprávněných zájmů občanů, kdy servilita ke spojencům je občas vyšší, než je nutná. To je ale historický problém, naši předkové nám nemají co vyčítat. Jedna věc je respektovat náboženské vyznání člověka a druhá věc je ustupovat z vlastního způsobu života ve prospěch těch, co pod pláštíkem čehokoliv, např. šíření demokracie nebo víry, by nás chtěli začít ovládat a změnit nám život. Kdo si nevyhradí pravidla, podle kterých chce žít, tedy co hodlá připustit, tak mu ta pravidla poté určuje někdo jiný. Nesmíte říkat, co nechcete, ale na čem trváte, aby bylo, a na tom trvat. Já jsem nakonec jako cyklista také říkal, že chci stát na bedně, a ne že bych nechtěl, aby vyhráli jiní.
Pařížské události znovu ukázaly, jak zranitelná je Evropa. Logisticky pro teroristy nešlo o nic složitého. Připouštíte úvahu, že jsme jako starý Řím, kterému také zdánlivě nic nechybělo, ale vyvrátili ho nakonec barbaři? Neopakuje se v delší perspektivě něco podobného?
Evropská unie je jako lidský organismus. Neonemocníte, protože vás napadl virus, ale protože jste se stal slabým proti napadení tohoto viru. Vymlouvat se na vir, že mne zničil, je hloupé. Barbaři jen využili slabosti a rozkladu Říma vevnitř. Kdyby byl silný, nikdo by jej nezničil, tedy ani barbaři.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Petrů