Část veřejnosti si vznik Centra proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra ČR spojuje s cenzurou. Není ale jeho činnost odůvodnitelná tím, že si stát v rámci auditu vnitřní bezpečnosti vyhodnotil, že dezinformace nebo nepravdivé informace mohou působit problém pro vnitřní bezpečnost?

Obavám se, že ti z nás, kteří stigmatizují CTHH s etiketou „cenzorský úřad“ se dopouštějí chyby, a tak se stávají snadným terčem zastánců této podivné instituce, protože skutečně její zaměstnanci nemají možnost začernit jakoukoli webovou stránku. Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám směřuje jinam, alespoň dle vyjádření, která jsme slyšeli přímo od jeho hlavní představitelky. Spíš jde o snahu zavést nějakou formu autocenzury uživatelů internetu, což je daleko subtilnější forma společenské a individuální kontroly, mající neslavné kořeny v církevním obskurantizmu. Prostě, jako by nám CTHH říkal: „Já ti nezakážu stránku, ale stránku si zakážeš ty sám, pokud jsi dobrý občan západní civilizace.“

Tvůrci projektu zapomněli ovšem na to, že západní civilizace už dávno opustila takovouto tmářskou vizi a dala se cestou sebereflexe, a dokonce sebekritičnosti.

Už dávno v rámci mediálních studií bylo prokázáno, že podobné intervence „shora“ vytvářejí minimálně dvě protikladné reakce. Určitě jsou nějací jednotlivci, kteří budou akceptovat tento způsob – řekl bych bigotní – vnímání internetového světa. Ale zároveň bude alespoň stejný, nebo dokonce větší, počet jedinců, kteří budou a priori negovat cokoli, co doporučuje CTHH. V praxi to může znamenat, že mnozí uživatelé internetu, jakmile uvidí razítko „dezinformace“, budou mít tendenci se se zprávou, kterou takto označilo CTHH, zcela identifikovat. CTHH proto může paradoxně sloužit jako poutač na stránky, kterých by si většinou nikdo nevšiml, nebo by jim nepřikládal žádný velký význam.