Příští týden uplynou tři roky od úmrtí prvního českého prezidenta Václava Havla. Pozorujete za tu dobu, že by se tím, či oním směrem změnilo jeho hodnocení ze strany veřejnosti?

Každá historická postava je složená ze dvou složek – z reality a z toho, co je přibájeno, což tvoří vedlejší význam té postavy. A oddělit jedno od druhého není možné. Historická postava se stává určitým mýtem a jako takový je vnímána po další generace. Za dobu, která uplynula od smrti Václava Havla, nepochybně jeho postava právě vzhledem k tomu, že už se nemůže účastnit reálného politického zápasu, nabyla na významu. To znamená, že se k tomu přidaly vedlejší složky, složky bájné, mýtické, složky mezinárodního vlivu. A to všechno upevnilo jeho image.

Seriál ParlamentníchListů.cz k příležitosti výročí úmrtí Václava Havla: Odkaz zesnulého prezidenta a jeho význam pro dnešek hodnotili například i Daniel Kroupa ,Karel Hvížďala, Jaroslav Doubrava či Miloslav Ransdorf

Objevilo se během uplynulých tří let nějaké vyjádření k Václavu Havlovi, které by Vás naštvalo?

Nepoužil bych slovo „naštvalo“. Spíš mně připadly jako komické pokusy snížit význam Václava Havla poukazem na to, že pochází z buržoazní rodiny, že se nezúčastnil všedního života obyčejných lidí. Myslím si, že život, jakým Václav Havel žil, byl docela příznačný pro spoustu dalších lidí, kteří se sice neživili manuální prací, nicméně žil zcela obyčejný život československého občana a Pražana. A myslím si, že je docela nesmyslné, ale i hanebné pokoušet se snížit význam protivníka tímto způsobem, protože takový způsob se vždy může obrátit proti těm, kdo taková slova vyřknou.

A z druhé strany, našlo by se něco, co Vás při připomínání Václava Havla udělalo radost?

Potěšilo mě, že lidé vnímají svého prvního porevolučního prezidenta vcelku pozitivně. To ukázala i úcta, se kterou se vůči Václavu Havlovi chovali v době jeho pohřbu, v době jeho výročí úmrtí. A i dnes si myslím, že pokaždé, když je nějaká připomínka jeho postavy, tak to vyvolává spíše stále více pochopení pro jeho nejednoduchou cestu, pro jeho nejednoduchý politický život spíše než to, co očekávali jeho odpůrci, tedy nějaké zapomnění nebo zpětnou devalvaci jeho postavy.