Nedávno velmi zaujala reportáž ze školení učitelů na téma „Jak odhalovat projevy nenávisti“. Jen to potvrzuje obecnější trend, že neziskové organizace zaměřují své aktivity především na školy, kde se snaží dětem nalinkovat, že něco je dobré a něco špatné. Z minulosti máme zkušenost, že i totalitní režimy stavěly svou moc na manipulaci s dětmi ve školách. Vzniká zde tedy celkem zásadní otázka: Jak se dá této indoktrinaci děti nějakým právě aktuálním „dobrem“ čelit?

Je to otázka politických neziskovek. Je možné nadále trpět jejich existenci? Shodou okolností v tom byly poslední týdny průlomové. Antifa byla v USA oficiálně prohlášena za teroristickou organizaci. Naopak v Německu je dál podporována státem a je využívána k přepadání a zastrašování politické opozice, přesně podle vzoru někdejších Hitlerových SA.

Ty politické neziskovky, které zmiňujete, v českých zemích zatím nemají své bojové jednotky, nicméně ideově s Antifou splývají. Tisková mluvčí Člověka v tísni Adriana Černá např. před pár dny přirovnala Židy likvidované v koncentračních táborech k islamistům útočícím na buddhistickou populaci v Barmě. Pod rouškou „boje proti fašismu“ ožívá nacismus v té nejhorší podobě. Za zmínku stojí zejména rychlost toho posunu. Ještě před pár lety se politické neziskovky spokojily s tím, že okrádaly spoluobčany, dnes už se snaží vyvolat strach a zlikvidovat občanské svobody.

Je celkem logické, že málokterý ředitel školy má odvahu se jim postavit na odpor a nepustit je do své školy. Stejně tak v rámci politické třídy jen výjimečně najdete někoho, kdo má odvahu pokusit se o jejich zákaz. Nicméně občas se dá něco udělat na místní úrovni. Je možné podpořit učitele či ředitele, který se postaví na odpor. Je možné organizovat petice rodičů, jejich setkávání atd. Chce to ale hodně osobní statečnosti. Připomínám třeba Hynka Charouse a partu lidí kolem něj, kteří odvedli skvělou práci v Brně.

Kde vůbec hledat hranici mezi výchovou a manipulací?

Je to docela jednoduché. Výchova je o tom, že dětem vštěpujete hodnoty – ochotu pomáhat bližnímu, vlastenectví, poctivost, čestnost. A potom nechť každý posoudí sám, jestli lze „pomoc bližnímu“ aplikovat na dobře oblečené muže ve vojenském věku, kteří nás nepokládají za lidi, nýbrž za podřadná stvoření určená k zabíjení a znásilňování. To už mu nemusí říkat žádný učitel.

Na druhém stupni nebo střední škole by se děti měly učit srovnávat názory, posuzovat důkazy, rozlišovat pravdivé od nepravdivého.

Jenže v rámci těch programů se nic takového neděje. Dětem je předložen seznam správných názorů, které si mají osvojit. Kdo přijde s otázkou ukazující nezávislé myšlení, ten je šikanován nebo zastrašován, občas přichází i zprávy o snižování známek z chování za šťouravé dotazy. Jedná se o vymývání mozku, s výchovou to nemá nic společného.

Debata, kterou jsem zmínil, se konala ve Skautském institutu. Právě skautské hnutí začíná být velmi výrazným podporovatelem současných trendů neziskového sektoru, ať už v podobě vítání imigrantů, nebo v podobě boje proti nenávisti. Může tak zavedená a historicky významná organizace (navíc ověnčená pověstí statečného bojovníka proti totalitám) někoho přesvědčit k podpoře těchto myšlenek? Nebo si lidé spíše řeknou, že už se vážně nedá věřit vůbec nikomu?

Multikulturní ideologie je už totálně zkompromitovaná. Věří ji pouze ti, kdo doufají, že si sáhnou na dotace nebo z toho budou mít jiné výhody. Jestli jí šíří papež nebo někdo jiný, to je bezvýznamné.

Pokud si lidé řeknou, že nebudou věřit nikomu, bude to realistický pohled. Ono to totiž opravdu funguje tak, že když se v nějaké organizaci vytvoří vrstva profesionálních úředníků, manažerů a ředitelů a tato vrstva se oddělí od normálních členů a kolegů, dříve či později se tihle řídící profesionálové sblíží se svými kolegy na ministerstvech, v korporacích a neziskovkách. Začnou pak vést tichou válku proti řadovým členům. Ten stejný příběh vidíme nejen ve Skautu, ale i v politických stranách, církvích a vlastně kdekoliv.

Rozdíl je nicméně v tom, že u řadových skautských vedoucích se tak nějak čeká, že neskloní hlavy, nepoddají se, nepřizpůsobí, budou odvážní a stateční. A když vidíme, že se neodváží proti zkorumpovanému vedení ani ceknout, je to obrovské zklamání. Čemu mohou takoví vedoucí naučit děti? Zbabělosti, ponižování se a žebrání o dotace?