Máte vážené a krásné povolání – jste lékař, porodník, proč ho chcete vyměnit za dnes téměř nenáviděné povolání politika? 

Politika mne zajímá a zároveň baví. Ale dostal jsem se k ní před několika lety úplnou náhodou. Měl jsem tehdy jiné starosti, řešil jsem své bydlení, vybudoval jsem dům za Prahou v městečku Jesenice. A když jsem se tam zabydlel, od sousedů jsem zjistil, že se v Jesenici chystá cosi, co může hodně negativně ovlivnit prostředí pro náš život. Konkrétně šlo o změnu územního plánu, o půl milionu nových metrů čtverečných určených pro nové stavební parcely, a to v době, kdy tady ještě nebyly zastavěny stovky a stovky existujících parcel. Návrh na změnu přišel v době, kdy to tady vypadalo jako na jednom obrovském staveništi, stavěly se tu nové a nové domy, stěhovala se sem spousta lidí, ale přitom tu byla nedostatečná infrastruktura i nedostatečná občanská vybavenost, nebyla vyřešena ani rostoucí doprava.

Změnu územního plánu jsme vnímali jako věc, která by celou situaci měla velmi zhoršit, proto jsme se rozhodli s tím něco dělat. Vytvořili jsme občanské sdružení, snažili jsme se komunikovat s tehdejšími místními zastupiteli, snažili jsme se do toho procesu zasáhnout, vysvětlovat jeho úskalí, rizika, negativa. V té době byla totiž Jesenice považována za odstrašující příklad negativ suburbanizace, to znamená dosídlování oblastí za hranicí velkých měst. Tehdy jsme neuspěli, nepodařilo se nám přesvědčit tehdejší politiky místní ani krajské o tom, že změna územního plánu není rozumný nápad. Když jsme neuspěli, usoudili jsme, že jediná šance, jak něco opravdu ovlivnit, je vstoupit do politiky, konkrétně místní, a v té prosazovat naši představu, jak by měl vypadat rozvoj obce. Vytvořili jsme sdružení, které jsme pojmenovali naprosto symbolicky Rozumný rozvoj a chtěli jsme především zklidnit divokou výstavbu rodinných domů v Jesenici, kde se od roku 1989 zněkolikanásobil počet obyvatel se všemi negativy, o nichž jsem mluvil. Sestavili jsme kandidátku do voleb. 

Byli jste v komunálních volbách úspěšní?

Získali jsme velkou podporu občanů, takže jsme volby v roce 2010 vyhráli, usedli jsme na radnici a začali dělat to, co jsme před volbami slíbili. Kontroverzní změnu územního plánu se nám podařilo zrušit, takže se podařilo neodebrat nových půl milionu čtverečních metrů ze zeleně, z polí atd. na novou výstavbu. A začali jsme budovat to, co u nás chybělo. Mateřské školy, tím jsme vyřešili zoufalý nedostatek míst pro děti; zvýšili jsme kapacitu základní školy; prostě jsme řešili takové věci, aby Jesenice nebyla jen noclehárnou, kam jedou lidi pouze přespat, nanejvýš se věnují své zahrádce, ale aby to bylo místo, kde se dá docela slušně žít a trávit i volný čas. Takže jsme vybudovali různá hřiště, sportoviště, cyklostezky, sázeli zeleň atd. Za ty čtyři roky jsem poznal, že v politice se dají dělat užitečné věci, pokud do ní člověk jde s čistými a dobrými myšlenkami, s jasnou představou. Tím jsem zjistil, že politika není jen nějaké ošklivé místo, kde se dějí špatné věci, kde si lidi nadávají, nenávidí se a vtahují do toho veřejnost, ale i prostor, kde mají možnost ovlivňovat věci veřejné k lepšímu. Nejen v obci, ale i v kraji nebo ve státě.