Vzpomenete si na okamžik, kdy jste si řekl, že budete kandidovat do senátu? A co vás k tomu vedlo?

Po posledních komunálních volbách, ve kterých jsem získal nejvíc hlasů ze všech kandidátů do zastupitelstva Prahy 6. Vyšší počet hlasů do obecních zastupitelstev nezískal vlastně nikdo ani celostátně. Obrovská důvěra voličů je dána především mojí dlouholetou prací na Gymnáziu Jana Keplera i na Praze 6. Proč se tady nepokusit ovlivňovat vzdělávání i na vyšší úrovni, než je jedna škola, proč se nepokusit o smysluplnou práci pro tuto zemi!

Proč jste si vybral právě TOP 09? Ve které oblasti se nejvíce identifikujete s politickým programem strany?

Pozor, nejsem kandidát pouze TOP 09! Jsem i kandidátem STAN a podporuje mě také KDÚ-ČSL. Všechny tyto strany spojuje víc než politický program vyznávání určitých postojů a životních hodnot – důvěra v jedince, jeho svobodu i zodpovědnost, úcta k lidským právům, tradicím, rodině i principům občanské společnosti. Nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany a věřím, že problémy se mají řešit z jejich podstaty víc než podle stranické legitimace. Ostatně i do senátu kandiduji jako nestraník.

Vašimi soupeři jsou mimo jiné František „Čuňas“ Stárek za ODS, za ANO známý baletní mistr Vlastimil Harapes a za ČSSD a Stranu zelených filozof Václav Bělohradský. Jak velkou v nich shledáváte konkurenci?

Občané Prahy 6, Řep, Zličína, Nebušic, Lysolaj i Přední Kopaniny dobře vědí, kdo z kandidátů je tady doma, kdo zde celý život pracuje a kdo s touto částí Prahy nemá vůbec nic společného. Senát je samozřejmě celostátní politika, ale stojící na zájmech těch, které senátor zastupuje, zná je a oni jeho! Z běžného života, z výsledků práce a ne jen z televize či novin.

Proč by vám měli dát občané přednost?

Právě proto, že v této části Prahy téměř celý život žiju, lidi a jejich názory znám, oni znají moji práci i postoje. Na Gymnáziu Jana Keplera učím téměř 40 let, řídím ho od roku 1990, velice dobře rozumím školství, vím, jakým směrem by se mělo celostátně ubírat. Zároveň z pozice zastupitele vnímám a mohu ovlivňovat i lokální problémy. To považuji za velkou výhodu a přínos. Senátor působící pouze v senátu nemůže spoluobčanům svého obvodu nabídnout příliš mnoho. Možná i proto je senát vnímán tak, jak vnímán je.

Je senát vůbec důležitý?

Jistě! Je mimořádně důležitý především proto, že může vyvážit vliv politických seskupení a koaličních dohod vládnoucích stran. Demokracie není pouhá nadpoloviční většina, ale i respektování názorů ostatních. Pokud budou v senátu lidé, kteří mají jisté životní i profesní zkušenosti, vlastní názor a nepodléhají diktátu stran, mohou tento postoj hájit. Senát nesmí být pouhým stínem parlamentní politiky, musí být opravdovou pojistkou demokracie. Dnes možná víc než před několika lety!

Co vnímáte jako největší problém našeho školství? A máte představu, jak ho řešit?

Současná ministryně školství je po roce 1989 už devatenáctou v pořadí! Na tomto postu se střídali lidé téměř kosmickou rychlostí, a když k tomu ještě přidáme pramalý zájem různých vládnoucích stran o tento resort, je jasné, že nemůže být české školství v dobré kondici. A zatím se nezdá, že se blýská na lepší časy. Nic nenaznačuje, že bychom chtěli řešit vzdělávání v souladu s potřebami společnosti budoucích desetiletí. Chybí vize a odvaha věci měnit, řeší se marginálie, neřeší se podstatné věci. Bavíme se o tom, jestli mají být jednotné přijímačky na střední školy, když nevíme, co s nadbytkem škol, snažíme se vymyslet, jak připravit děti pro potřeby současného pracovního trhu, když nevíme, jak ten trh bude vypadat za deset let! Současní žáci základních škol budou v nejproduktivnějším věku v polovině 21. století. Dnešní školská politika hájí více zájmy zaměstnavatelů než zájmy a potřeby této společnosti, o dětech nemluvě. Neuvěřitelné a trestuhodné, stejně jako to, že učitelé jsou nejhůře placenými vysokoškoláky v této zemi a téměř žádná ze zemí OECD nedává na vzdělávání méně peněz než my!

Nedomníváte se, že je také nutné změnit způsob výuky? A je to vůbec reálné, když se mladí učitelé, kteří proto mají větší potenciál, do školství příliš nehrnou?

Škola dávno ztratila monopol na vzdělávání, ale tím neklesá její význam. Spíše naopak roste. V přemíře informací a poznatků, které jsou k dispozici všude, je třeba děti správně vést, učit je přemýšlet, kriticky hodnotit, komunikovat nejenom česky, systematicky pracovat. To není otázka jenom metod výuky, to je otázka celkového pojetí vzdělávání. Je jasné, že bez skvělých učitelů to nepůjde. Ze špatného učitele vyšší plat dobrého neudělá. Ale přitáhnout ty dobré by mohl.