Co vás jako umělce vede do politiky? Ovlivnila vaše rozhodnutí kandidovat například nějaká událost či kauza?

Rozhodl jsem se poté, co se mi narodila dcera Anežka. Chci, aby vyrůstala a žila v demokratické zemi, která patří do západní Evropy, nikoli východní. Nechci, aby zažila jakoukoli formu totality, v té jsem vyrůstal já a mí rodiče, to si myslím, že bohatě stačí.

Václav Klaus ve své knize „Chtěli jsme víc než supermarkety“, kde analyzuje vývoj režimu 25 let od sametové revoluce, vidí škůdce české demokracie i v nebývalé moci kulturního establishmentu, která má podle něj kořeny už v národním obrození. Co vy na to?

Knihy Václava Klause nečtu, ale ta citace, kterou uvádíte, mi připomíná výroky jiného jeho kolegy z prognostického ústavu. Oba se snaží zdehonestovat českou inteligenci. Intelektuálové ve valné většině netvořili mocný politický establishment, měli u národa přirozenou autoritu a lidé si jich vážili, takový Karel Čapek, Ferdinand Peroutka, Milan Machovec nebo Jan Patočka netoužili po moci, ale po pravdě, po svobodném vyjadřování, důležitá byla svoboda projevu. Protože jsem se dlouho zabýval ve své spisovatelské práci komunistickým terorem během 50. let, hlavně v románu Návrat Krále Šumavy, připomíná mi to tehdejší propagandu, intelektuálové byli pro komunisty „bývalými lidmi“, byly na ně doslova organizované štvanice, nesměli vykonávat svá povolání, byli odsuzováni na dlouhá léta do kriminálů ve vykonstruovaných procesech. Mnozí končili na popravišti. Takovéhle hony na domnělé čarodějnice jsou pro mě nepřijatelné a alarmující, ať už jde o vzdělance, homosexuály nebo Romy či jakoukoli jinou menšinu.

Čemu byste se chtěl v senátu věnovat, co vás zajímá či takzvaně pálí nejvíce?

Chci, aby se do naší politiky vrátily pojmy, jako jsou lidská práva, víra a pokora. Je důležité, aby nebyla odtržená od obyčejného života. Politik by měl naslouchat tomu, co trápí občany, jejich názorům. Věřím v nastolení občanské společnosti. Mým velkým vzorem je Jan Masaryk, byl opravdu lidový, ne slovy, ale činy, svým lidským postojem. Stálo by za to, připomenout si i našeho prvního prezidenta, který mimochodem patřil k československé inteligenci, byl filozofem, který vzešel z chudých poměrů, a stal se nenahraditelným pilířem naší státnosti, ale i prosperity.

Když ve volbách uspějete, co považujete za nejdůležitější?

Nejdůležitější je, aby byl senát opravdu garantem demokracie, takovým hlídacím psem, který začne vrčet a štěkat ve chvíli, kdy budou pošlapávány základní hodnoty demokracie, základní lidská práva, kdy se například objeví návrhy zákonů, které zavánějí blbostí. Senátoři nesmějí mít strach projevit svůj osobní názor, měli by být těmi, kteří znají pohled zdola a zastupují, hájí ostatní občany bez ohledu, zda jde o jejich voliče.

Jak byste jako pedagog hodnotil úroveň našeho školství? Skutečně se tolik zhoršuje? Kde je příčina?

Učitel by měl učit, debatovat se studenty, vést je k samostatnému myšlení, a ne jen k papouškování. Bohužel mám pocit, že v posledních letech se po nás chce, abychom byli zároveň úředníky, vyplňování různých tabulek a lejster je únavné. Navíc neznám jediného pedagoga, který by dosáhl na průměrný plat občana České republiky, časté je, že si kolegové musejí přivydělávat jinde, tím pádem trpí jejich poslání. Mně například pomáhají honoráře z knih či článků pro noviny, časopisy, má výtvarná činnost. Naštěstí tedy to, co je i náplní mé pedagogické práce, vyučuji výtvarnou výchovu, literaturu, mám odborné semináře tvůrčího psaní a dějin umění. Naštěstí nemusím prodávat kosmetiku nebo sjednávat pojištění. Co se týká poklesu úrovně školství, nemyslím si, že by dnešní studenti byli méně vzdělaní než před deseti či dvaceti lety, ale je pro ně i pro jejich pedagogy obtížnější vyrovnat se s nároky soudobého systému.

Co podle vás přinese novela školského zákona?

Problémem není navrhovaná norma, ale spíš nulová kontinuita s dosavadním systémem. Změny se řeší na papíře, nositelé změny – učitelé – jsou neinformovaní a především nevzdělaní v požadovaném systému. Pedagogická veřejnost navíc změně nevěří. Inkluze (společné vzdělávání) zde v podstatě probíhá, ale logicky v požadované šíři sníží úroveň a kvalitu znalostí a dovedností na základních školách, a tedy následně i na školách středních, které stále chtějí výkon po svých studentech.