Co říkáte výsledkům víkendového sjezdu Alternative für Deutschland? Frauke Petry nebude hlavní postavou voleb. V minulém rozhovoru jsme se bavili o tom, že AfD je v krizi. Vyřešil sjezd problémy strany, nebo je prohloubil?

Programový sjezd AfD v Kolíně nad Rýnem, který se konal 22. až 23. dubna, splnil oba své úkoly – odsouhlasil volební program a zvolil vůdčí duo pro volební kampaň. Spolupředsedkyně AfD Frauke Petry oznámila už před sjezdem, že do týmu, který povede stranu do voleb, nehodlá kandidovat – vzhledem k jejímu pokročilému těhotenství to nutno kvitovat jako rozumné rozhodnutí. Protože i druhý spolupředseda Jörg Meuthen se rozhodl nekandidovat, byla posléze zvolena dvojice Alexander Gauland – Alice Weidelová.

Oba jsou známé tváře AfD a členové spolkového předsednictva a zdánlivě ideální „pár“ – muž a žena, 75letý Gauland, relativně mladá Weidelová, ostřílený politický „kozák“, bývalý člen CDU, a erudovaná ekonomka. Ovšem i když sjezd končil téměř v euforické atmosféře a manifestačním stvrzováním jednoty, je třeba vidět, že předchozí těžké vnitřní spory znemožnily, aby stranu vedl do voleb jeden člověk, takže toto řešení je tak trochu nouzové. Kromě toho se obávám, že za volbou Weidelové stojí také všudypřítomný německý feminismus. Totiž strach, aby volbou například jediného Meuthena, který přednesl na sjezdu strhující, mnoha potlesky přerušovaný projev, nedala AfD příležitost odpůrcům, aby ještě zesílili své absurdní výtky z údajné „frauenfeindlichkeit“, tedy nepřátelství strany k ženám.

Co si myslíte o nařčení médií, že se AfD více posunula k tolerování nacistických tendencí?

Média a ostatní politické strany už dávno ocejchovaly AfD jako pravicově nacionalistickou stranu se sklonem k antisemitismu. Tohoto klacku nad hlavou se už AfD nezbaví, protože ten je součástí koncentrovaných snah establishmentu stranu zlikvidovat. Typické bylo, že ihned po sjezdu například Frankfurter Allgemeine Zeitung přinesly portrét Weidelové, v němž napsaly, že to vůbec není pouze umírněná pragmatická ekonomka, ale také zásadní odpůrkyně islámu, a tudíž vlastně stoupenkyně nacionálně konzervativního politického postoje.