Prezident Miloš Zeman chování premiéra Sobotky vůči Andreji Babišovi označil za chování „svině“ a premiéra samotného označil za osobu „s charismatem láhve od okurek“. Má Zeman věcně pravdu? A je dle vás přípustné používat takové výrazy?

Bývaly doby, kdy to Miloš Zeman zvládal nonšalantněji. Třeba se ještě vrátí. Sobotkův problém netkví jen v konfekční vizáži a vodopádu banalit, brebentěných intonací snaživého žáčka. Spočívá v propasti mezi verbálním cukrkandlem a praktickými skutky. Charisma politika není o tom, jak se umí culit do kamer. Je o charakteru chlapa, na nějž je spolehnutí – a v umění vidět dál a hlouběji než ti, jejichž zájmy se zavázal hájit.  

Vyplatí se Zemanovi, že se „povozí“ na nepříliš oblíbeném Sobotkovi, nebo to bude moc i na jeho voliče?

Bude to zřejmě tak, jako se všemi Zemanovými „bonmoty“. Někoho i ta „láhev od okurek“ nadchne, jiného naštve. Většinou jeho příznivců však asi neotřese ani ta. Pro ně je mnohem důležitější, než Zemanův slovník, názor na samotného Sobotku. Naštvanosti na poměry možná promluví z duše i přezíravý lexikon. 

Jaký dojem z výkonů prezidenta v poslední době máte a myslíte si, že bude schopen přijít s finišem volební kampaně, který mu zaručí Hrad na dalších pět let?

Odepsanou veličinou rozhodně není. Především díky podměrečným kvalitám svých soupeřů. 

Psycholog a spisovatel Bohumil Sláma hodnotí na blogu Aktuálně.cz Zemanovo počínání jako důsledek stárnutí. Doslova píše: „Každý psycholog nebo psychiatr ví, že ve stáří se člověk stává jednak rigidnějším, jednak se zvýrazňují jeho povahové rysy. Dobře je to vyjádřeno v pohádkách: Kdo byl po většinu svého života převážně dobrým člověkem, stává se hodným dědečkem či laskavou babičkou, kdo byl charakterově problémový, stává se zlým dědkem nebo ježibabou. Je to tím, že jak mu ochabuje šedá kůra, prosakují ‚spodní proudy‘ a podobně jako u inkontinence moči dochází k inkontinenci emoční. A Miloš Zeman si ‚učurává‘ stále častěji a stále víc.“ Ztotožňujete se s tím? Mimochodem, Sabina Slonková cituje anonymního Zemanova přítele, který mluví o vážném zhoršení stavu prezidenta a o jistotě, že ho čeká invalidní vozík…

Věk a zdraví jsou znát na každém, Miloše Zemana nevyjímaje.  „Ramka“, kterou má v hlavě, však funguje nadstandardně i dnes. „Emoční inkontinence“ je sice chytlavý příměr... Našinec si však nutně položí otázku, proč nezazněl za časů imáma „pravdolásky“ – a neměří stejným metrem i jeho pohrobkům. Výrazné osobnosti mívají i zřetelné slabiny. Rotyka, pořádaná na dané téma kolem Miloše Zemana, však klame tělem. Snaží se vyboxovat terén pro svoje vlastní favority. V politice však záleží na tom, „co bude potom“. A kandidát, schopný v zájmu republiky aspoň toho, co Miloš Zeman, se zatím nerýsuje ani náznakem.   

Navzdory slovům politologů, že vítězem vládní krize je Sobotka, pokračuje série drtivých průzkumů preferencí, kde ČSSD padá a v čele se výrazně drží hnutí Andreje Babiše. Čím to je?

Andrej Babiš dobře načasoval i svůj politický start. Za časů sladkých mrákot by dost možná pohořel. Teď ale žijeme – řečeno s Balzakem – v éře „ztracených iluzí“. Kdo jiný za to má platit účet, než partaje, které s lidmi zacházely jako „šmejdi“ s penzisty? Sám Babiš je ovšem „mužem pořádku“ na tom samém hřišti. A právě z toho lze odvodit, jak dlouho mu to vydrží.     

Pokud jde o ČSSD, bude k něčemu výměna Sobotky za Zaorálka?

Lubomír Zaorálek má diplom z dob, kdy filozofie ještě nebyla „postmoderním“ blábolem. Ta erudice však slouží politice, která beznadějně vyvanula. Na sliby, s nimiž vyrazil do ulic a médií, nedojde garantovaně. Publikum, které omámí, čeká tím větší kocovina.   

Značné problémy dle průzkumů mají spojení lidovci a Starostové, kterým může činit problém přelézt hranici 10 procent pro vstup do Sněmovny. Byla by to pro českou politiku ztráta, kdyby lidovci opustili Sněmovnu? Stane se tak?

Ztráta to bude jen pro klerikály, jejichž nenažranosti nastavil hruď už Mistr Jan Hus. Černou fangli vyvěsí i sudetoněmecký landsmanšaft. Kámen spadne ze srdce i všem, kdo to s Desaterem myslí vážně. Tím širší bude aliance za revizi křivdy, zvané „církevní restituce“.  

Valně na tom není ani TOP 09. Co dělá Kalouskova strana špatně? V pásmu 9 až 11 procent se pohybuje i ODS, kterou její zakladatel Václav Klaus kritizoval, že během vládní krize „dostala řadu nahrávek“, které však nevyužila. Co je problém „ódésáků“?

TOP 09 huláká z duše vydřiducha. My jsme však národ plebejců – historicky i následkem privatizační loupeže. ODS vstává z hrobu jen díky tomu, jak moc se TOP 09 přestala ovládat. Čí zájmy hájí, sice balí do trochu jiného staniolu. O svém někdejším vlivu však už jen planě sní.

A v jaké kondici je KSČM?

Letošní volby to prověří, tak jako ještě nic. Budou o tématech, na něž jsme mívali monopol, teď je však musí přetřásat i všichni ostatní. Náš výsledek bude záviset na tom, jak je dovedeme dál než dosud – a nesplyneme lidem v cizím stínu.  

Vede Andrej Babiš dobrou předvolební kampaň? Sepsal knihu o své vizi Česka, objíždí s ní republiku, lidé chodí na jeho akce. Preference má stabilně vysoké. Řítí se Babiš za volebním triumfem?

Pravděpodobně ano. Tím větší neznámou je, kdo a s kým nám pak bude vládnout. Dojde-li opravdu na holport ANO s ODS, poločas rozpadu nadějí, jež lidé spojují s Babišem, to dramaticky zkrátí.

Ministerstvo vnitra přiznalo, že sleduje autory, kteří v Česku prezentují zahraničněpolitické názory stojící v rozporu s dokumentem schváleným vládou. Je jich prý 50 až 100. „Jednak v to počítáme aktivní autory alternativních médií, jednak skupinu pseudoexpertů či autorit, které se snaží intenzivně prosazovat narativy, které jsou v rozporu s českými bezpečnostními zájmy definovanými Bezpečnostní strategií ČR, do veřejné debaty a mediálního prostoru,“ sdělil mluvčí ministerstva. Je dobře, že vnitro monitoruje takové autory, kteří se dopouštějí jiného výkladu současné geopolitické situace, než je názor vlády? Jsou ty názory, které podporují suverenitu českého státu a nechtějí, aby byl řízen z Washingtonu, Berlína či Bruselu a které varují přes masovou migrací, kterou podporuje EU, a které si nepřejí eskalaci napětí s Ruskem, nebezpečné našemu státu, jak tvrdí Ministerstvo vnitra?

Skutečným nebezpečím je právě to, k čemu se přiznává samo ministerstvo. Už tím, zač utrácí peníze daňových poplatníků – a dává svatozáři „sametu“ ránu z milosti. A dvojnásob tím, čemu straní – a čemu naopak nasazuje psí hlavu. Dnešní „disent“ sahá od komunistické levice až po nejednoho signatáře Charty 77 – i spoustu jiných osvícených sil, které se nenechají podplatit.  Klade odpor politice, která ohrožuje naši bezpečnost, škrtí suverenitu a rozvoj země – i vše, o čem jsou demokracie a lidská práva doopravdy. Vachcimry, jež nad tím zvedají výstražný prst, slouží tomu, co zemi škodí – a žene ji do pastí i konfliktů, těhotných stále vážnějšími riziky.      

Francouzský prezident Macron říká, že některé státy si myslí, že Evropa je supermarket, ze kterého si lze jen brát. Narážel tím na to, že např. Česko odmítá kvóty na uprchlíky. Pokud EU nebude vynucovat svá pravidla, bude se dle něj sama oslabovat. Dotčené státy se brání, že zkrátka jen nechtějí přijímat imigranty. Padla též poznámka, že „i v supermarketu se platí“. Zrazujeme tedy my, Poláci, Maďaři či Slováci evropskou jednotu, když jsme se při vstupu zavázali dodržovat pravidla, dostali jsme dotace, a teď se „cukáme“? Anebo jsme vstupovali do jiné EU, než je dnes, a odmítnutí migrantů je otázkou našeho přežití a naší bezpečnosti?

Kecy o „supermarketu“, z nějž prý taháme narvané vozíky – a platí je za nás kdosi jiný – jsou vrcholem velkopanské nadutosti. Celý ten „návrat do Evropy“, slibující „domeček v Portugalsku“ i vdově z Horní Dolní, byl nebetyčným sňatkovým podvodem. A teď ti, kdo se na něm balíkují, dělají drahoty i kolem drobků, které nám velkomožně „přidělují“. Evropská unie skutečně degeneruje čím dál víc.

O „právu silnějšího“ je však od samého počátku. „Evropské dotace“ netvoří – po odečtení našich plateb do Bruselu – ani desetinu sumy, jež od nás rok co rok mizí v cizině. Hecíři do „etických válek“ svá zvrhlá „ptydepe“ sice ráčkovali i česky. Trestné výpravy proti „darebáckým státům“ však měly na povel „elity“ západních metropolí. Právě ty musí zaplatit i reparace – a vrátit země, které po staletí drancovaly, do šance na důstojnější budoucnost. A ne své dílo zkázy přidrzle „rozepisovat“ nám, s kým zacházejí jako s kolonií v srdci Evropy.