Vzhledem k tomu, že tento rozhovor vychází o půlnoci, tak úvodní otázkou je, co děláte většinou v tuto dobu?

Se mnou to je poměrně velmi jednoduché, protože můj život je v podstatě velmi fádní. Každý den vstávám o 6:30 a celý den nejméně do 6 večer pilně pracuji. Následuje přestávka, ve které jdu na procházku se psem, někdy zajdu do blízké hospody na jedno malé pivo. Pak se vracím domů, čtu si a v poslední době jsem si oblíbila dívat se na oddechové seriály. Opravdu se mi líbí Dr. House a skvěle se bavím u House of Cards. Okolo půlnoci zavírám počítač, případně knížku a jdu spát, až do té zmíněné 6:30. Není důvod, aby sobotní noc proběhla nějak jinak než všechny ostatní. Zavírám počítač a jdu spát.

Brusel by rád přikazoval kvóty na uprchlíky. A to direktivně. Hovoří se až o 30 000 ročně pro ČR. Má cenu se bránit, nebo je lepší „se nějak domluvit“?

Řekněme si upřímně, o co zde vlastně jde. Bruselské přímé rozdělování uprchlíků je přímé zasahování do kompetencí státu, a to v takovém rozsahu, že to fakticky stát demontuje. Domnívám se, že v podstatě není na čem se domlouvat. Přijetí jakéhokoliv počtu uprchlíků na základě direktivního rozhodnutí bruselské Komise, i kdyby to měl být jenom jeden, znamená ztrátu suverenity země. Nyní se fakticky ukazuje, o co posledním právním vývojem Evropské unie šlo. O likvidaci národních států. Že jsme na to přistoupili, je samozřejmě hloupost naše a našich vyjednávačů. Teď jde o to, jak důsledky našeho faktického vzdání se státu a svým způsobem i vzdání se národa odčinit a obé zachránit.

Brusel čím dál více hrozí odbojným státům, a to nejen v migraci. Přesunulo se už definitivně rozhodování do Bruselu, nebo jsme s tím už měli podepsáním Lisabonské smlouvy prostě počítat?

Připomínám to nerada, ale Klaus to říkal... Myslím, že o tom, zda vůbec ještě máme šanci udržet naši státní a národní identitu, se rozhoduje právě teď. Jistěže jsme mohli na základě Lisabonské smlouvy počítat s tím, že Komise začne uplatňovat ve smyslu jejího znění své kompetence. Je ovšem otázka, zda dobrovolným přenosem kompetencí ze státní úrovně ve prospěch Komise bylo myšleno skutečně to, co se nyní děje, a co hodlá Komise prosazovat. Jsem naprosto přesvědčena o tom, že Česká republika, když podepisovala Lisabonskou smlouvu, tak jí ani nepřišlo na mysl, že by mohlo dojít k takovéto situaci. Doufám, že v době podpisu Lisabonské smlouvy nepřišlo nic takového na mysl ani bruselským úředníkům a tehdejší Komisi. Protože jestli ano, tak je to důkaz o tom, že Lisabonská smlouva byla podvodem od samého počátku a ze strany nejen České republiky byla podepsána v omylu. Je samozřejmé, že smlouvy podepsané v omylu jsou neplatné a je nutno učinit vše pro to, aby jejich důsledky byly eliminovány.

Já vnímám situaci tak, že Komise zneužila Lisabonskou smlouvou k nepřiměřeně širokému výkladu svých kompetencí. Komise hodlá rozhodovat o záležitostech, které fakticky stát likvidují. Ve svém vlastním zájmu by Komise měla od tohoto svého výkladu Lisabonské smlouvy upustit, protože z takovéhoto nakládání s ní hrozí závažné důsledky především pro Komisi samotnou. Co se týká naší vlády, nelze dělat nic jiného, než doufat, že přijde k rozumu a uvědomí si, že nebezpečí, které hrozí ze strany bruselské Komise, je pro český národ zhoubnější než Habsburci s komunisty a nacisty dohromady. Doufejme, že vláda najde sílu se tomuto vysoce sofistikovanému, avšak přesto velmi brutálnímu nátlaku vzepřít. Ráda bych přitom znovu zdůraznila, že nejde o 30 000 uprchlíků. Jde o úplnou ztrátu suverenity, ke které je přijetí 30 000 uprchlíků pouze prvním krokem.