Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Během té doby se kritici současného systému snažili prostřednictvím akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varoufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali? Co říci o úspěšnosti fenoménů: kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?

Zrovna jsem četl výzvu jedné velké skupiny amerických levicových ekonomů na toto téma. A musím říci, že dělají stejnou chybu jako mnozí marxismem zasažení sociologové a aktivisté u nás. Ti ekonomové docela správně pojmenovávají mnohé z příčin nemocí současné světové ekonomiky. Ale naprosto chybně ztotožňují tyto defekty s kapitalismem a trhem. Kapitalismus je společností svobody, kde si lidé dobrovolně směňují mezi sebou hodnoty způsobem, při kterém na směně vydělají obě strany. Co má společného s kapitalismem politika státu, politika centrálních bank, násilné zásahy státu do trhu, co mají společného s trhem umělé regulace, které údajně mají minimalizovat selhání trhu, a přitom jsou samy zdrojem selhání? Vůbec nic. To jsou projevy státem řízené ekonomiky, tedy projevy socialismu. Ke kapitalismu má naše společnost a náš trh hodně daleko. A v posledních 25 letech se od něj stále rychleji vzdalujeme. A právě toto vzdalování je příčinou krizí, otřesů, chaosu a nestability současného světa.

Je snad projevem kapitalismu, když americká vláda svou politikou nabádá finanční instituce ke koupi cenných papírů, ve kterých jsou schovány úvěry a hypotéky chudých Američanů, kteří je přece evidentně nikdy nesplatí? Cenné papíry kolují, prodávají se dál a dál, ale když pak napadne nějakého jejich majitele (to říkám velmi zjednodušeně) přijít za tím původním emitentem, tím dlužníkem, najdou chudou černošskou rodinu s domem na dluh, rodinu, která nesplatí ani dolar, ale dál si půjčuje. Majitel zjistí, že nemá vlastně v ruce nic a řekne to ostatním postiženým držitelům těch papírků. Cena těchto papírů pochopitelně klesne a finanční celosvětová katastrofa je na světě, protože majitelé oněch papírů jsou všude. To přece není žádné selhání trhu, ale selhání zpupného státu, který umožní žít miliónům lidí na dluh – a ten zakryje zdánlivě cennými papíry.

I na svobodně fungujícím trhu může vzniknout bublina. Prostě vypukne psychóza, jistá mánie nebo móda, že ta nebo ona investice je úžasně návratná. Lidé se po tom vrhnou a cena stoupne vysoko nad reálnou hodnotu. Jenže to nikdy nemůže narůst do tak gigantických rozměrů, jako když je tato mánie vytvářena státní politikou. Investorům za normálních okolností včas zabliká kontrolka, že cena už je moc vysoko, a papírků se začnou zbavovat. A cena se zreální. A bublina splaskne včas bez katastrofy. Vysvětluji to velmi zjednodušeně, ale prostě platí, že v krizi není ani kapitalismus, ani trh, ale krizi působí nezodpovědná politika vlád, která trh i kapitalismus ničí a doplácejí na to všichni.