Jak se díváte na dlouholetý spor mezi ministerstvem průmyslu a ministerstvem zahraničí týkající se ekonomické diplomacie a proexportní politiky?

Je to jedna z nejdůležitějších věcí, kterou musíme v oblasti podpory exportu urychleně vyřešit. Je zcela nerozumné, aby tuto aktivitu státu řídily dva rezorty současně. To je schizofrenie. Má to ale hluboké, dnes již historické kořeny, kdy o Petschkův palác, tedy ministerstvo zahraničního obchodu a jeho kompetence, v devadesátých letech minulého století vedly spor ministerstvo zahraničí a ministerstvo průmyslu. Vinu na špatné spolupráci má i ne právě ideální kompetenční zákon, který tuto oblast státní správy připisuje dvěma rezortům. V některých konkrétních teritoriích ale i přesto spolupráce dobře fungovala, tam kde si ambasador a obchodní rada sedli a dohodli se na společném zájmu.

Je také otázka, zda jsou vůbec takové kapacity, aby to bylo rozdělené. Někde jsou ambasády malé na to, aby tam bylo tolik lidí, kteří by se zabývali různými věcmi...

Je to tak. Dnes je opravdu stav nejhorší, kdy spolupráce mezi rezorty není de facto žádná. Každý rezort si svoji ekonomickou diplomacii realizuje samostatně po své linii. Podle mě by mělo velmi rychle dojít k zásadní změně, tedy přisoudit agendu jednomu z uvedených rezortů, ať je to již kterýkoli z nich. Současně musí být také tato agenda vykonávána odborníky. Dnes je též problémem, že jsme bez náhrady zbořili po socialismu zděděnou strukturu podpory zahraničního obchodu. Například jsme zlikvidovali institut zahraničního obchodu, který školil lidi nastupující do zahraničního obchodu. Studium na tzv. IZO bylo tehdy na tři semestry a lidé po jeho absolvování něco uměli. Dnes když má české obchodní zájmy na ambasádě zastupovat například vystudovaný filozof, vyslaný ministerstvo zahraničí, pro české podnikatele při nejlepší vůli nemůže odvést to, co by měl.