Hradní zahraničněpolitický expert Hynek Kmoníček tvrdí, že v migrační krizi jde Evropě o existenci. A není sám. I Donald Tusk hovořil o možnosti rozpadu EU coby pravděpodobnějším, než kdy jindy. Tak tedy: Schengenský prostor, euro a EU jako taková. Čemu z toho hrozí rozpad, rozklad, významné okleštění? 

Já bych ráda oddělila dvě věci. Jednak zcela správné varování Hynka Kmoníčka, že dnešní krize EU není jen tak nějakým běžným dohadováním se, ale jde o zachování dlouhodobé existence Evropy. Ovšem evropští politici se podle toho nechovají, neuvědomují si závažnost situace a jsou laxní. Na druhé straně evropští politici každou chvíli straší, že pokud nepřijmeme jimi prosazované řešení, tak hrozí rozpad EU (například pokud nepřijmeme uprchlické kvóty) – na to už jsem alergická, protože jejich návrhy jsou často neskutečně blbé. 
A teď ke konkrétním ohrožením. Ano, schengenskému prostoru hrozí výrazné omezení, pokud se urychleně nezastaví proud migrantů. Euro nevidím v bezprostředním ohrožení, ačkoli se domnívám, že pro některé zejména jižní státy není vhodné, jak ukázala krize z minulých let. 

Pro některé by rozpad EU byl katastrofou, pro některé požehnáním. Dovedete si představit lepší Evropu bez EU? Jak by naše země dokázala hospodářsky obstát bez EU? Stala by se „kořistí Ruska“, jak slyšíme v podstatě pokaždé, když se o rozpadu EU mluví?

Ačkoli jsem kritická k fungování EU, je nezodpovědnost si myslet, že rozpad EU by byl požehnáním. Země Evropské unie jsou natolik provázané, že rozpad Evropské unie by se projevil výrazným poklesem hospodářské aktivity a tím i zaměstnanosti. Co si ovšem dokážu představit, je lepší fungování Evropské unie. Evropu demokratičtější, Evropu transparentnější, Evropu budovanou zdola zájmy lidí a nikoliv zájmy velkých firem či bank. Nebojím se, že bychom se stali „kořistí Ruska“ – to je nesmyslné strašení některých evropských politiků, o kterém jsem mluvila v předchozí otázce. Objeví se vždy, když jim dojdou argumenty. Je smutné, že se k podobnému strašení uchyluje i český premiér. 

Francie, Británie, Dánsko, Nizozemí, Maďarsko, Polsko... Ve všech těchto zemích existují výrazné politické síly, které se odklánějí od hlavního proudu evropského myšlení. Chtějí výstup svých zemí z EU, případně navázání větší spolupráce s Ruskem. Měl by se Brusel některých z nich obávat? Kterých nejvíc?