Andrej Babiš již není ve vládě, jeho hnutí ANO však vládní krizí příliš neutrpělo. Jak je to možné? Sociolog Daniel Prokop míní, že Babiš získává nové voliče hlavně mezi občany ve věku 50 až 70 let, kteří inklinují k Miloši Zemanovi a mají pocit, že za minulého režimu bylo leccos lepší, přesto nechtějí volit komunisty. Dá se to tak chápat?

Že jsou voliči ANO nespokojeni se současnou politickou situací a z vlád etablovaných politických stran je zcela zřejmé. Andrej Babiš přišel na českou politickou scénu z podnikatelského prostředí a začal říkat přesně to, co jeho lidé chtěli slyšet – politici nepracují, nikdy nic nedokázali, všude je korupce apod. Teď se snaží, seč může, aby si s pomocí politického marketingu zachoval tvář „nepolitika“. Jak chcete ale nazvat někoho, kdo byl po tři roky ministrem financí a vede v současnosti jedno z politicky nejvýznamnějších politických uskupení? Babiš stále nechápe, že se sice může stavět na hlavu, jak chce a barvit trávu na modro, ale on prostě již dnes politikem je.

Myslím, že lidem do značné míry imponuje jeho „upřímné chování a vystupování muže z lidu“. Osobně se však domnívám, že tohle všechno je jen marketingový tah, kterým se značka Babiš prodává a bohužel úspěšně. Pro mě je to v prvé řadě člověk, který mluvil na veřejnosti o tom, že u sebe nemá menší bankovku než pětitisícovku, takže nechápu, jak by mohl být považován za „lidového“.

Na Babiše otevřeně útočí i kruhy řadící se k „pražské kavárně“. Respekt píše, že ,,je nutné mu strhnout proevropskou masku“. Pavel Šafr neustále tvrdí, že Babiš ohrožuje demokracii, jiní autoři píší o jeho podnikání, o Čapím hnízdu apod. Preference ANO ale příliš neklesají.

Já osobně chápu, že se pisatelé Respektu domnívají, že stržení oné masky by mohlo Babišovi uškodit, ale obávám se, že pro značnou část obyvatel by to znamenalo spíše o důvod více, proč Babiše podporovat. Babišovy aféry voliče nezajímají, protože Babiš neustále opakuje, že jsou to lži, machinace a kampaň a oni mu prostě věří. Babiš se stále tváří jako outsider, člověk z lidu, poctivec, který to jako jediný myslí opravdu upřímně a teď bojuje proti tomu strašnému politickému hnoji, ze kterého přitom jeho majetek vyrostl.

Podle průzkumu CVVM se důvěra v prezidenta a vládu v souvislosti s vládní krizi propadla. Hlavě státu nyní důvěřuje 41 procent lidí, zatímco v předchozích dvou měsících to bylo vždy 55 procent. Důvěra ve vládu ale přitom spadla na 23 procent z dubnových 40 procent. Spokojenost lidí s politickou situací je podle CVVM nejhorší od konce roku 2013. Vypovídá to o něčem?

Vůbec se popravdě nedivím. Vždyť vládní krize byla neuvěřitelná šaškárna. Celé to vypovídá o tom, že lidé si přejí stabilní politickou vládu bez rozporů, o kterých musí každý den číst a ve kterých se brzy nevyznají. Během vládní krize jsme se dozvěděli, že podle oficiálních statistik žije pod hranicí chudoby v Česku zhruba milion obyvatel. V Česku je 35 procent domácností, které si nemohou dovolit nenadálý výdaj ve výši deset tisíc korun – a jak si mají voliči vysvětlit, že se neřeší tohle, ale politické hrátky mezi hlavními koaličními stranami?

Češi jsou velmi skeptičtí vůči EU a nechtějí euro. Premiér Sobotka přesto trvá na tom, že musíme být v „jádru EU“ a že musíme euro přijmout. Co k tomu říci?

Říci k tomu lze, že premiér Sobotka nikdy nevynikal v chápání politických her. Přijetí eura by Česko naprosto svázalo s Německem. Stali bychom se takovou kolonií, která má „držet hubu a krok“. Už teď to vidíme na různých prohlášeních západních politiků, kteří si stěžují na to, že Středoevropané chtějí pracovat např. ve Francii. Ovšem dodržování všech směrnic se po nás vyžaduje tvrdě. Premiér Sobotka nás cpe do tzv. „jádra Evropské unie“, ale ze Západu jsou jasné signály, že nás jako rovnoprávné partnery brát nechtějí, i kdybychom euro měli. Nebo snad někdo chce tvrdit, že Slovensko má v EU výhodu, protože má euro?

Angela Merkelová je prý vyděšena tím, že americký prezident Donald Trump nemá chuť příliš podporovat své evropské spojence a mluví o tom, že Evropa se musí bránit např. Rusku sama. Myslíte si, že požadavek dodržení slibovaných výdajů na NATO posiluje, nebo jde ruku v ruce s myšlenkou společné evropské armády?

Já bych oddělila NATO a české výdaje na obranu. Vydávat více peněz na armádu je v pořádku, ale ne kvůli NATO. Stát, pokud chce existovat, musí mít funkční armádu. Ovšem stav armády po letech vlády nad Ministerstvem obrany ministrů bez vize a šíbrů, kteří vysávali obranný rozpočet, je tristní. Jedním z důvodů je i to, že všichni byli zahledění nesmyslně do NATO. To by se mělo změnit k orientaci na vlastní obranu a ne na kovbojské války po celém světě. Evropská armáda je pro mě zatím hudba budoucnosti a mám obavu, aby to nebylo jako „evropské NATO“, tentokrát pod taktovkou Německa. Každopádně NATO stále více ukazuje, že je organizací zamrzlou v minulém století a už je nejvyšší čas, abychom se začali bavit o možných alternativách. Výkřiky, že bez NATO to nejde, jsou jen prostou ukázkou myšlenkové omezenosti.

A co říkáte na kroky Donalda Trumpa v poslední době?

Vůbec mě nepřekvapuje, že prezident Trump odstupuje od Pařížské dohody o změně klimatu. Sliboval to ve volební kampani a po zvolení prezidentem jmenování odpůrce teorie o globálním oteplování do čela organizace pro ochranu životního prostředí Scotta Pruitta ukazovalo, kterým směrem se nová administrativa vydá. Spíše mě udivuje, že někdo může být překvapen. Již od zvolení Trumpa opakovaně upozorňuji na to, že k tomuto kroku nejspíše dojde a Evropská unie by to měla reflektovat ve své politice. A nikoli vyhlašovat nové ambiciózní cíle ve všech politikách týkajících se energetiky nebo dopravy, bez další dohody.