S jakými pocity vstupujete do nového roku? Největší politickou událostí v České republice budou asi sněmovní volby. Co nás po nich asi čeká?

Pocity mám hodně smíšené. Jednak jsem nebyl koncem roku zdravotně v pohodě, navíc dávám dohromady různé příspěvky k Vizi České republiky 2030, kterou chce TOP 09 představit. V souvislosti s tím jsem se rozhlížel po světě u nejvyspělejších států, jako je Bavorsko a jiné země Německa, Spojené státy, Kanada nebo Švédsko, a viděl jsem, že Česká republika dělá trochu směrem k budoucnosti čelem vzad. Proto jsou moje pocity velmi smíšené.

Kde vidíte příčiny, že jdeme opačným směrem než vyspělé státy?

Když jsem si pustil o svátcích Českou televizi, opakovali tam dost často různé pořady z minulé dekády, z roku 2008, a já jsem si uvědomil, že část české inteligence urputným relativizováním a napadáním politické scény fakticky velmi přispěla k tomu stavu, který je dnes. Neříkám, že kmotři nalepení na ODS a na ČSSD byli správná věc, ostatně kvůli tomu jsem po osmnácti a půl letech členství z ODS odešel, ale když to vezmu celkovým pohledem, tak jsme v nejvyšší politice, ať vládla od roku 1990 levice, nebo pravice, žádné fatální chyby, které by zavedly Českou republiku jako celek do nějaké slepé uličky, neudělali. Myslím, že neustálé napadání politiky ze strany médií i ze strany některých vážených osobností naší společnosti, umělců apod., od politiky odradilo řadu potenciálních talentů. Sám jsem při zakládání TOPky zkoušel nalákat do politiky velmi úspěšné mladé lidi, a nepodařilo se mi to. A dneska je v politice absence chytrých, vzdělaných lidí, kteří v životě něco dokázali. S každým dalším volebním obdobím se třeba i v městských zastupitelstvech, a jako odstrašující příklad bych uvedl Prahu, kde jsem byl tři období, takže to znám, situace zhoršovala. Do politiky přicházeli stále více lidé, a dnes je to už úplně běžné, kteří si vstupem do politiky řeší svůj sociální standard, sociální statut, na který by jinde nedosáhli. Je pro mne smutné poznání, že voliči, kteří přijdou k volbám, a je to čím dál menší část společnosti, pořád mezi těmito lidmi hledají nějakého spasitele, který je zachrání. Proto ta skepse. Je potřeba přivést kvalitní, vzdělané lidi do politiky, jinak se nic nezmění.

Pokud se úspěšní lidé nechtějí stát členy politických stran, není řešením oslovovat odborníky – nestraníky – a dát jim prostor na stranických kandidátkách?

I to je problém. Vím, že nejen TOP 09, ale dnes už většina stran se pokouší oslovovat odborníky. Ale někteří z těch, kteří to přijmou, jsou už za horizontem své kariéry, jen si chtějí nějakým způsobem prodloužit svoji aktivní část života. Ale často se setkáváme s odmítáním jít dokonce i do čela kandidátek nebo do Senátu. Není to jednoduché, protože lidé, pokud skutečně něco umějí, jsou dnes vyvažováni zlatem a zpravidla si vydělají srovnatelně, ale spíš výrazně víc mimo politiku. Pak je problém, že když politické strany sestaví kandidátky, do Poslanecké sněmovny projdou naprostí nýmandi. To riziko je velké.

Ale na druhé straně vznikají nová politická hnutí a subjekty. Po hnutí ANO se koncem minulého roku objevila nová strana Realisté, kterou podporuje podnikatel Dospiva, a o nové straně s názvem ODA uvažuje i miliardář Sehnal.

Vychází to z naivních představ, že někde jsou ti správní féroví lidé, které dám do nějaké strany, a už to bude konečně fungovat. Je to začátek od nuly. Ale když tu entitu dáte dohromady, najednou zjistíte, že se vám v ní začnou objevovat zase, s prominutím, lotři, lenoši a několik šikovných lidí. O Poslanecké sněmovně se říká, že nejlepší by bylo z každé strany vytáhnout deset lidí a z nich vytvořit ideální stranu. Málokdo si uvědomuje, že to, jací lidé jsou v politice, není nic jiného než odraz skutečné společnosti. Ale tomu, aby mladí lidé přicházeli do politiky, hrozně škodí chování pana prezidenta Zemana, který sází svou mluvou na dolních deset tisíc lidí. Ne na dolních deset milionů, jak říká, ale na dolních deset tisíc. K pokleslé politické kultuře přispívá samozřejmě i pan Babiš. A dnes vidíte, že premiér Bohuslav Sobotka, jediný, kdo z té party vystupuje kultivovaně, ztrácí body. Veřejnost, když slyší ten ostrý nebo hrubý slovník, si totiž říká: prezident nebo ministr financí to zase někomu nandal, osolil je. Ale lidé si neuvědomují, že ve skutečnosti osolil je a že ve finále tleskají lidem a politikům, kteří jim přinesou jen úpadek. Hulvátstvím se ještě žádná společnost nevybudovala.

A jak vnímáte to, že do politiky se v posledních letech čím dál víc zapojují miliardáři? Podle komentátora Českého rozhlasu Petra Nováčka je důvodem obava velkých podnikatelských hráčů z toho, že Andrej Babiš monopolně ovládne politiku a bude si tvořit legislativu podle svých potřeb. Jiní zase tvrdí, že naopak vznikající strany miliardářů chtějí pomoci Babišovi, protože i když uspěje, nemusí najít mezi tradičními stranami koaličního partnera, takže mu chtějí pomoci vládnout.

Obávám se, že tam jde o byznys; oni vždycky hledají cestu dohody. Neříkám, že ve všech případech je to špatně, ale tím nás to posouvá kamsi do ruských stepí, kde také jsou kolem bývalých vládců i kolem Putina různí oligarchové. A jak to tam dopadlo. Model prosperující společnosti, kdy největší počet lidí z celé populace má blahobyt, je politika liberální demokracie, kde nevládnou oligarchové, ale střední třída. Ale tam, kde střední třída zaniká nebo je velmi malá jako v případě České republiky, tady se k ní počítá zhruba 45 procent lidí, což je mnohem méně proti dvěma třetinám v Bavorsku, severní Itálii, Rakousku, se tak dobře všem nedaří. A v tom je klíč k odpovědi, proč jsme tyto země nedohnali ve výši platů. Když povládnou oligarchové, budou oni bohatnout, budou mít stovky miliard, ale ostatní budou pořád na úrovni nějaké středoevropské východní země. Nemluvě o omezování svobody nebo o útocích na nepohodlné lidi.

Jak dlouho může trvat, než si lidé uvědomí, že oligarchům nejde o lidi, ale jen o ně a jejich byznys? Dojde v dohledné době k nějaké změně?

Protože znám nálady lidí, obávám se, že to bude trvat delší čas. Andrej Babiš se dokonce i ve vládě, v níž je, v které spolurozhoduje a má tam velmi často nejsilnější slovo, staví do pozice ukřivděného chudáka. Říká, jak by to dělal lépe, ale výsledky práce jeho ministrů jsou velmi tristní a jemu spadlo do klína ekonomické oživení. A on se tváří, že všechno poběží, až bude mít tu absolutní moc. Nikdo není dnes schopen říci, jak dlouho to bude trvat, než lidé prohlédnou. A do té doby se může klidně stát, že se můžeme dostat do sféry Ruska.

Mnozí politici ujišťují, že nám nic takového ze strany Ruska nehrozí.

Hrozí, protože některé věci tady část politiků doslova servíruje na stříbrném podnosu. A nejen politiků. Můžeme se dostat do sféry nezájmu Evropské unie, proč by se s námi dohadovali, může se stát, že Trump bude mít jiné představy o fungování Severoatlantické aliance. Já bych si jen přál, aby lidé ještě příště měli nějakou možnost volby. Aby se nestalo to, co se říkalo o roku 1948, že se volilo sice svobodně, ale naposledy. 

Na politické scéně dochází i k dalším změnám. Váš – dnes již bývalý – koaliční partner Starostové a nezávislí začíná velmi vážně jednat o spolupráci s lidovci. Dokonce místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka prohlásil, že lidovci se STAN by mohli být ve sněmovních volbách jediným rovnocenným soupeřem hnutí ANO a sociálním demokratům, protože by mohli dosáhnout společně dvouciferného výsledku. Považujete to za reálné?

Ale slovo „soupeř“, prosím, vypusťte. Rozeberte si chování politiků, kteří toto uskupení dávají dohromady: pan Jurečka do Sněmovny chodí předkládat zákony, které pomáhají Agrofertu. Nosí sem dokonce za Babiše jeho zákony, protože spotřební daň na biopaliva není v ranku Ministerstva zemědělství, ale Ministerstva financí. Další ministr za lidovce chybí při hlasování, když se jedná o něčem proti Babišovým zájmům. A kolik razantních projevů jste zaznamenala od poslanců za STAN? Trochu možná v případě zákona, když jsme se dohadovali o elektronické evidenci tržeb, ale u dalších ne. Takže bych byl velmi opatrný s tím výrokem „soupeř“. Velmi bych doporučoval, aby se každý zamyslel nad tím, co v jednom pořadu Události, komentáře řekl pan Nováček z Českého rozhlasu, a možná mu to sepne. My ty náznaky dostáváme také. Ale je to jejich rozhodnutí. My to bereme na vědomí a podle toho se zařídíme.

Myslíte si, že TOP 09 poškodí rozchod se Starosty a nezávislými ve sněmovních volbách? Podle jednoho průzkumu volebních preferencí měla TOP 09 stejnou podporu se Starosty i bez nich.

To ukáže čas. Já osobně si myslím, že nás to už teď poškozuje. Je to velká škoda, je to úplně zbytečné. Na úrovni poslaneckého klubu jsme se STAN fungovali v minulém období výborně. Nebudu jmenovat, proč se tak stalo. Je to osobní animozita. Nám bylo jen oznámeno, že s námi už nechtějí spolupracovat, žádná jednání vlastně nebyla. Ale ono to k tomu už nějakou dobu směřovalo. Mě to mrzí, protože jako předseda poslaneckého klubu jsem s poslanci STAN rád spolupracoval, jsou to féroví lidé. A dokonce se domnívám, že některé současné námluvy se lidem ze STAN nemusí líbit. Myslím, že kdyby to skutečně zodpovědně promýšleli, tak TOP 09 byla pro ně vždycky nejlepší partner. Navíc už na krajích a obcích mohou jít do voleb samostatně. Beru jako velkou škodu, že k rozchodu došlo.  

Když jste mluvil o osobních animozitách, nebylo tajemstvím, že se už delší dobu předseda STAN Petr Gazdík vymezoval vůči předsedovi TOP 09 Miroslavu Kalouskovi. To byla ta hlavní příčina rozchodu – animozita mezi nimi?

Já to nechci komentovat. Ale všichni včetně Miroslava Kalouska jsme předpokládali, že se bude nějakým způsobem jednat o nové smlouvě. U těch jednání jsem osobně nebyl, ale jak jsem slyšel od aktérů, zřejmě už se nějaký čas předtím vedení STAN rozhodlo, že půjde někam jinam.