Proč bychom si podle vás měli stále připomínat srpen 1968?
 
Abychom si uvědomili, čeho je schopná totalita a jak rychle lze zlomit společnost k poslušnosti. Na vratech hasičárny v jednom městečku v roce 1968 bylo údajně napsáno: „1938 – šest let jsme na vás čekali, 1968 – tisíc let toho budeme litovat.“ Myslím, že je to stručné a výmluvné.

Máte nějaké osobní vzpomínky?
 
Jistě, mám. Sice mně bylo osm roků, ale zásadní věci, zpravidla tragické, se nedají zapomenout ani v časném mládí. Tak tedy, probudil jsem se před sedmou hodinou, bylo kalné ráno a maminka řešila, jestli má bratr odjet do Ledče nad Sázavou na takzvané pozemky, což byla brigáda v létě na školních pozemcích. Před tím byla uvolněná atmosféra, rodiče si dělali naději, že budou hospodařit zase na svých políčkách na Vysočině. Pamatuji si na máminu větu: „A je to v háji.“ No a potom za několik dnů dorazil i „Rusáci“, nikdo jim jinak neříkal, včetně místních soudruhů. Generace rodičů pamatovala válku a chovala se stejně jako v minulosti. Celá vesnice před vojenskou kolonou s dětmi prchala do lesů na jih, okupanti se zahrabali na Melechově, tedy od vsi na sever.
 
Když začala škola, maminka mě doprovázela, protože mě místní učitel učil hrát na housle a já se bál, že mě díky futrálu na housle zastřelí. Strach v celé vsi se umocnil totiž poté, co tam okupanti v polích rozebrali na šroubky takzvaný cepák, což byla sekačka na trávu s vysokým výfukem. Rusové ho údajně považovali za nějaké dělo. No a potom si pamatuji, že za nějaký čas mně učitel vynadal, když jsem řekl „Rusáci“ místo „Sověti“. Tak pro mě, žáka třetí třídy obecné školy, začala normalizace.
 
Petr Michalů, který emigroval do Ruska, napsal, že je štěstí, že u nás zasáhla sovětská vojska se svými tanky. „Znovu a neustále opakuji a budu všem vždy opakovat, že jsem tedy vděčný vojskům Varšavské smlouvy a Sovětské armádě za to, že od r. 1968 jsem měl šťastné dětství, rodiče zajištěnou práci, všichni kvalitní bezpoplatkovou lékařskou péči, jako stát jsme byli naprosto soběstační ve výrobě kvalitních potravin, vlaky a autobusy jezdily pravidelně i do každé vesnice, mohl jsem v míru a v klidu sociálních jistot absolvovat základní školu, vystudovat střední a VŠ. Stavěly se školy, nemocnice, elektrárny, přehrady, byty, dálnice, v akcích ‚Z‘ se zvelebovaly vesnice, prosperovala družstva, každý měl nejen právo na práci, ale i tu skutečnou práci, jisté důchody, velice kvalitní systém školství a vzdělávání, který nám záviděl celý svět. Byl mír, klid, pořádek, sociální jistoty, bylo dobře. Moc dobře. I právě díky té sovětské pomoci v roce 1968. V podstatě nás tak Sovětský svaz zachránil a ochránil dvakrát (1945, 1968),“ napsal. Co si tom myslíte?
 
Vždycky se najdou nějací velmi zvláštní lidé. Také si pamatuji na amerického emigranta do NDR Deana Reeda. Ale o panu Michalovi není slyšet, Reed si z toho udělal živnost. V USA se kdysi dočkal pouze zmínky v jednom lokálním plátku, že závodil s oslem v chůzi, tuším, že na sto mil, a vyhrál. Je asi zbytečné vykládat lidem typu pana Michala, že lidé v reálném socialismu umírali na bagatelní choroby, protože například dialýza byla jen pro papaláše, že vzdělaní lidé pracovali v kotelnách, že všude byla děsivá devastace životního prostředí, dálnice se moc nestavěly a byly nekvalitní, že z osmé ekonomiky světa socialismus poslal naši zemi do průměru, že na dovolenou lidé stáli fronty přes noc na devizový příslib, že fronty se stály na kdeco a lidem státní podniky produkovaly ve zboží brak.
 
Samozřejmě se našly výjimky, ale moc jich nebylo. Co se dalo prodat za dumping, to soudruzi udali pro tolik potřebné devizy. V Praze to páchlo jak v pekle. Z komínů se linul sirný pach z páleného hnědého uhlí, řeky byly stoky a průmyslová krajina byla měněna v měsíční krajinu. Na hranicích lidé umírali jen proto, že chtěli z tohoto ráje pryč. A mohl bych mluvit dál o zničených životech, lágrech, kriminálech, zmínit všeobecnou lež a tak dále.

V současnosti se objevují varování, že nás Miloš Zeman chce zatáhnout na Východ a k Rusku a že je u nás ohrožena demokracie. Hrozí to skutečně? On přece podporuje naše členství v NATO a EU... A má on sám takovou moc, i kdyby chtěl, aby něco takového způsobil?
 
Demokracie se velké části národa pod kůži nedostala. Zeman podle mého názoru hazarduje s budoucností naší země. Rád bych se ho někdy zeptal, zda předstíral své postoje v roce 1989, nebo dnes. Nechce se mně věřit, že někdo může takhle otočit svoje názory. Svoboda není a nebude nějakou výsadou a přidanou hodnotou. Svoboda bude nutností pro přežití národa v postmoderní době. Jak Zeman, tak i bohužel Klaus nové době nerozumějí. Jako průvodci v přechodné nestabilní době nastupující postmoderny jsou velmi rizikovými průvodci pro naši společnost. Ale bohužel, dnes se s politiky, kteří myslí a jednají prizmatem minulé doby, potkáme řádově častěji než s těmi, kdo přemýšlejí v intencích spontánního vývoje postmoderny.
 
Občas zaznívají hlasy, že ruský prezident Vladimir Putin je záměrně démonizován, ale i takové, že nás Rusko může v případě potřeby ochránit. Co si o takových názorech myslíte?
 
Ochránit nás Rusové? O jejich internacionální pomoc, kterou nám poskytl Sovětský svaz v roce 1968, by nikdo rozumný neměl usilovat. Rusové nám nejvíce pomohou, když pomůžou v první řadě svým vlastním občanům. Jejich lidé umírají velmi brzo, jejich průmysl nestojí za nic, rabují svoje nerostné bohatství. Místo územní expanze bych ruským politikům doporučoval budovat prosperitu pro svůj národ. Jinak skončí. Podívejte se například na vylidňující se Sibiř. Vždyť pokud to tak půjde dál, ruský národ o ni přijde během několika generací. Přitom přes hrůzy, které si Rusové vytrpěli od Hitlera i Stalina, mají stále ještě naději na dobrou budoucnost, ale půjde to pomalu. Časové okno se jim ale poměrně rychle zavírá. Putina osobně nedémonizuji. Může přijít ještě někdo daleko horší.
 
Putin bývá kritizován ze Západu, že je diktátor. Ale členem NATO je přece Erdoganovo Turecko, velkým spojencem USA je Saúdská Arábie... Není to dvojí metr?
 
K Tureckému pokusu o puč jsem se vyjádřil velmi skepticky směrem k Erdoganovi. Je to na delší úvahu. V politice je bohužel dvojí metr spíš pravidlem než výjimkou. Osobně bych měřil všem stejně. Ale lidé i národy bohužel často nechtějí slyšet pravdu a preferují aktuální pohodlí nebo profit. Ale dvojí metr dříve či později vystaví svůj účet. Naší vládě i Zemanovi se teď díky zřeknutí se politiky lidských práv Václava Havla na úkor nenaplněné ekonomické spolupráce může stát, že budou ve slepé uličce třeba s čínskými žadateli o azyl. K tomu by se možná mohl hradní mluvčí Ovčáček vyjádřit. Buď přizná, že milovaná Čína je totalitní zemí, nebo pošle naše země 60 uprchlíků do čínského kriminálu či na popraviště?