Bylo podle vás důstojné, když na prezidenta Miloše Zemana na Albertově u příležitosti oslav 25. výročí sametové revoluce házeli vajíčka? Všichni totiž víme, že tam Zeman nebyl sám - na akci byl společně s prezidenty Visegrádské čtyřky, tedy Polska, Slovenska, Maďarska a spolu s nimi se akce zúčastnil i německý prezident.

Já jsem z toho opravdu smutný a také hodně zklamaný, protože jsem zažil období prezidenta Václava Havla, také později jsem sledoval další prezidenty, ale tak hluboký pokles nedůvěry vůči prezidentovi, tak masovou nevoli vůči hlavě státu tady nepamatuji od vzniku samostatné České republiky, tedy od roku 1993. Je ale pravda, že i Václav Havel zažil házení vajíček na Slovensku, to ale bylo vyhrocené kvůli tehdejší nacionalistické vášni. To, co se odehrává nyní, tak tady jde o hlubokou nespokojenost s prezidentem, s jeho politikou a především jeho způsobem vyjadřování, jeho chováním, jeho reprezentací - to už postihuje tak široké vrstvy obyvatelstva, že pro to není slov. Podle průzkumů prakticky tři čtvrtiny obyvatelstva prezidentovi zazlívají jeho chování a jeho jednání - a tak hluboký pokles důvěry v prezidenta nepamatuji. Je to opravdu moc smutné.

Myslíte si, že ti lidé, co po Zemanovi házeli vejce, byli v právu? Že prostě jejich nazlobení jde už tak vysoko, že nebylo zbytí pro vytažení červených karet a házení vajec s rajčaty, či čehokoliv jiného? Lze jim podle vás takové jednání odpustit?

Ale takto otázka nemůže být položena! Jestli ti lidé byli v právu, tak na to žádné právo neexistuje, žádný zákon to přece neupravuje. Tady nemůžeme hodnotit to, jestli ti lidé byli v právu. Tady vidíte, jaká je masová odezva, reakce na prezidentovo chování. Tady nemůžeme hodnotit, jestli lidová nespokojenost má mít takové, nebo onaké projevy. Prostě se lidé takto projevili a nikdo není oprávněn soudit, zda jsou nebo nejsou v právu. Pokud by byli v právu, tak budeme označovat za regulérní házení vajíčka? Já si myslím, že je to vážný symptom, který by měla hradní reprezentace analyzovat a zpracovat. Je to navíc výrazný symptom něčeho, co v této zemi nebylo pětadvacet let, takže je třeba to vzít v úvahu jako něco velmi varujícího.

Ladislav Špaček