Poslanci schválili v prvním čtení státní rozpočet, který počítá s příjmy jeden bilion a 314,5 miliardy korun a výdaji jeden bilion a 364,5 miliardy korun, tedy schodkem ve výši 50 miliard korun. Zdeněk Stanjura, předseda sněmovního klubu ODS, upozornil na to, že na rozpočtu není poznat, že ho předložil strýček Skrblík, jak sám sebe nazval ministr financí Ivan Pilný. Ten považuje rozpočet za realistický. Jak na rozpočet, jehož celkovou výši příjmů ani výdajů už poslanci nebudou moci měnit, pohlížíte vy?

Docela ráda bych si poslechla, jak je možné, že strýček Skrblík navrhuje v době prakticky pětiprocentního růstu české ekonomiky rozpočet s tak vysokými výdaji, že schodek má dosáhnout 50 miliard korun. V tomto ohledu má pan Stanjura pravdu.

Samozřejmě pravdu má i pan Pilný se svým slovem „realistický“, pokud si to přeložíme jako „proveditelný“. Pochopitelně, že je technicky možné dosáhnout takového schodku, o tom není sporu! Jádro pudla je v tom, že on by byl za stávajících ekonomických podmínek realistický dokonce i takový rozpočet, který by byl vyrovnaný. Není umění vyrábět v době růstu schodky. Je umění rozpočet vyrovnat. A zatímco v dobách krizových je to těžší, právě nyní jsou tomu podmínky nakloněny.

Na setkání lídrů českého exportu prohlásil Andrej Babiš, že největším problémem tuzemské ekonomiky je nedostatek lidí na pracovním trhu. „Řada jich pracuje načerno a je otázka, kolik lidí bere dávky, nadělali si děti, aby nemuseli pracovat,“ řekl. Udržení ekonomického růstu by podle něj mohla pomoci vláda tím, že bude masivně investovat. „To je hlavní role státu, aby investoval a snížil byrokracii,” uvedl Babiš. Za lichou považuje obavu, že zaměstnávání cizinců negativně dopadne na tuzemské pracovníky. Co soudíte o těchto výrocích čerstvě jmenovaného premiéra?

To je nesmysl na nesmysl. Tak za prvé tvrzení, že problémem je nedostatek lidí, je zaměnění příčiny a následku. Problémem není nedostatek lidí, to je až důsledek problému. Skutečným problémem je, že centrální banka přehřála ekonomiku do stavu, že dokonce začali chybět lidé. Takže je nesmysl „řešit“ nedostatek lidí, protože to je jen následek.

Za druhé je vcelku nepěkné říkat, že „někdo si nadělal děti, aby nemusel pracovat“. To je na podobné úrovni jako mluvit o živnostnících jako o příživnících. Většina lidí, která má hodně dětí, se musí setsakra ohánět v práci a na různých přivýdělcích, aby je uživili. A lidé, kteří nepracují a žijí je z dávek, by nepracovali, ani kdyby děti neměli. Nasazování na děti je nasazováním na budoucnost a přežití vlastního národa.

Za třetí udržení ekonomického růstu nepomůže, bude-li vláda masivně investovat. Udržení ekonomického růstu totiž v okamžiku, kdy se ekonomika přehřála, už nepomůže ani svěcená voda, za takových okolností lze růst udržet už jen několik měsíců. Ostatně v bodě jedna jsem řekla, že přehřátí je špatné. Neboli vůbec není žádoucí takto vysoký růst udržet. Je žádoucí ho zchladit pokud možno řízeně – dřív, než ke zchlazení dojde živelně a s horšími důsledky. A právě to se podle mne stane.

Za čtvrté rolí státu NENÍ, NENÍ a ještě jednou NENÍ, aby investoval. Demaskujme to slovo: Investování státu znamená, že stát obere – formou daní, poplatků, zdravotního, sociálního a podobně – pracující lidi, podnikatele, firmy. Tyhle sebrané peníze pak použije třeba na dotace nebo na postavení něčeho, o čem se hrstka státních úředníků domnívá, že je to užitečné. To je to investování. A přitom se ještě cestou mnoho těch peněz ztratí na platy těch státních úředníků, kteří o této „investici“ rozhodují. Takže je to přesně opačně: Úkolem státu by mělo být nechat lidi a firmy svobodně investovat do toho, co oni uznají za vhodné, a ne jim peníze brát.