Kritizuje i jeho nástupce Miloše Zemana. „Máme prezidenta, který selhává v obhajobě naší demokracie a svobody a nepokrytě prosazuje Putinovy zájmy," uvedl. Pustil se i do Andreje Babiše. „Soutěž politických stran a ideologií nahradil soutěží marketingových agentur a peněz. To už přestává být demokracie. Svými moresy oligarchy ohrožuje naši demokracii ze všech nejvíce." 

ZDE najdete seznam osobností, které ParlamentníListy.cz vyzvaly ke zhodnocení posledních 25 let

Už skoro za měsíc uplyne čtvrtstoletí od listopadové revoluce v roce 1989. Jak hodnotíte polistopadový vývoj, splnil vaše očekávání?

Po pravdě, očekával jsem, že po 25 letech bude naše země dále. V roce 1989 jsme měli ze všech postkomunistických zemí nejlepší startovní podmínky. I okupanty jsme vyprovodili jako první. Osobně jsem zažil nádhernou atmosféru spolupráce v Občanském fóru, kterou svoji přirozenou autoritou formoval zejména Václav Havel.

A je mnoho věcí, ze kterých se raduji dodnes: Havel na Hrad, vstup do NATO a do Evropské unie. Jenže porevoluční atmosféra spolupráce a solidarity byla velmi brzy nahrazena konfrontací, nálepkováním a útoky. Zároveň došlo k prorůstání politiky a mafiánství, relativizaci zločinů minulosti a v nedávné době k propojení politické, hospodářské a mediální moci v rukou Andreje Babiše a jeho Agrofertu.

Další osobnosti, které zhodnotily vývoj posledních 25 let, najdete ZDE

Teprve historici objektivně zhodnotí, jak velmi negativně se na polistopadovém vývoji podepsal Václav Klaus. Podle mne zcela zásadně. Zneužil autoritu funkce k tomu, aby lidi přesvědčoval, že neexistují špinavé peníze, zpochybnil význam ochrany životního prostředí (prý je to třešnička na dortu ekonomického blahobytu), pozval komunisty na Hrad, otevřeně podporoval (a podporuje) Putinovo Rusko a funkci zakončil neobhajitelnou amnestií hospodářských zločinců.

Polistopadový vývoj naši zemi správně zakotvil jako součást Západu, teď jde o to, obhájit tento koncept i do budoucna. Velmi si přeji, aby se česká společnost proměnila směrem k větší občanské angažovanosti, většímu zájmu o dění, větší spolupráci lidí na místní úrovni, abychom si méně záviděli a více si navzájem přáli.

Vyrovnala se česká společnost dostatečně s totalitní minulostí?

Bohužel ne zcela. Chyba nastala již v začátku. U každé revoluce, přechodu z totality v demokracii je důležité, aby lidé vnímali cosi, čemu se říká pocit spravedlnosti. V tomto případě mám na mysli pocit, že mají všichni plus minus rovné startovní podmínky do nově nastolené demokracie. A tento pocit u nás lidé nemají.

Komouši a estébáci se převlékli do obleků a založili svůj byznys na špinavých penězích s velkým náskokem před těmi, kteří neměli žádný startovní kapitál ani informace například o státních podnicích a jejich privatizaci. To důvěře v přechod v demokracii nepřispělo. Lustrační zákon, který měl ochránit nejvyšší funkce ve správě země od konfidentů StB je zpochybňován. Andrej Babiš se stal vicepremiérem, aniž by předložil negativní lustrační osvědčení (sám jsem ho předkládal vždy před nástupem do funkce ministra životního prostředí a vicepremiéra dvakrát). Ve společnosti sílí hlasy, které relativizují zločiny komunismu. Nedokáže-li společnost rozeznat dobro a zlo, zapomíná-li vlastní dějiny, je na nejlepší cestě chyby minulosti opakovat. Z toho nemám dobrý pocit a tak tomu všemi silami bráním.

Jak vidíte dnešní komunisty, jsou jiní než před 25 lety?

Stejně jako ty minulé. Komunista zůstane komunistou, i kdyby trakaře padaly. Jediný rozdíl je, že si v demokratickém prostředí dovolují méně a svoji podstatu skrývají. A pak to vždy rozbalí v projevech na 1. máje či výroky poslankyně Semelové. Ta naposledy zapochybovala o tom, že Milada Horáková byla donucena k přiznání. Podle mne sama existence komunistické strany přispívá k relativizaci hodnot. V žádné jiné postkomunistické zemi komunisté nejsou, u nás s nimi ČSSD uzavírá koalice na krajské úrovni a prezidenti Klaus a Zeman je zvou na oficiální návštěvy Hradu. V tomto ohledu je naše společnost stále nemocná. Jsem antikomunistou a vždy jím budu, a to i v příštím životě. Komunismus je, stejně jako ostatní totalitní ideologie, z povahy věci neslučitelný s demokracií.

Jaké osobnosti v uvedeném období nejvíce posunuly naši zemi na cestě ke svobodě a demokracii?

Zcela nepochybně nejvíce Václav Havel. Samotný příběh křehkého disidenta, který je pronásledován totalitním režimem, ale je pevný jako skála a nakonec komunistický režim povalí a stane se prezidentem, se stal inspirací a vzorem pro stovky milionů lidí na celém světě. Havel svým životem ukázal, že je správné jednat principiálně bez ohledu na momentální dopady tohoto jednání.

Byl to on, kdo vetknul do samé podstaty naší demokracie principiální obhajobu lidských práv ve světě. A nebyl sám. Jiří Dienstbier, Luboš Dobrovský, Karel Schwarzenberg a další formulovali konzistentní zahraniční politiku orientovanou na NATO a EU. A jsou tu ženy, které se v minulém režimu postavily statečně zlu a dodnes jsou jako maják ve složité době: Marta Kubišová, Jiřina Šiklová, Dana Němcová, Libuše Šilhánová, Věra Roubalová-Kostlánová a další. Mají můj neskonalý obdiv.

Je něco, co může ohrozit náš demokratický vývoj?

Demokracie je stále v ohrožení, na to je dobré nezapomínat. Momentálně je naší největší bezpečnostní hrozbou Rusko s jeho imperiálními sklony. Putin překresluje hranice a testuje, co mu Západ bude tolerovat. Jenom blázen si může myslet, že se Putin spokojí s Krymem nebo s východní Ukrajinou. Naopak, agresor dojde vždy až tam, kam ho necháme dojít.

Putin nás má ve sféře zájmu, jsme bývalým satelitem Sovětského svazu, který obnovuje pod názvem Východoasijský svaz. Putina zastavíme, jen když se ho nebudeme bát, když budeme vystupovat jako svobodná země. Jenže náš prezident, premiér i vláda činí naprostý opak. Proto se distancuji (spolu s více než šesti tisíci signatářů petice www.distancujemese.cz) od postojů prezidenta Zemana, který popírá působení ruského vojska na Ukrajině či nás vyzývá, abychom se smířili s tím, že Krym patří Rusku. Vystupuje proti sankcím EU, ke kterým se připojila ČR v Bruselu na Radě ministrů. A teď se ukázalo, že si nechal zaplatit dovolenou na Rhodosu od Putinova muže.

Máme prezidenta, který selhává v obhajobě naší demokracie a svobody a nepokrytě prosazuje Putinovy zájmy. Stanu-li se senátorem a Senát bude hlasovat o odvolání prezidenta, zvednu bez zaváhání ruku. Zní to tvrdě a snad i nerealisticky, ale tady se opravdu hraje o zásadní věci, vzpomeňme si na osudové roky 1938 a 1968.

Jak vidíte dnešní situaci, kdy lidé přestávají důvěřovat klasickým politickým stranám?

Krize klasických politických stran ohrožuje samu podstatu naší demokracie. Ve stabilizovaných demokraciích se politická elita formuje z voleb, které jsou soutěží různých politických ideologií, vizí, hodnotových orientací. Krizi politických stran u nás primárně způsobilo selhání hlavních politických stran (ODS a ČSSD), které se obě propojily s rozličnými šíbry a kmotry, jimž umožnily rozkrádat veřejné finance.

Propad podpory klasických politických stran otevřel dveře pro populistické podnikatelské projekty. Věci veřejné včas vyhořely, ale Babišovo hnutí ANO je daleko nebezpečnější. Místopředseda vlády a ministr financí o sobě tvrdí, že není politik, což je absurdní protimluv. Své kandidáty či spíše kandidátky vybírá systémem castingu pro film. Nemá program. Zato má politickou moc, ohromné peníze a je vlastníkem médií. Autocenzura novinářů, kteří se bojí o zaměstnání, se mění v cenzuru. A Babiš chce stále víc a víc. Soutěž politických stran a ideologií nahradil soutěží marketingových agentur a peněz. To už přestává být demokracie. Andrej Babiš, který o sobě tvrdí, že zachraňuje demokracii, svými moresy oligarchy ohrožuje naši demokracii ze všech nejvíce.